K § 1, odst. 2. n. z.
Jestliže nemocenský zákon v cit. § 1, odst. 2. n. z. váže pojistnou povinnost domáckých dělníků na předpoklad, že osoba, o jejíž pojistnou povinnost jde, koná živnostenské práce pravidelně a nikoli příležitostně, vysvítá z protikladu tohoto tolik na jisto, že jest požadavkem zákona, aby konání dotyčné práce nebylo se zřetelem k obvyklému zaměstnání zjevem toliko nahodilým, ojedinělým, nýbrž trvalým, a tvořilo tak řádný zdroj příjmů osoby pracující. Výše výdělku pro posouzení otázky, zdali jde o zaměstnání pravidelné anebo toliko příležitostné, sama o sobě rozhodného významu nemá a řídí se podle něho toliko zařadění do mzdových tříd (§ 7 n. z.).
(Nález nejv. správ. soudu z 10./5. 1914. č. 8345/24.)