Reforma zákona o železničních knihách.

K právním institucím, které následkem politického převratu byly značně rozdílné, patří bez odporu naše knihy pozemkové a tudíž zvláště i instituce knih železničních. V zemích mimohistorických existovaly pouze ve formě protokolů o pozemkových zápisech na volných listech. Pokud jde o knihy železniční, vedeny byly zápisy o nich (spolu i se zápisy o vodních kanálech) Ústřední kanceláří pozemkových knih v Budapešti, následkem čehož byla naší správě justiční odňata možnost jakékoliv disposice s knihami těmito. Teprve roku 1927 sjednána mezi naším státem a královstvím maďarským zvláštní úprava o vydání správních spisů ze všech oborů státní správy (č. 160 Sb. z. a n.), tak že podle čl. 9 a 11 přílohy 7. nabyli jsme faktické moci nad slovenskými a podkarpatoruskými zápisy o knihách pozemkových, specielně i železničních. Skutečnost tato je pohnutkou pro ministerstvo spravedlnosti, aby provedlo novou úpravu zatím ohledně knih železničních a pokud je nám známo zamýšlí ministerstvo toto vypracovati vládní návrh zákona o železničních knihách a zástavních právech nabytých na drahách. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí zák. čl. 1. z r. 1868 a 61. z r. 1881 a knihy železniční rovnají se v podstatě co do uspořádání železniční knize v mimoslovenském území, až na to, že na listu železniční podstaty uvádí se též výměna železničního tělesa a jednotlivých pozemků délkou a šířkou, po případě plochou a vyznačují se budovy, mosty, přejezdy a pod. a spolu zapisují se i služebnosti váznoucí na dráze. List závad má naproti tomu na rozdíl od železničních knih v zemích historických jen jediné oddělení, do kterého se zapisují závady postihující celou dráhu jako nedělitelný celek. V podstatě není také příliš odchylno vyhledávání železničních pozemků, jen práce samy jsou podle zák. čl. 1. z r. 1868 svěřeny ústřednímu knihovnímu úřadu a zvláštní komisi.
Základem unifikační úpravy má býti posavadní náš zákon z r. 1874 č. 70 ř. z., který se v praxi úplně osvědčil. Od zapisování výměny lze beze všeho upustiti, poněvadž zápis ten souvisel s vedením katastru, čemuž slouží u nás zařízení jiné, nehledí-li se ani k tomu, že zápisy knihovní musejí býti úplně přesné, rázu trvalejšího, čemuž při výměře pozemkové hranice tak nebývá. Osnova zákona mluví pouze o »drahách«, poněvadž výraz »železnice« je užší vzhledem k modernímu pohonu elektrickému, po případě i jinému. Příštímu zákonu mají podléhati i jednotlivé vlečné dráhy ve vlastnictví železničního podniku, pokud podle způsobu dopravy, ustanovení dopravního řádu a sazeb nebo z jiných důvodů bylo by je pokládati za veřejné a pokud byly zřízeny od železničního podnikatelstva na základě práva vyvlastňovacího.

Citace:

Reforma zákona o železničních knihách. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1929, svazek/ročník 68, číslo/sešit 14, s. 462-463.