Jen osobní zodpovědnost zástupce může poskytnouti úřadu záruku, aby předpisy zákona i právnickými osobami byly splněny; přenáší-li zástupce svou funkci přechodně na jinou osobu, činí tak na vlastní nebezpečí.
284 Důvody: Naříkaným rozhodnutím zemské správy politické potvrzen byl nález okresní správy politické, jímž stěžovatel uznán byl vinným přestupkem § 8 zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91 sb. z. a n., že ve velkopekárně M. pracovalo deset dělníků na pracích u válu a u pecí před pátou hodinou ranní a odsouzen zástupce firmy M., spol. s r. o. dle § 13 cit. zákona k pokutě 1200 Kč, pro případ nedobytnosti k vězení na 50 dnů.
O stížnosti, podané do tohoto rozhodnutí, uvážil nejv. správní soud takto: Není sporno, že bylo toho dne již před pátou hodinou ranní pracováno v závodě firmy, jejímž zástupcem jest stěžovatel, čímž jest prokázána objektivní skutková podstata přestupku § 8 cit. zákona, který zakazuje pracovati v noci, t. j. v době od 9. hodiny večerní do 5. hodiny ranní, nejde-li o podniky nepřetržitě provozované, v nichž z důvodů technických nesmí se výroba zastaviti. Jde tedy pouze o to, komu se má v subjektivním směru přičísti vina na tomto trestním jednání.
Zákon sleduje účel, chrániti zaměstnance proti přílišnému prodloužení pracovní doby, zákaz noční práce, čelí tedy proti zaměstnavatelům; tímto zaměstnavatelem jest v daném případě společnost s ručením obmezeným, která dle §§ 3 a 55 živn. ř. jest povinna ku provozování živnosti zříditi způsobilého zástupce, jenž úřadem musí býti schválen, který živnost vůči úřadu zastupuje a dle § 137 živn. ř. odpovídá za správné provozování podniku; takovým zástupcem jest stěžovatel, což nebylo popřeno.
Stěžovatel namítá proti obvinění pouze, že pekárna jest provozována po továrnicku a jest jen jedním odvětvím firmy; řízení jednotlivých odvětví výroby neobstarávají ani společníci, ani jednatelé, nýbrž k samostatnému vedení jich určeni jsou jednotlivci, tak k vedení pekárny dílovedoucí L.; v době, kdy dělníci byli při noční práci pekařské přistiženi, nebyl stěžovatel v tuzemsku, nýbrž v cizozemsku; před svým odjezdem nařídil dílovedoucímu L., aby rozdělení práce v pekárně přesně dle zákona o osmihodinové době pracovní prováděl pod vlastní zodpovědností; také dílovedoucí L., odcházeje na dovolenou, nařídil dělníkům, aby zákaz noční práce nebyl překročován. Tento písemný zákaz byl také v dílnách vyvěšen a dělníci, kteří před tím vyjednávali sami u okresní správy politické ohledně částečného zrušení zákazu noční práce, prý sami o své újmě přes zákaz dílovedoucího započali dotyčného dne před stanovenou hodinou ranní svoji práci v úmyslu, aby tím svůj výdělek zvýšili. Okolnosti tyto žalovaným úřadem právem nebyly vzaty v úvahu.
Předpisem §§ 3 a 55 živn. ř. o zřízení zodpovědného zástupce hledí zákon zajistiti zachování povinností jinak živnostníku jednotlivci uložených také proti právnické osobě při provozování živnosti; tento schválený zástupce jest zřízen pro celý podnik, nelze proto zodpovědnost zřízeného zástupce vzhledem k rozsahu podniku obmezovati na nějaký vrchní dozor, ani není dle zákona přípustno, zodpovědnost zástupce soukromou úmluvou přenésti pro jistou dobu na osobu, která úřadu nebyla ve smyslu citovaného §§ 3 a 55 živn. ř. ani oznámena, ani úřadem jako zodpovědným zástupcem schválena.
Jen osobní zodpovědnost zástupce může poskytnouti úřadu záruku, aby předpisy zákona i právními osobami byly splněny; přenáší-li tedy zástupce svou funkci přechodně na jinou osobu, činí tak na vlastní nebezpečí. Nelze proto hledati ani vadu řízení v postupu správního úřadu, že k důkazům o okolnostech stěžovatelem v uvedeném směru nabízených, nebyl vzat zřetel.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
(Z nálezu nejv. správ. soudu ze 7. dubna 1924, č. 12554/23.)
285