PRAKTICKÉ PŘÍPADY.Vyhradil-li si prodatel právo vlastnické ku prodané věci až do zaplacení trhové ceny, může se taková výhrada vztahovati jen na prodanou věc samotnu, nikoli však i na výrobek zpracováním prodané věci vzniklý. Výhrada taková byla by neplatná.Textilní firma dodala B-ovi přízi a v uzávěrkovém listu z 3. září 1925 vymínila si, že vlastnictví k dodané přízi zůstává jí vyhrazeno až do úplného zaplacení ceny trhové, ať příze jest v jakémkoli stadiu zpracování nebo úpravy a že také zboží z příze té vyrobené zůstává jejím vlastnictvím, a to i tehdy, když by bylo k výrobě zboží toho použito také příze cizí.B. vyrobil z dodané příze kapesníky, dříve ale než cenu za přízi zaplatil, upadl do konkursu a správce konkursní podstaty kapesníky prodal.Textilní firma žalovala správce konkursní podstaty na zaplacení částky 10600 Kč jako náhradu za vyhrazené vlastnictví, které mělo z konkursní massy býti vyloučeno. První soud zjistiv, že příze byla prodána s vlastnickou výhradou shora uvedenou, že ale byla s vědomím vlastníka B-ovu zpracována, uznal podle prosby žalobní a odsoudil konkursní podstatu k zaplacení, opřev svůj výrok o ustanovení § 415 obč. z. a výrok znalcův, že hodnota příze byla větší než hodnota ostatních nákladů, takže žalobkyni přísluší nárok žádati výrobek proti náhradě zvýšené hodnoty, respektive po zcizení výrobků správcem podstaty, vyloučení úhrady z massy konkursní.Soud stolice druhé změnil rozsudek ten a žalobu zamítl.Důvody: Žalobkyně mohla si sice s účinkem vyhraditi vlastnictví dodané příze, ale jen až do zpracování, nikoli však, že jí toto zůstává jako hotový výrobek. Vyhraditi nebo zachovati může si prodatel jen právo, které již má, nikoli k věci, která teprve v budoucnosti má vzniknouti jako výrobek z věci prodané povstalý. Kdyby výhrada taková byla připuštěna, vedlo by to k nejistotě v právním obchodu а k četným kollisím. Výhrada taková byla by často vůbec neproveditelná.Vždyť je možno, že výrobek je zpracován ze surovin dodaných na úvěr několika dodavateli, a tu není možno, aby si každý z nich mohl vyhraditi již předem vlastnictví k celému výrobku, jak to chce činiti žalobkyně. Vyhraditi si právo vlastnické ke kapesníkům, jež teprve u kupitele později byly vyrobeny, si proto žalobkyně platně nemohla. O ustanovení uzávěrkového listu nárok žalobní tedy opírati nemůže.První soud shledává žalobní nárok odůvodněným s hlediska § 415 obč. z. Naproti tomu lze uvésti, že žalobkyně nárok svůj o tento zákonný předpis vůbec neopírala, nýbrž jen o onu výhradu obsaženou v uzávěrkovém listě, tedy o smlouvu. Avšak i kdyby byla nárok opřela o § 415 obč. z., neměnilo by to ničeho na věci. § 415 obč. z. předpokládá, že zpracování stalo se bez svolení vlastníka věci. Souhlas k zpracování jest ale zjištěn a vysvítá i z uzávěrkového listu.Nejvyšší soud dovolání žalující firmy nevyhověl. Důvody: Rozhodnou byla v tomto sporu jen otázka, zda vyhražení práva vlastnického prodatelem trvá také po zpracování věci čili nic. Tuto otázku dlužno zodpověděti záporně. Vyhradil-li si prodatel právo vlastnické ke prodané věci, může se tato výhrada vztahovati jen k věci samé, nikoli však k oné věci, jež z ní zpracováním vznikla. K této nové věci nemůže si prodatel právo vlastnické vyhraditi. Taková dalekosáhlá výhrada by také ohrožovala povážlivým způsobem právo důvěřivých osob třetích a již z toho důvodu nelze ji uznati za přípustnou (Srovn. G. N. W. 6360 a sb. nejv. s. 6418 a 7241).Ustanovení § 415 obč. z. nepřichází tedy zde v úvahu a netřeba proto řešiti otázku, zda prodaná příze byla zpracována s vědomím a svolením dodavatelčiným. Zjistil-li odvolací soud, že se tak stalo, nelze v tom spatřovati odpor se spisy podle č. 3 § 503 c. ř. s.Rozh. nejv. soudu ze 17. listopadu 1928 Rv I 249/28.Dr. K.