Nelze se dovolávati nepřípustnosti důkazu pravdy a omluvitelného omylu podle § 7, odst. 2. zákona o ochraně cti, byla-li skutečnost života soukromého uvedena v souvislosti se skutečností, týkající se zájmu veřejného, neboť uvedená skutečnost pozbyla tím povahy záležitosti života ryze soukromého.
Z důvodů nejvyššího soudu:
Zmateční stížnosti obžalovaného dovolávající se důvodu zmatečnosti podle § 281 č. 9 b tr. ř., nelze upříti důvodnosti.
Obžalovaný uznán byl vinným přečinem urážky a pomluvy podle § 1 a 2 zákona o ochraně cti, kdyžtě nalézací soud neprovedl důkaz pravdy, pokládaje jej podle § 7, odst. 2. cit. zák. za nepřípustný. Nejvyšší soud vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného dovolávající se důvodu zmatečnosti podle § 281 č. 9b, tr. ř., a zrušil napadený rozsudek.
Z důvodu nejvyššího soudu:
Jádro obvinění, jež je předmětem přečinů podle § 1 a 2 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n., jimiž byl obžalovaný uznán vinným, záleží v tom, že ve stíhané zprávě je o soukromé žalobkyni tvrzeno, že žije v konkubinátě, že se nechá vydržovati, a že proto podle stávajících předpisů, nemá nároku na příděl trafiky, která by měla býti přidělena některému válečnému poškozenci nebo vdově po padlém. Vytýká se takto soukromé žalobkyni nejen, že žije v konkubinátě, nýbrž, že tím jsou u ní podmíněny takové hmotné poměry, které by ji vylučovaly z práva na vedení trafiky. Stíhaný článek vyslovuje pak přímo požadavek, aby, hledíc k těmto poměrům, trafika soukromé žalobkyni byla vzata a přidělena některému válečnému poškozenci nebo vdově po padlém.
I když je připustiti, že pouhé tvrzení, že někdo žije v konkubinátě, týkalo se života soukromého, není tomu tak, bylo-li takové tvrzení předneseno v souvislosti s ostatními okolnostmi, o nichž svrchu byla řeč. Soukromý život zahrnuje v sobě vše, co nesouvisí s postavením jednotlivce, upraveným podle práva veřejného. Vymyká se proto z mezí života soukromého, nejen jednání trestné, pokud je z moci úřední stíhatelné, nýbrž i jinaké konkrétní chování o sobě rázu soukromého, je-li tu vztah k oprávněným zájmům veřejným. Je-li tímto chováním dotčen zájem veřejný, přestává tudíž toto chování býti záležitostí života ryze soukromého (viz Altmann, Komentář k rak. tr. právu, I., str. 958, Steiner, Prager Archiv, 1933, str. 1004.)
Co se týče souzeného případu, je zjevno, že otázka, zda soukromá žalobkyně žije s jiným mužem ve společné domácnosti, je jím vydržována, a nemá proto nároku na trafiku, a že by trafika byla tím uvolněna pro válečného poškozence nebo pro vdovu po padlém, spadá do oboru zájmu veřejného, a že by tudíž v případě pravdivosti dotčených tvrzení článku nešlo o skutečnost života soukromého ve smyslu § 7, odst. 2, zák. č. 108/1933 Sb. z. a n.
Důvodně vytýká proto zmateční stížnost zřejmě s hlediska zmatku, č. 9b, § 281 tr. ř., že nalézací soud pochybil, pokud v souzené věci důkaz pravdy podle § 7, odst. 2 zák. č. 10 108/33 Sb. z. a n. pokládal za nepřípustný.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 24. III. 1936, č. j. Zm I 259/26.)