Ještě vkladní knížka vinkulovaná heslem a její výplata bez udání hesla.

Pojednání Dr. O. Hanny v č. 6/1938 Právní prakse vzbudilo všeobecnou pozornost a ohlas.
V Právníku, sešit 5/1938 na str. 302 a násl. reaguje Dr. Jar. Homolka na jednotlivé vývody Hannovy:
a) ad 1. 3. Hannova článku upozorňuje Homolka na dobrozdání Dr. F. Illnera, otištěné již ve Věstníku záloženském z r. 1931, str. 112, v němž jest odůvodňováno, že není možno, aby soud nebo notář jako soudní komisař dal poukaz k realisování vkladní knížky bez ohledu na vázanost heslem, neboť tato otázka může býti řešena jen pořadem práva. Upozorňuje též na další rozh. krajského soudu civilního v Praze, R IV 1999/37 z 23. prosince 1937, v němž soud rozhodl ve stejném smyslu.
b) Upozorňuje dále na to, že případy rozhodnutí R IV 1742/37 a R IV 1999/37 týkaly se vesměs vkladních knížek Spořitelny české, která jest spořitelnou spolkovou, a jejíž stanovy opírají se o předpisy spořitelního regulativu z 26. září 1844, č. 832 j. s. z., a která nemá ve svých stanovách podobného ustanovení, jakým jest § 38 posl. odst. spořitelních vzorcových stanov, platných pro ostatní spořitelny. (Jedině Spořitelna česká a mimo ni ještě První moravská spořitelna v Brně jsou spolkovými spořitelnami, avšak stanovy První moravské spořitelny v Brně mají ustanovení věcně obdobné § 38 předpisu vzorcových stanov.) Vzorcové stanovy byly vydány podle § 34 zák. č. 302/1920 výnosem min. vnitra z 1. června 1922, č. 12584/19, a platí, jak řečeno, pro všechny komunální spořitelny, a poslední odstavec § 38 těchto stanov, nadepsaného »Průkazy vkladatelovy totožnosti a vinkulace vkladů« stanoví:
»Zemře-li vlastník vinkulované knížky spořitelní, vyplatí se vklad jen tomu, kdo prokáže, že mu byl vklad přikázán pozůstalostním soudem. Průkazu toho není třeba, jde-li o knížku vinkulovanou na heslo, jež je soudobému majiteli známo.«
Vzhledem k tomu, že stanovy jakožto lex specialis jsou především závazné, budou spořitelny komunální musit postupovati i nadále podle předpisů svých stanov, takže rozhodnutí krajského soudu civilního týkající se vesměs jen spořitelny české, nebudou míti za následek změnu ve vyplácení vkladů vázaných heslem ze spořitelních knížek, patřících do pozůstalosti, pokud půjde o komunální spořitelny, pro které platí vzorcové stanovy, vydané dle § 34 zák. č. 302/1920.
Zmíněné stanovisko krajského soudu civilního v Praze by tedy přicházelo v úvahu jen ohledně vkladních knížek ostatních ústavů, a jen ohledně nich je souhlasiti, že by ústavy měly zaujmouti stanovisko, jak předejiti případným sporům o výplaty vkladů a náhradu škody.
Ad 5. posl. odst. vývodů Hannových upozorňuje Homolka, že Králův spis »Ústrojí a působnost spořitelny« stal se obsoletním pro komunální spořitelny pro vydání zmíněných vzorcových stanov a přijetí jejich předpisů § 38 posl. odst. Z toho, že spořitelny jsou povinny vyplatiti vklad jen tomu, kdo prokáže, že mu byl přikázán pozůstalostním soudem, a že nejsou povinny ohlížeti se na vinkulaci, odpadají další obavy.
c) Homolka upozorňuje, že rozhodnutí Hannou dovolávaná dopadají plně na ony případy, v nichž by byl vydán pozůstalostním soudem příkaz k výplatě vkladů bez současného vydání odevzdací listiny nebo příkazní listiny prokazující nabytí toho, kdo spořitelní knížku předkládá.
d) Posléze upozorňuje Homolka na to, že pokud půjde o takové vinkulované vkladní knížky komunálních spořitelen, které nepatří do pozůstalosti, bude platiti řečené rozhodnutí Vážný 16136 v plném rozsahu a spořitelny budou nuceny dožadovati se na předkladateli takové vkladní knížky provedení důkazu, že vklad a vkladní knížka náleží skutečně jemu, nebude-li moci udati heslo.

Citace:

Ještě vkladní knížka vinkulovaná heslem a její výplata bez udání hesla. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1937-38, svazek/ročník 2, číslo/sešit 10, s. 321-322.