Právní prakse, měsíčník československých právníků, 2 (1937-38). Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 320 s.
Authors:
= Právní prakse, 2 (1937-38)
PDF

. JUDr. Josef Kliment: Zákon o nejvyšším správním soudě a jeho jednací řád, 1937, str. 87, cena 15 Kč.
2. Dr. Zdeněk Rádl: Nejvyšší správní soud, 1937, str. 248, cena 32 Kč.


I. Nejvyšší správní soud v Praze byl zřízen zákonem z 2. listopadu 1918, čís. 3; opíral se o vzor rakouský, ale lišil se od něho prospěšně tím, že sloučil v sobě kompetence obou rakouských správních soudů (říšského i správního) a že ochranu občanům rakouským správním soudem poskytovanou ještě značně rozšířil.
Zřízení správního soudu hned v prvých dnech republiky bylo vzhledem k tomu, že v ní platilo dvoje právo (rakouské a uherské) a že bylo vydáno mnoho nových předpisů povahy takořka revoluční, jasným dokladem toho, že se náš stát hned od počátku svého trvání rozhodně přihlásil k myšlence státu právního.
Tohoto dobrodiní rozsáhlé ochrany proti aktům veřejné moci občané také plně využili. Tím ovšem se stalo, že záhy byl správní soud stížnostmi tak zahrnut, že k jich vyřízení docházelo až za 2 až 3 léta, čímž význam soudní kontroly správním soudem poskytované značně trpěl. Proto bylo záhy pomýšleno na nápravu, a ta byla hledána hlavně v rozmnožení počtu soudců a účelnější organisaci soudu, v omezení kompetence správního soudu a v opatřeních k urychlení a zdražení řízení před správním soudem. Tyto prostředky objevovaly se v různé kombinaci v různých osnovách a ovládaly i poslední osnovy z 18. ledna 1937. Šlo tu v prvé řadě o ulehčení správnímu soudu — obdobně jako se stalo u nejvyššího soudu zák. č. .251/1934.
Málo která osnova vládní byla podrobena tak zevrubnému prozkoumání v parlamentě, jako novela o správním soudu. V parlamentu byl dosavadní princip generální klausule, ovládající kompetenci správního soudu, uznán za naprosto nezbytný pro účinnou ochranu občana proti aktům veřejné moci a proto k omezení kompetence správního soudu nedošlo. Třebas toto stanovisko parlamentu jest projevem hluboké důvěry parlamentu k činnosti našeho správního soudu, jest s druhé strany nesporno, že tím byl opuštěn jeden z hlavních předpokladů, kterým mělo býti správnímu soudu ulehčeno. Jest proto oprávněn skepticismus presidenta Dr. Háchy, zda novela přinese správnímu soudu vbrzku a v plné míře ulehčení, novelou sledované.
II. Zákon ze 16. června 1937, čís. 164 o nejvyšším správním soudě jeví se jen jako rozsáhlá novelisace rakouského zákona čís. 36/1876 (říjnového) a jeho novel čís. 53/1894 a 149/1905 ř. z., čímž se naznačuje, že struktura soudní kontroly správních úřadů, jak byla zákonem říjnovým vybudována, jest v platnosti zachována, ale zároveň byl zákon říjnový, jak se jeho nynější znění z různých novel podává, vydán v textu českém jako autentickém, takže nadále jen tento text v naší republice platí. Nový zákon přináší proti dosavadní úpravě leckteré pronikavé novoty; nejvýznačnější jsou:
a) zavedení vázanosti správních úřadů stálou judikaturou správního soudu § 13 (návrh pres. Dr. Háchy v Právní radě), b) úprava nahlížení do spisů u správního soudu § 26, c) veřejné ústní líčení se koná, když strana za ně výslovně žádá § 28, d) nová úprava nákladů řízení § 40, e) zastavení řízení § 44, f) nová úprava poplatků.
III. Nový zákon nabyl účinnosti již dne 2. srpna 1937 a proto jest samozřejmo, že se záhy ukázala potřeba podati k novému zákonu a k jeho jednotlivým paragrafům co nejdříve přesný a podrobný komentář. A není s podivem, že komentáře ty podaly nám právě osoby u správního soudu činné, univ. doc. Dr. Kliment, vrchní sekretář, a Dr. Rádl, bývalý vrchní sekretář správního soudu. Oba komentáře obsahují výtahy z důvodové zprávy ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny; Rádl otiskuje nadto i vládní osnovu a důvodovou zprávu k ní, a výtah z jednání parlamentního. Rádl vydal, již r. 1933 k zákonu říjnovému a zák. čís. 3/1918 Sb. z. a n. výborný komentář a tak se mohl omeziti v komentáři z r. 1937 pouze na výklady, jichž vyžaduje změněný text zákona. Naproti tomu komentář Klimentův jest přehledným výkladem celého nynějšího textu zákonného. Na některých místech Kliment odkazuje vhodně i na komentář, který společně s Dr. Zeisem vydal o československém správním řízení. Že by byl správným názor důvodové zprávy (Kliment, str. 22), že by další výluky z kompetence správního soudu nemohly býti provedeny obyčejným zákonem (poněvadž by prý to bylo porušením předpisu § 88 ústav. listiny), nýbrž patrně jen ústavním zákonem, jest jistě velmi pochybno. Na konci obou komentářů jest otištěn jednací řád nejv. správ. soudu čís. 191/1937.
Výklady obou komentářů jsou přesvědčivé a stále navazují, pokud jest to možno, na dosavadní judikaturu a nesporně budou velmi vítanou pomůckou pro výklad nového zákona. Literatura o nejvyšším správním soudě není u nás veliká, ale zato vynikající (Hácha, Hoetzel, Joachim) a bylo k ní v obou komentářích plně přihlédnuto,
Laštovka.
Citace:
Zákon o nejvyšším správním soudě a jeho jednací řád. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1937-38, svazek/ročník 2, s. 138-139.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).