Původské právo při rozhlasu.

K této zprávě v posledním sešitu obsažené dodáváme ještě — vyřizujíce tím též lask. upozornění, jehož se nám dostalo jednak od p. prof. Hermanna-Otavského, jednak od p. Dra Oty Gellnera — že otázka ta, o niž jde, dochází v našem autorském zákonu přímé úpravy: V § 66 ustanovuje se totiž, že, bylo-li před účinností zákona zcela nebo částečně přenecháno jinému právo původské nebo jeho výkon, nejsou tím v pochybnosti přenesena také oprávnění tímto zákonem původci nově přiznaná. Mezi těmito oprávněními nově přiznanými jest zejména také výlučné právo, dílo své »rozhlasem šířiti«, a to při dílech literárních, pokud ještě nejsou vydána, při dílech hudebních naprosto (§§ 21 a 27 aut. zák.). — Citovaný v naší zprávě § 7 aut. zák. přichází pro rozhlas v úvahu jen, pokud jde o otázku, zdali jest přiznati autorské právo a tudíž také výlučné právo rozhlasu výkonnému umělci v příčině jeho výkonu samého, tedy v příčině jeho uměleckého přednesu. Jde tu arci o otázku spornou: někteří omezují použití § 7 jen na přednes pro nástroje k reprodukci mechanické, jiní v něm spatřují vyjádření principu. (Viz o této otázce článek Hermanna-Otavského: »K otázce autorskoprávní ochrany uměleckého přednesu podle našeho práva« ve sborníku spolku »Všehrd« »Naše právo a stát« 1928.) — Budiž posléze při této příležitosti upozorněno na to, že otázka t. zv. radiodiffuse ve právu autorském, problém to významu stále rostoucího, který došel pro obor mezinárodního práva částečného řešení na loňské konferenci v Římě, jest také na pořadu třetího sjezdu čsl. právníků, jenž bude konán v Bratislavě na podzim r. 1930.

Citace:

Původské právo při rozhlasu. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1929, svazek/ročník 68, číslo/sešit 12, s. 394-395.