Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 68 (1929). Praha: Právnická jednota v Praze, 688 s.
Authors:

Výklad § 34, odst. 2, zákona o nekalé soutěži.


O této otázce, jež byla předmětem úvah v minulém ročníku našeho časopisu (str. 160, 702) vyžádalo si ministerstvo spravedlnosti (Sdělení č. 27 ve Věstníku min. sprav. z r. 1929) posudek generální prokuratury, který vyzněl v ten smysl, že slova »podati obžalobu« znamenají tu tolik jako »činiti návrh na stíhání«, a to v podstatě z těchto důvodů: § 34 cit. zák. je zařaděn do oddílu II. »Společná ustanovení trestní«, vztahujícího se nejen na přečiny, nýbrž i na přestupky, u kterých se však nepodává formální obžalovací spis. Slovy »obžalobu může podati pro přestupek...« v odst. 3. cit. § 34 nelze tedy zajisté rozuměti formální obžalovací spis. Tatáž slova »podati obžalobu« v odst. 2. nemohou však býti vykládána jinak než v odst. 3.
Výklad těchto slov ve smyslu »návrhu na stíhání« lze opříti také o dikci užívanou v trestním zákoně a trestním řádě. Tak označuje § 530 tr. z. návrh na stíhání slovy »Klage führen«. Ve stejném smyslu mluví také § 2 tr. ř. o »podání soukromé obžaloby«; § 46 tr. ř. užívá v odst. 2. slova »obžaloba« ve smyslu trestního stíhání vůbec a v odst. 3. činí přesný rozdíl mezi »obžalovacím spisem« a »obžalobou«. Stejně rozlišuje trestný poriadok mezi »obžalobou« (§§ 2 a 41) a »obžalovacím spisem« (na př. § 45, odst. 4 a § 276). Také řada vedlejších zákonů užívá slova »obžaloby« ve stejném smyslu, na př. § 31, odst. 2 a § 32, odst. 2 zák. č. 239/1924, § 14, odst. 3. zák. č. 241/1924 a § 50 zák. č. 218/1926 Sb. z. a n.
Podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona proti nekalé soutěži mají býti § 34, odst. 2 sjednoceny předpisy o lhůtě, do které jest podati obžalobu. Tím jsou zřejmě míněny lhůty k stíhání, a to šestinedělní lhůta podle § 530 tr. z. a tříměsíční lhůta podle § 112 tr. por., resp. § 12 slov. přest. zák.
Proti výkladu § 34, odst. 2 ve smyslu formálního spisu obžalovacího mluví též neuspokojivé důsledky, ke kterým by tento výklad nutně vedl a které nemohly býti zákonodárcem zamýšleny. V šestinedělní lhůtě počínající dnem, kdy se oprávněný dověděl o trestném činu a o tom, kdo jej spáchal, nebude často možné — i když návrh na stíhání byl podán bez průtahu — vyjasniti věc dostatečně pro podání obžalovacího spisu. Přípravné vyhledávání nebo vyšetřování (které v § 103, č. 3 b tr. por. u soukromožalovatelných činů je zpravidla předepsáno), nebude snad ještě v této lhůtě skončeno a bylo by zcela neúčelné, nutiti soukromého žalobce, aby za tohoto stavu podal obžalovací spis, který by snad musil býti podle § 211 tr. ř. prozatím zamítnut. Také byl by zákon o nekalé soutěži v tomto případě musil upraviti poměr k § 112 tr. ř. a § 276 tr. por. určujícím postup po skončeném vyšetřování a lhůty ku podání obžalovacího spisu. Tato ustanovení zůstala však zřejmě v platnosti také pro obor zákona o nekalé soutěži (srv. § 53 odst. 5).
Citace:
Výklad § 34, odst. 2. zákona o nekalé soutěži. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1929, svazek/ročník 68, číslo/sešit 7, s. 236-237.