Z rozhodnutí vrchního soudu v Praze:

ve věcech trestních:

1. § 97 patent. zák. platí jen o věcné příslušnosti.
Vrchní soud připustil soukromou obžalobu na obviněné A. V. a F. V. pro přečin vědomého porušení práva patentního podle § 97 zák. č. 30/97 ř. z. zamítnuv námitku, že v obžalobě dovolaný krajský soud trestní v Praze není místně příslušný a že věc patří podle § 51 tr. ř. krajskému soudu trestnímu v Brně, ježto stroje rohlíkové na svinování těsta, jimiž měl, resp. má býti páchán domnělý přečin, vyrábějí a také prodávají obvinění také v továrně v Brně,
ježto
patentový zákon č. 30/97 ř. z. má v § 97 pouze ustanovení ověcné příslušnosti sborových soudů I. stolice k provedení trestního řízení pro přečin porušení patentního práva, ale nemá zvláštního ustanovení o místní příslušnosti těch soudů. Platí tedy o místní příslušnosti těchto soudů obecná ustanovení trestního řádu, podle nichž jest v prvé řadě příslušným soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán, a byl-li spáchán v několika okresích, soud předstižení (§ 51, odst 1, 2, 3, tr. ř.).
Přečinu toho dopustí se podle znění § 95 pat. zák. ten, kdo beze svolení majitele patentu vyrábí po živnostensku předmět chráněného vynálezu, uvádí jej do obchodu, chová na prodej nebo ho užívá.
Podle údajů obžalovacího spisu, shodujících se s obsahem spisů, vystavovali obvinění jako zástupci B. S. v září 1934 na P. V. V. předmětný stroj a nabízeli jej zde k prodeji, a to zejména rozšiřováním prospektů a inserováním v různých časopisech.
Chovali tedy na prodej a do obchodu uváděli stroje také v Praze, třebaže je vyráběli v továrně v B. Ježto pak návrh na trestní stihání obviněných byl podán u krajského soudu trestního v Praze a ten také ihned zavedl a pak provedl přípravné vyšetřování, jest tento soud příslušným jako soud místa spáchaného činu z důvodu předstižení podle § 51, odst. 3. tr. ř.
(Rozh. ze dne 8. února 1935, Tob 120/35.)

2. Obhájce podle § 6 zák. č. 471/21 Sb. z. a n. není ještě eo ipso legitimován k podání námitek proti obžalobě.

Vrchní soud odmítl námitky, podané JUDr. F. K., jako domněle zřízeným zástupcem chudých za obviněného J. M. proti obžalovacímu spisu, poněvadž námitky byly podány osobou, jež k nim není legitimována.
Důvody:
JUDr. F. K. nebyl zřízen obviněnému za zástupce chudých podle § 41, odst. 3. tr. ř., nýbrž byl mu ustanoven za obhájce podle § 6 zákona ze dne 22. prosince 1921, č. 471 Sb. z. a n. pouze k eventuelnímu podání odporu proti projednání této věci samosoudcem, jež státní zastupitelství navrhlo v obžalobě. Není tedy JUDr. K. bez vykázání jiným zmocněním legitimován k jiným úkonům obhajovacím, ani k podání námitek proti obžalovacímu spisu.
(Rozhodnutí ze dne 2. dubna 1935, Tob 351/35.)

3. Soud není oprávněn zastaviti trestní řízení, dokud není učiněn návrh zastavovací státním zástupcem, i když jsou splněny jinak veškeré podmínky amnestie.

Vrchní soud zrušil ke stížnosti státního zastupitelství v P. usnesení krajského soudu trestního v P., jímž bylo zastaveno trestní řízení podle čl. II., odst. 1, lit. c), rozhodnutí presidenta republiky, týkající se abolice a amnestie.
Vrchní soud shledal sice stanovisko prvého soudu v naříkaném usnesení projevené věcně správným, neboť nemůže býti pochyby O tom, že tento případ spadá pod ustanovení článku П., odst. 1, lit. c), rozhodnutí presidenta republiky ze dne 14. ХП. 1935. Avšak prvý soud si neuvědomil, že — ježto jde o abolici trestního řízení — závisí vydání rozhodnutí takového od příslušného návrhu státního zastupitelství.
Dokud tedy nebyl učiněn návrh na zastavení trestního řízení státním zastupitelstvím, není soud sám oprávněn trestní řízení zastaviti, i kdyby byly splněny veškeré podmínky rozhodnutí presidenta republiky vydaného o amnestii. Poněvadž v tomto případě scházel návrh státního zastupitelství na zastavení, překročil soud I. stolice meze svého oprávnění a bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno výše.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1936, Tsv 37/36.)

4. Pro otázku místní příslušnosti jest nerozhodné, kde nastal výsledek trestného činu (§ 51, odst. 1 tr. ř.).

Vrchní soud vyhověl námitkám obviněných A. Š. a A. Š. proti obžalovacímu spisu pro přečin proti bezpečnosti života lidí podle §§ 335, 337 tr. z. a vyslovil, že příslušným jest krajský soud v Č. B. z těchto důvodů:
Právem uplatňují oba obvinění námitku, že pro tuto věc není místně příslušný krajský soud v O., nýbrž krajský soud v Č. B., ježto vadný kotel byl vyroben v továrně firmy A. Š. v Č. B., takže tvrzená trestná činnost, resp. opomenutí při výrobě kotle se stala v továrně českobudějovické, třebaže výbuch kotle vadně konstruovaného, nastal pak ve Slezsku.
Jest tudíž místně příslušný krajský soud v Č. B. (§§ 51, /56 trestního řádu).
(Rozh. ze dne 17. ledna 1936, Tob 35/36.)

5. Podle slovného znění § 112, odst. 3 tr. ř. lze jen jednou podati po uzavření vyšetřování návrh na doplnění vyšetřování.

Vrchní soud nepřipustil obžalobu proti obviněnému F. V. pro přečiny podle §§ 27 a 29, jakož i přestupky podle §§ 25 a 26 zák. o nekalé soutěži č. 111/27 Sb. z. a n. a zastavil trestní řízení za současného odsouzení soukromého žalobce k náhradě útrat trestního řízení podle §§ 390 a 393 tr. ř.
Důvody:
Podle obsahu spisů uzavřel vyšetřující soudce přípravné vyšetřování po prvé usnesením ze dne 23. března 1935 a vyzval soukromého žalobce, aby podal do 14 dnů obžalovací spis, jinak že by se mělo za to, že ustoupil od obžaloby. Usnesení toto bylo doručeno právnímu zástupci soukromého žalobce dne 29. března 1935. Ten navrhl ve 14denní lhůtě doplnění vyšetřování, načež vyšetřující soudce uzavřel vyšetřování po druhé usnesením ze dne 26. září 1935, doručeným právnímu zástupci soukromého žalobce dne 30. září 1935. Na tuto druhou výzvu reaguje však včas zase jen novým návrhem na doplnění vyšetřování, takže dochází po jeho provedení k třetímu uzavření přípravného vyšetřování usnesením ze dne 2. ledna 1936, doručeným právnímu zástupci soukromého žalobce dne 4. ledna 1936. Ale ani tentokráte nepodává právní zástupce soukromého žalobce hned obžalobu, nýbrž ve 14denní lhůtě nový návrh na doplnění. Teprve když tento návrh byl zamítnut jako zbytečný, (ovšem jen vyšetřujícím soudcem, místo radní komorou: § 112, odst. 3 tr. ř.), byla podána v nové lhůtě obžaloba dne 4. února 1936.
Proti ní vznesl obviněný F. Z. včas námitky, v nichž uplatňuje mimo jiné námitky též preklusi žalobního nároku následkem uplynutí 6týdenní lhůty § 34, odst. 2 zák. o nekal. soutěži. Ale vrchní soud shledal na základě toho, co uvedeno výše, aniž potřeboval se zabývati vlastním obsahem námitek, že nastala prekluse žalobního nároku z jiné příčiny, k níž nutno přihlížeti z úřední moci, protože soukromý žalobce nepodal obžalovací spis ve 14denní lhůtě, udělené mu po druhém uzavření přípravného vyšetřování usnesením ze dne 26. září 1935.
Již tehdy mělo býti zastaveno trestní řízení; lze totiž podati podle slovného znění § 112, odst. 3. tr. ř. po uzavření vyšetřování toliko jedenkrát návrh na doplnění vyšetřování, takže nový návrh po druhém uzavření již nebyl přípustný a postup soudu, který jej uznal, neodpovídal zákonu. Takový postup se příčí i procesní ekonomii, vede k zbytečnému protahování řízení na úkor obviněného, ztěžuje jeho hájení a činí ilusorní lhůtu, vytčenou v § 112, odst. 3 tr. ř.
(Rozh. ze dne 6. března 1936, Tob 169/36.)
Dr. Stanislav Vaněček.

Citace:

Z rozhodnutí vrchního soudu v Praze:. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1936, svazek/ročník 75, číslo/sešit 7, s. 451-454.