I částečný rozsudek vydaný na základě uznání žalované strany je uznávacím rozsudkem a nevadí, že soud jej tak pojmenoval, stačí, když jej uznáním žalované strany odůvodnil (§ 395 c. ř. s.).
Žalující strana žádá, aby žalovaná strana byla odsouzena zaplatiti jí 31003,53 Kč.
Uznávajíc, že jest dlužna 23061,78 Kč a 978,66 Kč, žalovaná strana ostatní přednes žalující strany popřela.
Žalující strana učinila nato návrh, aby o částkách žalovanou stranou uznávaných bylo rozhodnuto rozsudkem částečným.
Tomuto návrhu procesní soud vyhověl.
Odvolací soud tento rozsudek potvrdil a v důvodech mimo jiné uvedl:
Jde o rozsudek vydaný na základě uznání žalované strany. Takový počne vzhledem ke stranám účinkovati dnem vydání. Vydání rozsudku stalo se 23./11. 1928. Odvolání mělo tedy býti podáno do 7. prosince 1928, stalo se tak však teprve dne 21./12. 1928. Bylo tedy podáno po uplynutí odvolací lhůty (§ 416 odst. 3, § 464, § 471 č. 2, § 474 odst. 2 c. ř. s.).
Nejvyšší soud podané dovolací stížnosti nevyhověl.
Odůvodnění: Stěžovatel se snaží vyvrátiti právní názor odvolacího soudu, že rozsudek první stolice je rozsudkem na základě uznání ve smyslu § 395 c. ř. s. Než o tom nemůže býti pochybnosti proto, že rozsudek uvádí, že F. V. uznává, že firmě B. dluží 23061 Kč 78 h a 978,66 Kč a že tato navrhla vydání částečného rozsudku na uznaný obnos 24040,44 Kč. Nevadí, že neuvádí výslovně, že vyhověl návrhu žalobkyně na základě uznání žalovaného, a že uvádí, že mu vyhověl částečným rozsudkem podle § 391 c. ř. s. Částečný rozsudek (§ 391 c. ř. s.) může býti zároveň rozsudkem pro uznání (§ 395 c. ř. s.). Je-li tomu tak, pak nabyl tento rozsudek účinnosti proti stranám prohlášením (§ 416, III c. ř. s.) a tím počíná odvolací lhůta. Protože pak tato lhůta nebyla dodržena, odmítl odvolací soud právem odvolání jako opožděné. V tom se poukazuje na správné důvody napadeného usnesení. Otázku, zda byl vydán rozsudek na základě uznání právem či neprávem, by bylo možno přezkoumávati jenom na základě přípustného a včasného odvolání. V tomto stadiu sporu nikoliv. Proto se nelze obírati vývody rekursu, které se k tomu vztahují.
Neodůvodněnému rekursu nemohlo býti vyhověno.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 9. března 1929 R II 78/29.