Kdo jest oprávněn stěžovati si do odepření schválení smlouvy soudem poručenským (§ 9 nesp. ř.).
Poručenský soud odepřel schváliti nájemní smlouvu, uzavřenou nezl. J. se strany jedné a K. s druhé strany.
Stížnost, kterou podal K. do usnesení prvého soudu rekursní soud odmítl z toho důvodu, že usnesení odpírající schválení smlouvy vydáno bylo pouze jako výkon vrchnoporučenský a při tom soud při rozhodování veden byl jedině zájmem poručence a jen s této stránky smlouvu ku schválení mu předloženou posuzoval, a že proto byl by oprávněn do výroku toho si stěžovati jedině zákonný zástupce poručencův a nelze přiznati právo stížnosti druhé smluvní straně, která nemůže míti vlivu na schválení smlouvy, při němž jiti musí pouze o zájem poručencův a na které zájem druhé strany smluvní jest nerozhodným. Nejv. s. nevyhověl rekursu K. z těchto důvodů: Napadené usnesení odpovídá věci i zákonu. Bylo-li odepřeno soudní schválení právního jednání, jež se týká majetku nezletilcova, jest jedině oprávněn ku stížnosti zákonný zástupce chráněncův. Spolusmluvník nemůže býti považován za účastníka řízení, za stranu, neboť řízení za účelem vymožení soudního schválení smlouvy souvisí s vnitřním řízením poručenským, na které spolusmluvník nemá nijakého vlivu (§§ 187 a násl. nesp. říz. srov. rozh. nejv. s. č. 5844 sb. n. s.).
Poukazuje-li rekurent na to, že podle doslovu § 9 nesp. říz. jest oprávněn ku stížnosti každý, kdo se pokládá za postižena opatřením prvého soudu, přezírá, že tohoto předpokladu u něho právě není; neboť tím, že rekurent se domáhá schválení zamýšlené pachtovní smlouvy, ještě nenabyl vůči poručenci nijakých práv. Jelikož jde tu o věc vnitřního řízení poručenského, při němž jest tuto posuzovati jen s hlediska prospěšnosti pro chráněnce, může se jako osoba podle § 9 nesp. říz. oprávněná brániti jenom ten, kdo je po zákonu oprávněn chrániti zájmy nezletilcovy, nikoli spolusmluvník, jehož zájmy nepřicházejí pro poručenský soud v úvahu.
Jestliže rekurent převzal pivovar a začal s provozem, než byla pachtovní smlouva soudem schválena a nežádal, aby byla určena přiměřená lhůta ku prohlášení poručenstva, pokud se týče soudního schválení, jde to na jeho vrub a nemůže z toho vzhledem k ustanovení § 865 obč. z. nic vyvozovati (srov. rozh. č. 902, 6400, 7505 sb. n. s.).
Rozhodnutí nejv. soudu z 9. března 1929. RI 54/29.
Pošva.