Sociální pojištění.

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 29. října 1921, č. 390, jímž se provádí zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 300 Sb. z. а n., o úrazovém pojištění dělníků.
Na základě čl. IV., odst. 2., zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 300 Sb. z. а n., nařizuje se toto:
Článek I.
§ 1. — Za účelem stanovení důchodů plynoucích z úrazového pojištění vypočítává se roční výdělek zraněného podle §§ 6—8 zákona úrazového ve znění zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 300 Sb. z. а n., tak, že pro část roku do 31. prosince 1920 činí nejvyšší mez ročního výdělku dělníka nebo výkonného úředníka 6000 Kč a pro část roku po 31. prosinci 1920 12000 Kč. Na roční výdělek, který přesahoval do 31. prosince 1920 6000 Kč nebo po 31. prosinci 1920 12000 Kč, nebéře se zřetele.
Obdobně vypočítává se roční výdělek zraněného učně nebo osoby uvedené v § 6, odst. 7., úrazového zákona.
§ 2. Hodnotu naturálních požitků železničních zřízenců po dohodě
73 s politickým úřadem 2. stolice určí a nejdéle do konce měsíce dubna každého roku soubornou vyhláškou vyhlásí ředitelství státních drah v Praze.
Příslušnost politického úřadu 2. stolice se řídí podle sídla ústřední provozní správy příslušné železnice.
Článek II.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Provedením jeho pověřuje se ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.
(Vyhlášeno v 95. částce Sb. z. a n. dne 3. listopadu 1921.)

Výnos ministerstva sociální péče ze dne 21. listopadu 1921, č. j. 7947/IV F, kterým se schvaluje snížení tarifní základny pro Úrazovou pojišťovnu dělnickou v Praze.
Usnesení správní komise Úrazové pojišťovny dělnické v Praze ze dne 18. t. m. na snížení tarifové základny na Kč 8,— za 100 Kč započítatelné mzdy při 100% nebezpečí s platností od 1. ledna 1921 schvaluje se dle § 16 zákona z 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. z r. 1888.
(Viz tabulku na stránce 75.)

Výnos ministerstva sociální péče ze dne 30. listopadu 1921, č. j. 7993/F—21, o redukovaných premiových reservách za vystouplé a neodbyté členy náhradních pensijních ústavů.
Ministerstvo sociální péče dovoluje, aby v pojistně-matematické bilanci náhradních ústavů k 31. prosinci 1920 byly za členy vystoupivší a neodbyté zařaděny jako pasivum statutární premiové reservy redukované vzhledem k pravděpodobnosti k opětnému návratu do pojistné povinnosti.
Redukční faktory, jimiž jest premiové reservy vystoupivších členů násobiti, jest odvoditi z vlastní zkušenosti náhradních ústavů o závislosti návratu do pojistné povinnosti na době, jež uplynula od vystoupení z náhradního ústavu.
Není-li možno odvoditi vlastní tabulky redukčních faktorů, lze použíti této tabulky, odvozené ze zkušeností dvou větších náhradních ústavů:
Od vystoupení uplynulo let:
0—1/2 1/2—1 1/2 1 1/2—2 1/2 2 1/2—3 1/2 3 1/2—4 1/2 4 1/2—5 1/2 5 1/2 a více.
Pravděpodobnost návratu do pojištění:
0,50 0,40 0,30 0,25 0,20 0,15 0,10
Při tom nesmí však úhrn prémiových reserv pro vystoupivší členy klesnouti pod částku, uvedenou pod touto položkou v pojistně-matematické bilanci k 31. prosinci 1915 nebo pozdější bilanci předložené k schválení dozorčím úřadům. Od tohoto požadavku může býti upuštěno jen v případech, kde úhrn premiových reserv neredukovaných je nižší než jich úhrn vykázaný v pojistně-matematické bilanci k 31. prosinci 1915 nebo pozdější bilanci předložené k schválení dozorčím úřadům.

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 3. listopadu 1921, č. 398, jímž se částečně pozměňuje vládní nařízení ze dne 31. května 1920, č. 372 Sb. z. a n., upravující odpočivné a zaopatřovací požitky příslušníků bývalého úřednictva poštovního a telegrafního ústavu, po případě jich pozůstalých.
(Vyhlášeno v 97. částce Sb. z. a n. dne 8. listopadu 1921.)
74 Sazba pojistného Úrazové pojišťovny dělnické pro Čechy od 1./1. 1921.
75 Nařízení vlády republiky Československé ze dne 9. prosince 1921, č. 445, jímž se opravují nařízení vlády republiky Československé ze dne 25. srpna 1921, č. 346 Sb. z, a n., o lékárnické sazbě k rakouské farmakopoei Ed. VIII. pro strany úlev požívající, a ze dne 25. srpna 1921, č. 347 Sb. z. а n., o lékárnické sazbě k rakouské farmakopoei Ed. VIII. pro strany soukromé.
(Vyhlášeno v 117. částce dne 16. prosince 1921.)

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 19. prosince 1921, č. 467, kterým se na základě čl. III. zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., částečně pozměňuje vládní nařízení ze dne 13. září 1920, č. 522 Sb. z. a n., upravující odpočivné a zaopatřovací požitky kancelářských oficiantů obého pohlaví, po případě jejich pozůstalých.
(Vyhlášeno v 125. částce dne 29. prosince 1921.)

Zákon ze dne 20. prosince 1921, č. 473, jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 30. června 1921, čís. 248 Sb. z. а n., o dalším prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. — Platnost zákona ze dne 30. června 1921, čís. 248 Sb. z. a n., o dalším prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických, se prodlužuje až do 31. prosince 1922.
§ 2. — Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
§ 3. — Vláda se zmocňuje v případě potřeby, aby nařízením platnost zákona prodloužila.
Ministru veřejných prací se ukládá, aby, dohodnuv se s ministrem sociální péče, zákon tento provedl.
(Vyhlášen v 127. částce Sb. z. a n. dne 30. prosince 1921.)

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 29. prosince 1921, č. 474, o dalším prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Na základě druhého odstavce §u 14 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 303 Sb. z. a n., a zákona ze dne 20. prosince 1921, čís. 473 Sb. z. a n., jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 30. června 1921, č. 248 Sb. z. a n., o dalším prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických, se nařizuje:
§ 1. — Bratrské pokladny jsou povinny počínaje dnem 1. října 1921 poskytovati k zaopatřovacím platům (provisím) upraveným body 1. a 2. §u 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 303 Sb. z. a n., drahotní přídavky, a to zvýšením částek v těchto bodech uvedených vesměs o sto procent. Ostatně platí ustanovení citovaného zákona, tudíž také, pokud se týče hrazení výdajů s vyplacením těchto drahotních přídavků spojených, a zvyšují se tímto ustanovením stejným způsobem i požitky osob uvedených v bodech 3. a 4. §u 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 303 Sb. z. a n.
§ 2. — Nařízení toto nabývá účinnosti ihned a pozbude platností dnem 31. prosince 1922.
Provedení jeho ukládá se ministru veřejných prací v dohodě s ministrem sociální péče.
(Vyhlášeno ve 127. částce Sb. z. a n. dne 30. prosince 1921.
76 Zákon ze dne 21. prosince 1921, č. 481, kterým se prodlužuje působnost zákona o drahotních příplatcích k úrazovým důchodům a mění se některá jeho ustanovení.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Působnost zákona o drahotních příplatcích k úrazovým důchodům ze dne 29. října 1919, č. 606 Sb. z. a n., se prodlužuje a jednotlivá jeho ustanovení se mění, případně doplňují, a budou nadále zníti takto:
§ 1, odst. 1. — Zraněným, kteří při provozování podniku, ležícího v nynějším území republiky Československé a podléhajícího úrazovému pojištění, utrpěli úraz před 1. červencem 1921, jímž ztratili alespoň 41 2/3% výdělečné schopností, a kterým podle zákonův o úrazovém pojištění přísluší důchod, odpovídající této ztrátě, náleží pro mimořádné drahotní poměry poválečné příplatek k důchodu.
§ 2. — Příplatek důchodový vyměřuje se podle ztráty schopnosti výdělečné takto:
a) při ztrátě 41 2/3% až do 66 2/3% náleží oprávněným osobám příplatek 600 Kč ročně;
b) při ztrátě vyšší 66 2/3% až do 83 1/3% příplatek 900 Kč ročně;
c) při ztrátě nad 83 1/3% příplatek 1200 Kč ročně k základnímu důchodu úrazovému, jehož zraněný požívá.
Důchodcům dle § 6, odst. 10., úrazového zákona ze dne 21. srpna 1917, č. 363 ř. z., kteří požívají 1 1/2násobné částky plného důchodu, může býti zvýšen příplatek až do 1800 Kč ročně.
§ 3. — Pozůstalým po zraněných v § 1 přísluší rovněž příplatek k základnímu důchodu, a to vdovám, rodičům a oboustranně osiřelým sirotkům po 480 Kč ročně a jednostranně osiřelým sirotkům po 240 Kč ročně k důchodu, jehož požívají, při čemž děti nemanželské, o něž otec nepečuje, zemře-li jim matka následkem úrazu, buďtež postaveny na roveň sirotkům oboustranně osiřelým.
§ 4. — Příplatek k důchodu náleží jen osobám bydlícím v území republiky Československé, a to proti příslušné územní úrazové pojišťovně dělnické (zemské úřadovně pro pojištění dělníků na Slovensku v Bratislavě); pokud pak se úraz stal při provozování podniku, jehož zřízenci byli podle § 4 zákona z 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. na rok 1888, ve znění stanoveném článkem III. zákona z 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., zproštěni pojistné povinnosti, proti správě tohoto podniku; pokud se úraz stal při provozování podniku bývalých rakouských státních drah, proti československé státní správě železniční, pokud úraz se stal při provozování podniku bývalých uherských státních drah a pojištění vykonávala krajinská pojišťovna v Budapešti, proti zemské úřadovně pro pojištění dělníků na Slovensku v Bratislavě.
Pokud jde o důchody, přiznané pojišťovnou, jež měla sídlo mimo nynější území republiky Československé, náleží příplatek pouze, podá-li poživatel důchodu u územní úrazové pojišťovny dělnické (zemské úřadovny pro pojišťování dělníků na Slovensku v Bratislavě), neb u správy podniku, příslušné podle předešlého odstavce, do šesti měsíců ode dne, kdy nárok na příplatek vznikne, žádost za přiznání příplatku, opatřenou doklady, prokazujícími nárok.
77 Zmeškání lhůty v předešlém odstavci stanovené může býti v případech zvláštního zřetele hodných prominuto.
§ 5, odst. 1. — Příplatek náleží pouze potud, pokud důchod sám anebo důchod i s příplatkem nepřesahuje ročně u zraněného dle § 2
ad a) 2400 Kč,
ad b) 3600 Kč,
ad c) 4800 Kč.
Na důchodce dle § 6, odst. 10., úrazového zákona, kteří požívají 1 1/2násobné částky plného důchodu, se toto omezení nevztahuje.
Důchody pozůstalých i s příplatky dohromady nesmějí převyšovati 4800 Kč.
Pokud jde o důchody z úrazů utrpěných při provozování podniků železničních, započítávají se do částek uvedených v odstavcích 1. až 3. též výslužné, běžný dar z milosti, drahotní přídavky (výpomoci a pod.) k výslužnému a běžným darům z milosti, z řádného výslužného však pouze 75%.
Drahotní příplatek může býti zcela, po případě z části odepřen, zjistí-li úrazová pojišťovna dělnická, nebo správa podniku, proti němuž nárok na příplatek podle § 4 náleží, že výdělek nebo jiný příjem důchodcův převyšuje ročně 12000 Kč.
Článek II.
V § 7 zákona o drahotních příplatcích k úrazovým důchodům ze dne 29. října 1919, č. 606 Sb. z. a n., jest položiti v odst. 1. místo číslice 42 číslici 41 2/3.
V § 9, odst. 1., cit. zákona jest vyloučiti slovo »povinnému«.
Článek III.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1921 a pozbývá platnosti dnem 31. prosince 1922.
Vláda se zmocňuje, aby nařízením platnost zákona prodloužila. Ministru sociální péče se ukládá, aby jej provedl po dohodě se zúčastněnými ministry.
(Vyhlášen v 128. částce Sb. z. a n. dne 30. prosince 1921.)

Zákon ze dne 21. prosince 1921, č. 483, kterým se určuje peníz 130000000 Kč k účelům sociálního pojištění.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. — K účelům chystaného starobního a invalidního pojištění určuje se prozatím peníz 130000000 Kč.
§ 2. — Peníze toho dlužno použíti především na podporu osob, které nebudou pojaty do chystaného pojištění pro případ stáří a invalidity proto, že překročily 60. rok svého věku v době, kdy nabude účinnosti zákon o tomto pojištění.
§ 3. — Peníz v § 1 uvedený opatří se částkou 100000000 Kč z výnosu všeobecné daně z obratu a pracovních výkonů a daně přepychové podle zákona z 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n., a částkou 30000000 Kč z fondu pro opatření strojených hnojiv podle § 11, posledního odstavce, zákona z 22. prosince 1920, č. 683 Sb. z. a n. Pokud by všeobecná daň z obratu a pracovních výkonů a daň přepychová nevynesla zmíněných 100000000 Kč nad výnos ve státním rozpočtu pro rok 1922 preliminovaný, zmocňuje se ministr financí, aby scházející částku opatřil úvěrními operacemi.
78 § 4. — Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jeho provedeni ukládá se ministru sociální péče a ministru financí v dohodě se zúčastněnými ministry.
(Vyhlášen v 128. částce Sb. z. a n. dne 30. prosince 1921.)

Zákon ze dne 21. prosince 1921, č. 484, kterým se působnost zákona o pensijním pojištění rozšiřuje na Slovensko a Podkarpatskou Rus.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. — Působnost zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. na rok 1907, ve znění upraveném císařským nařízením ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z., a zákonem ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., rozšiřuje se na Slovensko a Podkarpatskou Rus počínajíc dnem 1. ledna 1922.
§ 2. — V Bratislavě zřizuje se zemská úřadovna Všeobecného pensijního ústavu.
§ 3. — Vláda se zmocňuje, aby k řízení této zemské úřadovny jmenovala správní komisi z polovice ze zaměstnavatelův a z polovice z pojištěncův, jakož i členy rozhodčího soudu, a aby vypracovala stanovy a jednací řád této úřadovny.
§ 4. — Vláda se dále zmocňuje, aby nařízením zrušila nebo změnila zákonná ustanovení platná na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, pokud jsou v rozporu se zákonem o pensijním pojištění.
§ 5. — Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
§ 6. — Ministr sociální péče se pověřuje, aby jej provedl v dohodě se zúčastněnými ministry.
(Vyhlášen v 128. částce Sb. z. a n. dne 30. prosince 1921.)

Zákon ze dne 21. prosince 1921, č. 486, o dalším vyplácení drahotních přídavků k důchodům podle zákona o pensijním pojištění.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. — Působnost zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 299 Sb. z. a n., o drahotních přídavcích k důchodům podle zákona o pensijním pojištění, prodlužuje se do 31. prosince 1922.
§ 2. — Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Provedením jeho pověřuje se ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.
(Vyhlášen v 128. částce Sb. z. a n. dne 30. prosince 1921.)

Zákon ze dne 21. prosince 1921, č. 487, o drahotních přídavcích pro rok 1922 k důchodům invalidním a starobním vypláceným na Hlučínsku.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. — Působnost nařízení ze dne 30. března 1921, č. 132 Sb. z. a n., o drahotních přídavcích k důchodům vypláceným na Hlučínsku Všeobecným pensijním ústavem podle § 8 nařízení vlády republiky Československé ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n., prodlužuje se do 31. prosince 1922.
§ 2. — Zákon tento nabývá účinností dnem vyhlášení.
§ 3. — Ministr sociální péče se pověřuje, aby jej provedl v dohodě se zúčastněnými ministry.
(Vyhlášen v 128. částce Sb. z. a n. dne 30. prosince 1921.)
79 Zákon ze dne 22. prosince 1921, č. 489, o prodloužení působnosti zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. а n., a o změně zákonů ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., ze dne 20. listopadu 1917, č. 457 ř. z., ze dne 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n., a ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. а n., o nemocenském pojištění dělníků.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. — Působnost zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n., prodlužuje se ha dobu od 1. ledna do 31. prosince 1922 s těmito změnami:
I. § 6, odst. 6., zákona z r. 1920 doplňuje se takto:
»Nárok na tyto dávky vzniká 4 neděle po tom, kdy se pojištěnec stal členem nemocenské pokladny, a zaniká teprve v době stanovené v § 13, č. 3.«
II. K § 8, odst. 3., zákona z r. 1888 se připojuje:
»Nemocenské pokladny neplatí ošetřovacích poplatků za příslušníky rodiny.«
III. § 12, odst. 2., věta 3., zákona z r. 1920 mění se takto:
»Zejména, je-li pojištěno v nemocenské pokladně více nežli 1000 pojištěnců zemědělských a lesních, anebo je-li jich v nemocenských pokladnách téhož politického okresu pojištěno více nežli 2000, zřídí se pro ně na žádost zájemníků obou skupin samostatná nemocenská pokladna.«
IV. K § 58 zákona z r. 1920, pokud se týče z roku 1888, připojuje se další odstavec:
»U společenstevní nemocenské pokladny jsou povinně pojištěni všichni, kdo jsou zaměstnáni u členů společenstva, mimo osoby v domácnosti zaměstnané.«
§ 2. — Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
§ 3. — Ministru sociální péče se ukládá, aby jej provedl.
(Vyhlášen ve 128. částce Sb. z. a n. dne 30. prosince 1921.)

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 29. prosince 1921, č. 496, jímž upravuje se správa fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatku, zřízeného podle § 73 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n., a příspěvek vlastníků zabraného majetku pozemkového k fondu tomu.
(Vyhlášeno ve 130. částce Sb. z. a n. dne 31. prosince 1921.)

Zákon ze dne 21. prosince 1921, č. 497, kterým se mění ustanovení § 1164 obč. zákoníka.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. — § 1164 občanského zákoníka ve znění zákona ze dne 1. dubna 1921, č. 155 Sb. z. a n., pozměňuje se takto:
Práva zaměstnancova, plynoucí z ustanovení §§ 1154, odst. 3., 1154 b), 1155, 1156—1159 b), 1160, 1162—1163, nemohou býti pracovní smlouvou ani zrušena, ani obmezena.
§ 2. — Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministrům spravedlnosti a sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedli.
(Vyhlášen ve 130. částce Sb. z. a n. dne 31. prosince 1921.)
80 Nařízení vlády republiky Československé ze dne 29. prosince 1921, č. 506, kterým se upravuie pensijní pojištění železničních zaměstnanců.
(Vyhlášeno ve 132. částce Sb. z. a n. dne 31. prosince 1921.)

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 19. ledna 1922, čís. 9, kterým se pozměňují ustanovení §§ 11 a 13 nařízení ze dne 18. května 1920, čís. 357 Sb. z. a n., jímž se provádí zákon ze dne 29. října 1919, čís. 608 Sb. z. а n., o prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických.
Na základě § 16 zákona ze dne 29. října 1919, čís. 608 Sb. z. a n., nařizuje se toto:
Článek I.
§§ 11 a 13 nařízení ze dne 18. května 1920, čís. 357 Sb. z. a n., mění se takto:
§ 11. — Příspěvky potřebné k účelům fondu rozvrhnou se dle usnesení správního výboru Ústředního zaopatřovacího fondu, které podléhá schválení báňského hejtmanství, buď
I. stejnoměrně na mzdy vyplacené členům zaopatřovacího oddělení bratrských pokladen v pololetí předcházejícím výplatě mimořádných přídavků, anebo
II. na průměrný počet činných členů zaopatřovacího odděleni bratrských pokladen v pololetí předcházejícím výplatě mimořádných přídavků.
Příspěvky tyto jsou splatny do 4 neděl po uplynutí každého kalendářního pololetí. Po uplynutí této lhůty jest platiti 4proc. úroky z prodlení počínaje 29. dnem.
Výši příspěvků potřebných ke krytí předvídaných skutečných nákladů stanoví na jeden rok předem správní výbor fondu odděleně pro úhradu mimořádných přídavků dle § 1, bod 1. (3. a 4.), a pro úhradu správních výloh a mimořádných přídavků dle § 1, bod 2. (3. a 4.), zákona, a to v druhém případě (II.) podle pravidel uvedených v § 11 a. Každý podnikatel bude o příspěvku naň připadajícím zpraven výměrem.
Ke konci účetního roku provede se konečné súčtování. Příspěvky v jednom roce nedobytné rozvrhnou se na rok příští, pokud nemohou býti kryty z pozůstávajícího jmění.
Z vážných důvodů může býti na žádost podniku příspěvková sazba přiměřeně snížena správním výborem po schválení ministerstvem veřejných prací.
§ 11 a. — Výše příspěvků určuje se v případě II. § 11 takto:
a) Pro úhradu mimořádných přídavků dle § 1, bodu 1. (3. a 4.), jest vypočísti potřebu pro každou bratrskou pokladnu zvlášť na základě průměrného přírůstku a úbytku provisionistů, vdov a sirotků v posledních 3 letech před výpočtem a průměrného mimořádného přídavku k zaopatřovacímu platu. Polovici potřeby každé bratrské pokladny jest děliti průměrným počtem jejího členstva a polovici úhrnné potřeby všech bratrských pokladen celkovým průměrným počtem jejích členů; součet výsledků obou dělení jest příspěvkem připadajícím na jednoho člena.
Báňské hejtmanství může po slyšení Ústředního zaopatřovacího fondu a odborových organisací zájemníků v příslušných revírech naříditi, aby bratrské pokladny jednoho nebo několika úředních obvodů revírních byly posuzovány pro výpočet první polovice neb obou polovicí příspěvků za jeden celek.
b) Úhrada mimořádných přídavků dle § 1, bodu 2. (3. a 4.), budiž
6 81 vypočtena na základě výše provisí podle stanov a přírůstku a úbytku provisionistů, vdov a sirotků v posledních 3 letech.
Zaměstnavatelé, jejichž podniky náležejí téže pokladně, zaplatí potřebu připadající na provisionisty, kteří, pokud se týče jejichž manželé nebo rodiče byli zaměstnáni v těchto podnicích až do provisionování, po případě až do úmrtí. Rozdělení mezi více podnikatelstev, patřících k téže pokladně, stane se podle počtu činných členů zaopatřovacího oddělení v jejich podnicích zaměstnaných. Úhradu mimořádných přídavků, náležejících provisionistům, kteří, po případě jejichž manželé nebo rodiče pracovali v podniku již neprovozovaném, jakož i úhradu správních výloh jest rozděliti stejnoměrně na všechny zaměstnavatele podle průměrného počtu činných členů zaopatřovacího oddělení u nich zaměstnaných.
§ 13. — Podnikatelé přiznají v případě I. § 11 dne 1. ledna a 1. července každého roku veškeré mzdy vyplacené v předchozím pololetí členům zaopatřovacího oddělení bratrských pokladen. Do mzdy započísti jest vedle hotově vyplacených pevných mezd všechny drahotní přídavky, ošacovací příspěvky a naturální dávky, i když součet převyšuje u jednotlivce podle úrazového zákona započítatelnou nejvyšší částku mzdy.
V případě II. § 11 přiznají podnikatelé 1. ledna a 1. července každého roku průměrný počet činných členů zaopatřovacího oddělení bratrské pokladny v předchozím pololetí u nich zaměstnaných. Tento průměrný počet rovná se arithmetickému průměru skutečného počtu činných členů zaopatřovacího oddělení bratrské pokladny posledního dne každého měsíce dotyčného pololetí na závodě zaměstnaných.
§ 13 a. — Nevyhoví-li zaměstnavatel do čtyř neděl povinnostem podle § 13, může mu správní výbor Ústředního zaopatřovacího fondu předepsati zálohu rovnající se příspěvku v minulém pololetí.
Článek II.
Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provede je ministr veřejných prací v dohodě s ministrem sociální péče.
(Vyhlášeno v 6. částce Sb. z. a n. dne 25. ledna 1922.)
82

Citace:

Sociální pojištění. TABULKA. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1922, svazek/ročník 3, číslo/sešit 1, s. 87-96.