Převod nemovitosti za dluhy jest darováním. K této glose uveřejněné v Právní praksi v minulém ročníku na str. 133 jest upozorniti na kritiku rozhodnutí z 31. října 1936, Rv I 2013/34, vyšlou z péra Dra Emila Daningera v Richterzeitung, 1937, na str. 205 pod názvem: »Entgeltlichkeit des Kaufvertrages durch Uebernahme von Hypotekarschulden?«, která řešení nejvyššího soudu rovněž odmítá. Nejvyšší soud v cit. rozh. vyslovil právní větu: »Hypotekární dluh, který již podle §§ 443 a 1409 všeob. obč. zák. musí každý nabyvatel nemovitosti s touto převzíti, není vzájemnou hodnotou poskytovanou zciziteli ze jmění nabyvatelova, není úplatou a pouhé převzetí dluhu nečiní smlouvu, jíž byla nemovitost postoupena, smlouvou úplatnou.« Nejvyšší soud patrně sám uznal výjimečnost cit. rozh. tím, že je nepojal do úřední sbírky.