Zákon ze dne 11. června 1919, čís. 332, o zabírání budov neb jejich částí pro účely veřejné.
(Vyhlášen v částce LXX. sb. z, a n. dne 21. června 1919.)
Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:
§ 1
Zemská správa politická může, pokud není vhodných místností zcela nebo z části zabrati k užívání budovy o větším počtu místností pro účely veřejné a, pokud toho žádá veřejný zájem, i pro účely obytné, jakož i pro přesídlení uživatelů budov, zahraných podle tohoto zákona, je-li možno uživatele bez nenahraditelné hospodářské újmy jejich povolání, neb ústavy bez poškození účelu, kterému budovy ony až dosud sloužily, vhodně umístiti v budovách jiných, třeba v jiném místě.
Že zabrání jsou vyloučeny obytné nájemní domy, byt vlastníku zabrané budovy v rozměru přípustném podle nařízení o zabírání bytů obcemi ze dne 22. ledna 1919, č. 38 Sb. z. a n., a byty i jinaké místnosti zabrané podle právě jmenovaného nařízení.
§ 2.
Uživatelům zabraných budov musí býti, nedojde ti ke zvláštnímu ujednání, přiděleny místnosti, třebas v jiném místě, které by, pokud možno, hověly účelům, kterým sloužily zabrané místností, § 3.
O zabrání rozhodne zemská politická správa po šetření, provedené s majetníkem budovy nebo jeho zástupcem a se zástupci příslušných nejvyšších úřadů a zájemníků.
Do rozhodnutí přísluší majetníku neb uživateli zabrané budovy nebo její části do 8 dnů stížnost k ministerstvu veřejných prací.
§ 4.
Zabráním pozbývají uživatelé zabraných částí budov práva, jich užívati.
Zemská politická správa (má právo zabrané budovy pro účely v § 1 jmenované pronajmouti. Na pronájem nevztahují se po dobu zabrání ustanovení o ochraně nájemníků.
Zemská správa politická má dále právo v zabraných budovách na svůj náklad provésti stavební úpravy, avšak jen v mezích nejnutnější potřeby, vyslechnouс o tom majetníka budovy. V tom směru jí příslušejí také práva stavebníkovi zákonem vyhrazená.
Jde-li o budovy umělecky neb historicky cenné, jest třeba před jich zahnáním a úpravou opatřiti souhlas ministerstva školství a národní osvěty.
Zemská správa politická jest povinna, majetníku neb uživateli zabrané budovy, aneb její části, poskytnouti přiměřené náhrady. Při stavení náhrady musí být i vzat zřetel na veškeré hospodářské újmy, které majetník nebo uživatel utrpí; též nahradí se náklad, vzniklý přesídlením při zabrání a vrácení budovy a jiné prokázané majetkové újmy, vzniklé přesídlením.
Nedojde-li mezi zemskou správou politickou a majetníkem zabraného domu k dohodě o výši náhrady, rozhodne o ní v nesporném řízení okresní soud, v jehož obvodu je zabraná budova. Soud, vyšetřiv poměry, a jen třeba, vyslechnuv znalce, určí usnesením náhradu podle volného uvážení.
Soud rozhoduje také podle volného uvážení dle zásad civilního řádu solidního, má-li útraty řízení nahraditi jedna strana, nebo mají-li se útraty rozdělili mezi strany a v jakém poměru. Řízení o náhradě nemá vlivu na řízení o zabrání.
§ 5.
Zabrání budovy trvá, i když se změní její vlastník.
§ 6
Nebylo-li jinak mezi zemskou správou politickou a majetníkem zabrané budovy ujednáno, převezme udržování, nebo její správu zemská správa politická, která hradí výdaje s tím spojené. Na tyto výdaje a odškodnění za vedení správy jest hleděli při stanovení náhrady podle § 4.
§ 7.
Při vrácení zabrané budovy majetníku nutno ji, není-li jiného ujednání, uvésti do původního stavu. Úpravu a stavební změny, které jsou pro majetníka budovy zřejmě k velikému prospěchu, musí majetník budovy zemské správě politické nahraditi, nežádá-li za vrácení do předešlého stavu, a to podle hodnoty v době vrácení, nikoliv však více než skutečný náklad. Nedohodnou-li se strany, rozhodne soud, v § 4 jmenovaný, podle zásad v tomto paragrafu uvedených. § 8.
Nepřejímá-li zemská politická správa zařízení budovy podle zvláštní úmluvy, je majetník zařízení povinen je na své nebezpečí odkliditi. Proto vykáže mu zemská správa politická potřebné místnosti, v zabrané budově a, nemá-li v budově sám bytu, i další místnosti, je-li jich neodbytně třeba k dohledu а k opatrování zařízení.
§ 9.
Zemská správa politická má právo zdáti se kdykoliv zabrané budovy.
§ 10.
Podle tohoto zákona mohou býti zabrány budovy zcela neb z části od státní správy již najaté. Zabráním ruší se dosavadní smlouvy nájemní, státní správou uzavřené.
Smlouvy nájemní o zabraných budovách uzavřené mezi jinými stranami pozbývají platnosti po dobu zabrání, aniž se tím prodlužuje původní doba smluvní.
Nárok na náhradu škody z tohoto důvodu jest vyloučen.
§ 11.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
§ 12.
Zákon tento pozbývá účinnosti, jakmile pro veřejné účely budou vhodné místnosti opatřeny. Stanoviti to ukládá se ministru veřejných prací.
§ 13.
Ministru veřejných prací se ukládá, aby zákon tento provedl.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r., v zavst. min. předsedy.
Staněk v. r.