K § 1, odst. 1. nemocenského zákona. Zaměstnání hlavní a vedlejší.
Při řešení otázky, zda zaměstnání určité osoby je jejím zaměstnáním hlavním či vedlejším, dlužno porovnávati pouze jednotlivé složky pracovní činnosti této osoby navzájem, nikoliv činnost této osoby s činností osoby jiné, třeba ve společné domácnosti s ní žijící. Nezáleží tedy vůbec na tom, jaký pracovní výdělek má manžel (jde-li o pojistnou povinnost manželky), nýbrž jedině na tom, která z činností, tvořících její (manželky) denní zaměstnání, je činností hlavní, a která vedlejší. Přihlížel-li úřad k okolnosti rozhodné a porovnával, v jakém poměru je zaměstnání dotčené osoby v kanceláři lesní správy (šlo v daném případě o uklízení v kanceláři ráno a večer) ku zaměstnání jejímu ve vlastní její domácnosti, a dospěl-li úřad na základě tohoto srovnání k úsudku, že toto zaměstnání (úklid v kanceláři) jest jen zaměstnáním vedlejším, trvajíc poměrně krátkou dobu ráno a večer, kdežto zaměstnání jmenované ve vlastní domácnosti, zaujímající největší část pracovní doby jmenované osoby, jest zaměstnáním hlavním, jest úsudek tento sám o sobě možný a může tedy naříkané rozhodnutí o něj býti opřeno.
(Nález nejv. správ. soudu z 30./6. 1924, č. 7344/24.)