Ani kontumačním rozsudkem nelze přisouditi než bolestné přiměřené. Tím není ovšem řečeno, že by kontumační, bolestné přisuzující rozsudek nemohl se vyhotoviti zkráceně. Důvod oprávněnosti žalobního nároku a přiměřenosti jeho nutno pak spatřovat ve skutkových údajích žaloby. Při tom zastávaný právní názor 1. stolice podléhá ovšem přezkumu odvolacího soudu.
Žalobci byly způsobeny bolesti. Stalo se to tím, že byl zachycen jedoucím autem a že mu byl pohmožděn hrudník a odřeny ruce. Proto žaluje a žádá, aby bylo uznáno, že majitel auta a řidič jeho jsou povinni zaplatiti mu bolestné 12 000 Kč.
K prvnímu roku se majitel auta nedostavil. Žalobce navrhl, aby proti němu byl vydán rozsudek pro zmeškání.
Procesní soud návrhu vyhověl.
Odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil procesnímu soudu, aby po pravomoci jeho usnesení o návrhu na vydání kontumačního rozsudku znovu rozhodl.
Odůvodnění: Seshora uvedeného kontumačního rozsudku 1. stolice, kterým bylo žalobě, pokud se týče žalovaného A. M. vyhověno, odvolal se tento žalovaný včas pro nesprávné právní posouzení věci navrhnuv, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žalovaný A. M. je povinen zaplatiti žalobci pouze 1000 Kč s 5% úroky ode dne podání žaloby a nahraditi útraty připadající na částku 1000 Kč a tak, že se žaloba ohledně dalších požadovaných 11 000 Kč s přísl. zamítá a žalující strana odsuzuje k náhradě útrat odvolacího řízení. Žalující strana navrhla zamítnutí odvolání a odsouzení žalovaného А. М. k náhradě útrat odvolacího řízení. Žalující strana domáhá se na žalovaném A. M. jako majiteli auta náhrady bolestného.
Bylo tedy na ní tvrditi okolnosti, které nasvědčují tomu, že jeho autem byly vyvolány skutečnosti, které vedly k poranění jeho a bolestem.
Žalobce tvrdil, že ho šofér žalovaného A. M. přejel, že mu pohmoždil hrudník a odřel ruce, že poranění hrudníku je nebezpečné a že bolesti poraněním vyvolané jsou nesmírné.
Žalovaný A. M. se k jednání nedostavil, první stolice tedy — poněvadž žalobce učinil návrh na vydání kontumačního rozsudku— musila považovati tyto okolnosti za prokázané. Když tak, nemohla návrh na vydání kontumačního rozsudku považovati za neodůvodněný, měla však uvážiti, je-li zažalované bolestné oprávněné. Poněvadž v tomto směru nejde o otázku skutkovou, nýbrž právnickou, měla ovšem prvá stolice připojiti k svému rozhodnutí důvody, proč považovala zažalované bolestné za oprávněné, t. j. přiměřené vyšetřeným poměrům (§ 1325 obč. z.), aby správnost či nesprávnost jejího názoru mohla býti přezkoumávána. První stolice tak neučinila a použila k vyhotovení kontumačního rozsudku zkrácené formy. Patrno, že učinila tak vzhledem na ustanovení § 417 posl. odst. c. ř. s., přehlídla však, že tohoto ustanovení možno použiti jen, když vydané rozhodnutí nepotřebuje žádného odůvodnění (§ 4 výnosu min. sprav, ze 2/6 1914, č. 41 věst.). Poněvadž v daném případě napadený rozsudek odůvodnění — jak už uvedeno — potřebuje, neodpovídá tento rozsudek zákonu a je zmatečným (§ 477, č. 9 c. ř. s.) k zmatečnosti nutno vždy přihlížeti z úřední povinnosti.
Vzhledem k tomu bylo rozhodnuto, jak se stalo.
Výrok o útratách odvolacího řízení opírá se o ustanovení § 51 c. ř. s.
Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a odvolacímu soudu nařídil, aby nehledě k zrušovacímu důvodu a odvolání rozhodl, přihlížeje k útratám rekursu.
Odůvodnění: Odvolací soud vidí zmatečnost rozsudku pro zmeškání podle § 477, č. 9 c. ř. s. v tom, že nelze z tohoto rozsudku seznati, z jakých důvodů prvý soud shledal nárok na bolestné 12 000 Kč opodstatněným a přiměřeným, když vydal rozsudek zkráceně podle prvního odstavce § 4 nař. min. sprav. ze dne 2. června 1914, č. 125 ř. Leč rozsudek prvého soudu odpovídá po formální stránce jak uvedenému nařízení, tak i prováděcím nařízením min. sprav. ze dne 2. června 1914, č. 41 věstn. z r. 1914 a ze dne 25. dubna 1921, č. 11 věst. z r. 1921.
Z toho, že prvý soud odsoudil žalovaného podle žaloby a vydal rozsudek ve zkrácené formě, nelze usouditi jinak, než že uznal nárok na placení bolestného odůvodněnými skutkovými údaji žalobcovými a že z téhož důvodu uznal požadovanou částku za přiměřenou. Zda procesní soud tím posoudil věc po právní stránce správně, jest věcí přezkumu odvolacího soudu. Jemu náleží, aby, jsa vázán toliko skutkovými údaji žaloby, posoudil po právní stránce v mezích odvolání, zda žalobní nárok je dostatečně odůvodněn skutkovými údaji žalobními a zda požadovaná částka je přiměřená podle těchto údajů, a není třeba, aby prvý soud znova rozsudek ve formě vytčené v třetím odstavci § 4 uved. min. nař., kterýž předpis na tento případ ani nedopadá.
Bylo proto rekursu vyhověti.
Rozh. nejv. s. ze dne 4. dubna 1929, č. j. R II 73/29.