K poměru mezi nemoc. pojišťovnou, lékárnou a pojištěncem.

Nemocenská pojišťovna X poukázala svého člena, aby si vzal na její účet v lékárně lék. Pokladna odepřela zaplatiti lékárníkovi účet a lékárník zažaloval přímo nemocného člena. Nejvyšší soud potvrdil zamítnutí žaloby. V důvodech se praví: Nemocenská pojišťovna vydává podle svých stanov svým členům léky prostřednictvím lékáren, jež určila, a činí tak dvojím poukazem. Jednak dává poukaz lékárníkovi, aby vydal léky na její účet jejímu členu, jenž poukázku přinese, a jednak poukazuje svého člena, aby si vzal na poukázku lék v lékárně na její účet. Tím, že lékárník vydal léky členu pokladny, přijal a splnil poukaz daný mu pokladnou, může žádati náhradu toho, co splnil na základě poukazu, od poukazující pokladny, na jejíž účet lék vydal. Bezprostředního právního poměru mezi lékárníkem a členem pokladny není. Zejména tu není poměru z trhové smlouvy. Vždyť člen pokladny neuzavírá smlouvu kupní předložením poukázky v lékárně a přijetím léku. Neujednává kupní ceny, ani se po ní neptá a lékárník mu ji nesděluje; přijímá jen léky, jež mu poukazuje pokladna. Lékárník může tedy žádati náhradu jen na poukazující pokladně, nepřekročil-li daný příkaz. V daném případě měl býti poukaz napřed schválen představenstvem pokladny. Vydal-li lékárník léky bez tohoto schválení, jehož nutnost mu byla známa, pochybil, neboť překročil tím příkaz daný mu nemocenskou pokladnou. Učinil tak tedy na svůj vrub a na své nebezpečí, že snad potom nedosáhne náhrady nákladu od pojišťovny. Přímého nároku na zaplacení trhové ceny léku proti nemocnému členu pojišťovny však nemá.
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 14. září 1928 Rv I 1891/27
R.

Citace:

K poměru mezi nemoc. pojišťovnou, lékárnou a pojištěncem. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1929, svazek/ročník 68, číslo/sešit 20, s. 638-639.