Objem regresního nároku dělnické úrazové pojišťovny proti třetím osobám, jež dělníkův úraz zavinily. Ručily-li tyto osoby podle zákona automobilového ku př. právnická osoba jako malitelka auta, ručí stejně i podle § 47 zák. o úraz. pojištění pojišťovně. Pro promlčení tohoto regresního nároku dělnické úrazové pojišťovny neplatí ustanovení § 6 autom. zákona, nýbrž jedině ustanovení občanského zákoníka.
Úraz. pojišťovna dělnická vymáhala proti družstvu nákupnímu K. a jeho šoférovi Z. vedle § 47 úraz. zák. obnos 7266 k a měsíční důchod 498 k 40 h, které obnosy platí kočímu B-ovi, který byl autem žalovaného družstva, řízeným šoferem, spolužalovaným zmrzačen.
Žalovaní byli ve všech stolicích odsouzeni.
Důvody nejvyššího soudu: Žalovaní napadají rozsudek soudu odvolacího z dovolacích důvodů § 503 č. 2. a 4. c. ř. s.
Vadu řízení odvolacího vidí dovolatelé především v tom, že soud odvolací nevzal úplně v úvahu všecky skutečnosti, jimiž žalovaní prokazovali spoluzavinění poškozeného kočího B. Výtka tato však není opodstatněnou, ježto soud odvolací v napadeném rozsudku výslovně zjistil, že nebylo prokázáno, že by byl B. svůj úraz spoluzavinil. Nemají proto významu vývody dovolání, jimiž dovolatelé se snaží dovoditi opak dotyčného skutkového zjištění, jímž je dovolací soud vázán.
Další vadou řízení odvolacího jest dovolatelům, že soud odvolací neučinil skutková zjištění, potřebná k řešení námitky promlčení ve smyslu § 6 aut. zák. vznesené.
Neodůvodněnost výtky této vyplyne z právního posouzení věci a odkazují se proto dovolatelé s touto výtkou na to, co bude uvedeno v tomto směru při právním posouzení věci.
Po této stránce nemůže býti pochybnosti, že žalobkyně svůj nárok na náhradu škody proti oběma žalovaným opírá o předpis § 47 úraz. zák., že tedy jde zde o samostatný nárok tímto zákonným předpisem upravený, jak vysloveno již v rozhodnutí č. 141 sb. nejv. s.
Promlčení tohoto nároku nutno tedy posuzovati podle předpisů obecného zákona občanského, nikoli podle § 6 aut. zák., který se výlučně vztahuje na nároky poškozeného, nikoli na nároky pojišťovny ve smyslu § 47 zák. úraz. škůdci, t. j. v tomto případě vůči žalovaným. Když tomu tak, nemůže být řeči o neúplnosti řízení odvolacího proto, že soud odvolací neučinil k řešení této otázky s hlediska § 6 aut. zák. skutková zjištění, postrádaná dovolateli.
Pokud jde o prv žalované družstvo, ručí toto jako vlastník auta, jímž úraz Bovi byl přivoděn podle § 1 a 8 aut. zák. rukou společnou a nedílnou s řidičem auta spolužalovaným Z. Tento závazek jeho jest totožným se závazkem řidičovým a ručí proto žalované družstvo, když se mu nepodařilo prokázati žádný z vyviňovacích důvodů § 2 aut. zák. za následky úrazu Bova jako řidič auta, tedy též za zavinění tohoto, jako kdyby šlo o jeho vlastní zavinění.
Tak rozuměti sluší úsudku odvolacího soudu, že nárok žalobkyně je proti oběma žalovaným stejný, jako nárok zraněného B.
Když tomu tak a když zavinění šoféra Za. jej k náhradě škody ve smyslu § 47 úraz. z. zavazující, bylo prokázáno, pak je zde ručení žalovaného družstva za toto zavinění v § 8 aut. zák. stanovené. Jest proto také povinnost žalovaného společenstva k náhradě škody žalobkyniny odůvodněna předpisem § 47 úraz. zák. (Viz rozh. nejv. s. č. 1628 sbírky nejv. s.).
Na tom nic nemění, že družstvo jako právnická osoba se nemohlo dopustiti nějakého přímého zavinění, které by je podle § 47 úraz. zák. k náhradě žalobkyni zavazovalo a že zavinění podle § 1315 obč. z. nebylo vůbec ani tvrzeno, tím méně prokázáno. Když zavinění šoféra Z. vůči žalobkyni ve smyslu předpisu obč. zák. je prokázáno a když družstvo toto jeho zavinění jako majitel auta musí podle § 8 aut. z. zastupovati, pak platí, jak již řečeno, ohledně promlčení, také ohledně žalovaného družstva předpisy zákona občanského, nikoli předpis § 6 zák. aut. Dovolání je tedy bezdůvodné.
Rozh. nejv. soudu ze dne 30. listopadu 1928 Rv I 989/28.
Dr. K.