Z judikatury nejv. správního soudu.

Pensijní pojištění.
Sděluje min. rada Dr. Bronislav Wellek.
Nález nejv. správního soudu o pojistné povinnosti učně zaměstnaného v obchodě ze dne 11. března 1924, č. 4105/24:
Naříkaným rozhodnutím vyslovilo ministerstvo sociální péče v pořadí instančním, že Richard Zlámal ve svém zaměstnání u Viktora Lipnera v Přerově jest povinen pensijním pojištěním teprve od 17. září 1921 z těchto důvodů: »Učební smlouvou po zákonu živnostenském, uzavřenou před obchodním grémiem v Přerově, vstoupil Richard Zlámal do učení v obchodě módním zbožím Viktora Lipnera na dobu 3 let a sice od 17. září 1918 až do 17. září 1921, Výslovným ustanovením paragrafu 1, odst, 1 pensijního zákona nejsou povinnými v pensijním pojištění učňové vůbec. Ve shodě s tím jsou dle paragrafu 5. zákona ze dne 10. října 1910, č. 20 říš. zák. rovněž učňové vůbec, tedy i obchodní učňové ze zákona toho a tím i z pensijní povinnosti vyloučeni. Jelikož dle spisů stal se Richard Zlámal po vyučení svém a sice teprve dnem 17. září 1921 obchodním pomocníkem, mohla dle těchto ustanovení jeho pensijní povinnost nejdříve dnem tím nastati.«
O stížnosti podané Všeobecným pensijním ústavem v Praze, uvážil nejvyšší správní soud toto: Rozsah pojistné povinnosti pensijní upravuje v podstatě § 1 zákona z 5. února 1920, č, 89 Sb, z. a n. jenž obsahuje všeobecnou zásadu v odst. 1, v odstavci 2 pak — jak jest patrno z úvodní věty tohoto odstavce (»Jsou tudíž pojištěním povinni zejména...«) — důsledky její pro určité druhy zaměstnanců. Označuje-li zákon v tomto odstavci za kriterion pojistné povinnosti zaměstnanců konání převážně duševní práce, pravidelné dozírání k pracím jiných osob, konání kupeckých služeb anebo jiných vyšších služeb nekupeckých, s druhé strany pak v odst. 1. z pojistné povinnosti vyjímá zaměstnance vykonávající práce podřízené, vysvítá z toho, že pojistná povinnost zaměstnanců podlé citovaného zákona není určována pojmenováním, nýbrž obsahem zaměstnání. Jako dělník není podle toho z pojistné povinnosti vyňat již proto, že jest zaměstnavatelem označováni za dělníka anebo sám se tak označuje, nýbrž jen tehdy, jestliže nevykonává prací, které podle svého obsahu zakládají povinnost pojistnou, nelze s hlediska stejné zásady zprostiti pojistné povinnosti ani učně jen proto, že je učněm ve smyslu živnostenského řádu. V daném případě jde o učně, zaměstnaného u Viktora Lipnera, obchodníka módním zbožím, tedy u kupce ve smyslu čl. 4 a 271 obch. zák. Citovaný zákon o pensijním pojištění podrobuje v § 1, odst. 2 lit. b pojistné povinnosti, zejména též zaměstnance v kancelářích, písárnách, obchodech, kteří vykonávají kupecké služby ve smyslu zákona o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1920, č, 20 ř. z. Zákon nepodrobuje tudíž podle znění tohoto předpsu pensijní povinnosti osoby, na něž se vztahuje zákon o obchodních pomocnících, nýbrž činí pojistnou povinnost závislou na způsobu zaměstnání, t. j. na okolnosti, zdali ve skutečnosti konají kupecké práce, tak jak je má na mysli právě citovaný zákon, t. j. převážně, a nečiní pak rozdílu, zdali zaměstnanec jest ještě učněm, volontérem, praktikantem a pod., anebo zdali Svůj výcvik již dokončil. Nelze pak z předpisu § 5 zákona o obchodních pomocnících, podle něhož ustanovení tohoto zákona nevztahují se k učňům ve smyslu živnostenského řádu, vyvozovali důsledek, Že by učňové tito pojistné povinnosti pensijní podrobená nebyli, neboř předpisem tím jest pouze řečeno,, že služební poměr učňů ve smyslní živnostenského řádu neřídí se předpisy zákona o obchodních pomocnících, není jím vsak ještě řečeno, že by kupeckých služeb nekonali. Vyloučení jejich z působnosti zákona o obchodních pomocnících nepodmiňuje jejich vyloudění z pensijního pojištění. Paik ale závisí pojistná povinnost učňů, zaměstnaných ti. kupce ve smyslu obchodního zákona toliko m obsahu zaměstnání, t. j. zdali vykonávají převážně kupecké práce čili nic.

Citace:

Z judikatury nejv. správního soudu.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1924, svazek/ročník 5, s. 503-504.