NPD documents search: Právník, 75 (1936) - Z rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně

Z PRÁVNÍ PRAKSE

Z rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně.
Nedílné společenství v rozepři nezakládá pouhá solidámost závazku, avšak vyplývá z nedílnosti předmětu sporu.
Proti spoluobžalovanému K. S-ovi vydán byl rozsudek pro zmeškání. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Na dovolání spolužalovaného K. S-y byl rozsudek nižších soudů změněn a žaloba zamítnuta z těchto důvodů:
Dovolacímu důvodu § 503 čís. 4 c. ř. s. nelze upříti odůvodněnost.
Předně je řešiti otázku, jde-li o nerozlučné společenství rozepře podle § 14 c. ř. s. čili nic.
Žalobce žádá žalobou vlastnickou na obou žalovaných Františku a Karlu S-ovi, aby mu vydali rukou společnou a nerozdílnou jednu kombinovanou pásmovou pilu s vrtačkou a dalším příslušenstvím, kterou od něho koupili kupní smlouvou ze dne 15. října 1928 na tom základě, že kupní cenu v čas dospělostí nezaplatili. Uplatňuje proto k pile vyhrazené právo vlastnické. žalobce žaluje tedy oba žalované o vydání nedílného předmětu, jediné pásmové pily, kterou prodal jedinou smlouvou oběma společně к nerozdílné ruce, takže je zřejmo již z povahy sporného právního poměru, jak byl v žalobě samotné tvrzen, že účinek rozsudku se vztahuje к oběma žalovaným společníkům Františku a Karlovi S-ovi, že ti tudíž tvoří jednotnou stranu sporu.
Právní názor odvolacího soudu, že solidarita závazku sice ještě nezakládá nerozlučné společenství v rozepři, je správným, avšak v souzeném případě vyplývá nerozlučnost společenství rozepře nikoli ze solidarity, nýbrž z nedílnosti předmětu sporu, z nemožnosti, aby o společné věci, o jejíž vydání se z důvodu vlastnického práva žaluje, byl vydán různý rozsudek ohledně každého společníka; je tedy právní názor odvolacího soudu v té příčině mylným. (§ 503 č. 4 c. ř. s.)
Podle § 14 c. ř. s. vztahuje se při nerozlučném společenství rozepře, je-li některý společník liknavý, účinek procesního úkonu druhého společníka, jenž byl v rozepři činným, také na společníka liknavého a prospívá tomuto tak, jako by sám byl onen procesní úkon předsevzal.
Vzhledem k tomu neměl býti proti Karlu S-ovi vydán rozsudek pro zmeškání podle § 396 c. ř. s., nýbrž měly námitky přednesené Františkem S-em býti posuzovány tak, jako by byly předneseny oběma žalovanými společníky rozepře. Rozsudek pro zmeškání proti Karlu S-ovi byl vydán až po provedení celého řízení před soudem první stolice. Měl proto první soud, rozhoduje věc, přihlížeti podle § 14 c. ř. s. i ohledně Karla S-a ke všem dalším výsledkům sporu. Poněvadž pak podle těchto je žaloba bezdůvodnou i ohledně Karla S-a, měla býti žaloba zamítnuta ohledně obou obžalovaných. Poněvadž se tak, pokud jde o Karla S-a, nestalo, byla věc po právní stránce mylně posouzena. Bylo proto vyhověti dovolání Karla S-a a změniti ohledně něho rozsudky nižších soudů a zamítnouti žalobu i ohledně Karla S-a.
Rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně ze dne 14. listopadu 1935 Rv I 109 a 110/34.
Dr. Jaroslav Homolka.

Citace:

Z rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1936, svazek/ročník 75, číslo/sešit 2, s. 112-113.