Příslušnost k rozhodnutí o kontokorentním saldu neřídí se podle poměru zúčtovaných pohledávek, nýbrž podle docíleného salda; neboť stanovením tohoto zaniknou dřívější pohledávky a na jejich místo nastoupí kontokorentní saldo.

Sporné strany stály v kontokorentním poměru. Dříve než zúčtovaly a saldo stanovily, žaloval oprávněný na zaplacení nedoplatku svých pohledávek. Žaloval u soudu fakturního. Toto sudiště při některých pohledávkách, z nichž saldo pocházelo, dáno nebylo.
Procesní soud námitce, že fakturní příslušnost není dána, nevyhověl. Jde prý o kontokorentní poměr, mezi zúčtovanými pohledávkami je tedy jistá spojitost.
Rekursní soud námitce vyhověl.
Nejvyšší soud toto rozhodnutí potvrdil.
Důvody: Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávněnosti a stěžovatelka se odkazuje na správné odůvodnění naříkaného usnesení, jež nebylo vyvráceno důvody dovolacího rekursu. Stěžovatelka sama připouští, že netvrdila, že jde mezi stranami o kontokorentní poměr, avšak také z okolností stěžovatelkou zdůrazněných nelze vyvozovati, že tomu skutečně tak bylo.
Kdyby však také bylo zjištěno, že šlo o kontokorentní poměr, nebylo by tím pro stěžovatelku ničeho získáno. Buď uplatňuje stěžovatelka žalobou obapolně zjištěné saldo z kontokorentního poměru, pak nemůže zakládati příslušnost soudu na ustanovení § 88, odst. 2 j. n., třeba že je na fakturách žalované zaslaných doložka »splatno a žalovatelno v Mor. Ostravě«, neboť jest právě účinkem kontokorentního poměru, že jednotlivé vzájemné pohledávky zanikají a že jedině pohledávka ze salda vstupuje na jejich místo. Stěžovatelce by tudíž již nepříslušely nároky na zaplacení kupní ceny z jednotlivých kupních smluv, nýbrž pouze nárok na zaplacení salda z kontokorentního poměru. V poslednějším případě se však stěžovatelka nemůže dovolávati k odůvodnění příslušnosti soudu fakturního podle § 88, odst. 2 j. n., poněvadž již nejde o původní nároky za dodané zboží, nýbrž o saldo z kontokorentního poměru.
Nejde-li však o saldo obapolně zjištěná, pak neztratily ovšem jednotlivé pohledávky svoji samostatnosti tím, že byly zařazeny do kontokorentního účtu, avšak toto zařazení nemůže také míti účinku, že by příslušnost soudu opodstatněná pro některou z těchto pohledávek, měla v zápětí také příslušnost pro veškeré ostatní pohledávky. Takové sudiště spojitosti z kontokorentního poměru zákon nezná.
Stěžovatelka však během sporu sama udala za účelem odůvodnění soudu splniště podle § 88, odst. 2 j. n., že zažalovaná pohledávka se vztahuje na čtyři zásilky utěsňovačů, prodaných žalované podle faktur ze dne 24. července, 15. září, 1. října a 10. října 1924, jež vesměs byly opatřeny doložkou »splatno a žalovatelno v Mor. Ostravě« a náleželo proto soudu zkoumati, zdali jsou tu také ostatní zákonité předpoklady pro založení sudiště podle § 88, odst. 2 j. n. Tu však bylo zjištěno, že pouze faktury ze dne 24. července a prvního září a 10. října jí došly teprve po dojití zboží. Dlužno proto přisvědčiti právnímu názoru rekursního soudu, že ohledně těchto dvou faktur příslušnost dovolaného krajského soudu v Mor. Ostravě odůvodněna není.
Dovolacímu rekursu nebylo proto vyhověno.
(Rozh. nejv. soudu ze dne 28. prosince 1928 RII 387/28.)
Karel Jelínek.

Citace:

Příslušnost k rozhodnutí o kontokorentním saldu neřídí se podle poměru zúčtovaných pohledávek. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1929, svazek/ročník 68, číslo/sešit 17, s. 557-559.