K § 6a, odst. 3. n. z.
Stručný smysl; tohoto předpisu jest: Onemocněl-li pojištěnec, jemuž dříve již bylo poskytováno nemocenské podle § 6, nejpozději do 8 týdnů po té, kdy mu nemocenské bylo zastaveno, na tutéž nemoc poznovu, pak je opětné onemocnění toto, pokud jest spojeno s nezpůsobilostí k práci, pouhým pokračováním onemocnění prvého. K mezidobí vůbec se nepřihlíží a má se za to, jako by mezi oběma případy onemocnění nebyla nastala nijaká mezera, jako by šlo o jeden případ onemocnění. Ustanovení to má význam nejen pro výpočet podpůrného období dle § 6, č. 2, odst. 3. n. z., nýbrž i pro případ shora zmíněného § 8, odst. 3., poněvadž obsahuje závaznou normu o tom, kdy při téže chorobě nastává nový pojistný případ. Mezidobí § 6a, odst. 3. jest počítati od onoho okamžiku, kdy pojištěnci bylo zastaveno nemocenské, nikoli — jak činil žalovaný úřad — od onoho dne, kdy vystoupil z nemocničního ošetřování, do dne opětného onemocnění, spojeného s neschopností k výdělku, nikoli do dne opětného přijetí do nemocnice. (Nález nejv. správ. soudu ze dne 14./6. 1924, č. 10806/24.)