K zákazu kumulace žalob podle § 15, odst. 3. zák. proti nekalé soutěži.

Proti firmě A. byla dne 25. května 1929 podána žaloba zdržovací odborovou organisací krejčovskou pro inseráty uveřejněné v různých listech, kterými žalovaná firma kupujícímu obecenstvu z venkova slibovala výhody hrazení cesty do Prahy.
Žaloba tato byla doručena žalované straně dne 7. června 1929 a první rok o ní byl ustanoven na den 19. června 1929.
Dne 6. června 1929, tedy ještě před doručením prvé žaloby, podala jiná živnostenská organisace na tutéž firmu rovněž žalobu zdržovací pro inseráty shodného obsahu uveřejněné v jiných listech, pokud se týče týchž listech z jiného data.
Prvý soud usnesením odmítl tuto druhou žalobu jako nepřípustnou z povinnosti úřadu, s odůvodněním, že pro totéž jednání nekalé soutěže byla již dne 29. května 1929 proti žalované straně žaloba podána a rozepře o ní byla zahájena (§ 15, 3. odst. proti nek. soutěži a § 232, I. odst. csř.).
Vrchní soud v Praze jako soud rekursní stížnosti žalující strany proti tomuto usnesení vyhověl, napadené usnesení zrušil a soudu prvému uložil, aby nehledě k zamítacímu důvodu žalobu přijal a o ní po zákonu jednal a při tom vzal zřetel na útraty stížnosti jako na útraty sporu, uváděje, že není tu předpokladu zákazu kumulace žalob podle § 15, 3. odst. cit. zák., ježto žaloba prvá byla žalované firmě doručena dne 7. června, kdy tedy rozepře byla zahájena, kdežto žaloba druhá byla podána již den před tím, dne 6. června, kdy ještě žaloba doručena nebyla.
Ostatně v druhém případě že jedná se o inseráty uveřejněné v jiné době a v jiných listech, tedy o nový zásah, nový další čin, který poukazuje na vědomí a úmysl soutěžitele, na nové rozhodnutí jeho a který opravňuje ku podání nové žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
V důvodech uvádí:
»Podle § 15 (3) zákona o nekalé soutěži nejsou další žaloby proti téže osobě pro totéž jednání přípustný, jakmile byla věc u příslušného soudu zahájena nebo pravoplatně rozhodnuta. § 15 (3), užívající přesných výrazů procesního práva, je sám, podobně jako §§ 21, 22 a j. zákona, předpisem procesního a ne hmotného práva. Je proto vyložiti pojmy »věc zahájena nebo pravoplatně rozhodnuta« jen podle procesního práva, a to, pokud jde o zahájení věci, podle § 232 csř., podle něhož nastává právní zahájení rozepře doručením žalobního spisu žalovanému. Nelze proto odmítnouti žaloby podané nebo došlé před doručením prvé žaloby, neboť přípustnost žaloby je posouditi podle doby, kdy byla podána, nebo došla soudu. Tím nebude zmařen účel § 15 (3) zákona, neboť není oprávněna obava, že by od podání až do doručení první žaloby sešlo se u soudu takové množství žalob proti téže osobě a pro totéž jednání nekalé soutěže, že by žalovanému vzešly zbytečné útraty.
O další ochranu žalovaného zákonodárci nešlo.«
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 27. září 1929 čj. R I 695/29-1. Dr. Κ.

Citace:

K zákazu kumulace žalob podle § 15, odst. 3 zák. proti nekalé soutěži. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1929, svazek/ročník 68, číslo/sešit 20, s. 639-640.