Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče, 1 (1919). Praha: Ministerstvo sociální péče, 623 s.
Authors:

Z Národního Shromáždění republiky Československé:


Návrh členů senátu N. s. R. Č. Kouší a soudr. na modifikaci nouzových bytových zákonů
ukládá vládě, aby zákony ty upravila na těchto zásadách: 1. Zákon o omezení práva stěhovacího do obvodu pražského (z 1. IV. 1918, č. 181.1, budiž obnoven a opatřen řádnou trestní sankcí a prováděcími předpisy za účelem přesného jeho provedení. 2. Budiž držitelům bytů a majitelům domů odňato právo uzavírati nové nájemní smlouvy stran místností, o nichž zavedeno šetření záborové. 3. Budiž v obvodu Velké Prahy zavedena se stávající již povinností přihlašovací ještě povinnost odhlašovaní při vystěhování se z bytu neb jiné místnosti. 4. Budiž dáno nařízení, aby obtížní cizozemci byli z Obvodu Velké Prahy vystěhováni. V jednotlivostech pak provedeny buďtež tyto změny zákona o zabírání bytů. (Zákon z 11. června 1919, č. 332.2 : Lhůta v § 2. odst. 2. budiž prodloužena na 14 dní. V § 5. buďtež vypuštěny body 1. a 2., a body 3. a 4. a první odstavec § 5. nahrazeny takto: „má-li byt více obytných místností, než jest dospělých členů v domácnosti. Nedospělí, t. j. pod 14 rok stáří, čítají se vždy dva na jednu obytnou místnost. Při lichém počtu čítá se fca dospělou osobu zbývající člen nedospělý, Má-li být více obytných místností než 4, čítají se na každou další místnost vždy 2 osoby, nehledě ke stáří. — K § 8. V bodu 1. nutno zkrátit lhůtu tříměsíční na čtyři neděle. V bodu 3. buďtež nahrazena slova: „aspoň po tři měsíce prázdné“, slovy „po tři měsíce nepoužívány“. K bodu 9. Litera b). V případe, že na osoby služebné připadá více než 2 obytné místnosti, jest, majitel povinen роskytnouti rovnocenné místnosti náhradní s obcí (Spol. byt. úř.) sjednané za další místnosti přes 2. K bodu d). Místo „čítají se“ slova „mohou se čítati“. K bodu 9, lit. e) budiž vyloženo: kuchyň nepoužívanou K účelům kuchyňským, pokládat i jest za místnost obytnou. § 8. budiž doplněn bodem 11., 12. a 13.: Bod 11.: „Prázdné místnosti, které nejsou pronajaty.“ Bod 12.: „Místnosti obchodní, kterých jejich majitelé nezbytně nepotřebují, majíce v obci ještě obchodní místnosti jiné, když rozsah jejich živnosti držby druhých místností zřejmě nevyžaduje. Bod 13.: „Jakékoli místnosti, je-li prokázáno, že majitel nabízel jinému za jakoukoliv úplatu.“ Poslední odstavec § 8. nechť zní: ,„Majetníku zabraných místností, zabírá-li se více než jedna, ponechati jest místnost, které jest nevyhnutelně třeba k řádnému uložení nábytku a Nařízení místností zabraných, nelze-li věcí bezpečně uložiti v nezabraných místnostech aneb jinde.“ K § 9. Ustanovení, že vyloučeny z záboru jsou, místnosti, za něž byly nabídnuty náhradní místnosti, budiž nahrazeno takto: „od záboru místnosti bude upuštěno, jakmile zřídí jejich majetníci svým nákladem přiměřené byty náhradní a pronajmou je osobám, označeným obcí (Spol. bytovým úřadem) za nájemné, smluvené napřed obcí (Spol. byt. úřadem), anebo poskytnou náhradní byty v místnostech nepodléhajících zabrání. Ustanovení toto má zpětnou působnost a vztahuje se i na místnosti, za něž byly nabídnuty náhradní místnosti podle § 9. zákona ze dne 30. října 1919, č. 502. K § 10. Obec (Spol. byt. úřad) může však také kdykoliv během, zavedeného šetření o záboru prozatímně odníti majiteli domu nebo nájemníku právo, vyšetřované místnosti jinému přenechati, neb pronajmouti až do skončeného řízení.
18. června 1920.
Senát N. s. R. Č. 1920. 1. vol. obd. 1. zas. Tisk 40.
  1. V. Soc. revue, č. 3.—4., str. 62.*)
  2. V. Soc. revue, č. 6., str. 202.
Citace:
Návrh členů senátu N. s. R. Č. Kouši a soudr. na modifikaci nouzových bytových zákonů. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 11, s. 439-439.