K pojmu »nový nájemník« v § 31, č. 4 zák. o ochr. náj.

Žalovaného nelze považovati za »nového nájemníka« ve smyslu § 31 čís. 4 zákona ze dne 28. března 1928, č. 44 Sb. z. a n., poněvadž bydlil v témže domě, třebas v jiném bytě, již před 1. květnem 1924 a protože šlo v roce 1926 jen o výměnu dřívějšího bytu za jiný byt v témže domě. Dovolatelův názor jest zřejmě mylný. Užívá-li zákon v § 31 čís. 4 označení »nový nájemník«, jest tím rozuměti každého nájemníka, který najal nový byt, totiž takový byt, který bezprostředně před tím najatý neměl, nezáleží však na tom, byl-li jeho dřívější byt v témže domě nebo ne. To plyne jasně i z toho, že v § 31 čís. 4 nemluví zákon o »domech«, jako na př. v § 31 čís. 1 a 3, nýbrž výslovně jen o »bytech«.
Ježto bylo zjištěno, že se žalovaný do nynějšího bytu, který se skládá ze čtyř obytných místností mimo kuchyň a pokojík pro služku, nastěhoval teprve v roce 1926, posoudily nižší soudy věc po stránce právní, uznaly-li, že žalovaný v bytě, o nějž jde, nepožívá ochrany nájemníků.
Rozh. nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 1929, č. j. Rv I 1771/29. Dr. Pavel Thein.

Citace:

K pojmu nový nájemník v § 31, č. 4 zák. o ochr. náj.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1929, svazek/ročník 68, číslo/sešit 22, s. 692-693.