Zákon ze dne 17. února 1922, č. 86, kterým se omezuje podávání alkoholních nápojů.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. — Podávati alkoholní nápoje všech druhů (pivo, víno, ovocné víno, kořalku, likéry, slivovici, rum atd.) dětem a osobám nepřekročivším
149 . roku, po případě 18. roku (§ 3, odst. 1.) (mladistvým), i když jsou v průvodu dospělých, ve veřejných místnostech (hostincích, kavárnách, restauracích, výčepech, obchodech, automatech, bufetech a pod.), dále na výletištích, poutích a pod. k požití na místě se zakazuje.
Zakazuje se také, aby dorostlí ve veřejných místnostech a místech uvedených v 1. odstavci dětem a mladistvým osobám dávali alkoholní nápoje podávati a dovolovali podaných nápojů požívati.
Podávání alkoholních nápojů dětem a mladistvým osobám, které je odnášejí mimo výčep k požívání osobám dle zákona toho k tomu oprávněným, nespadá pod tento zákaz.
§ 2, — Kdo je zodpověděn za vedení živnostenských podniků v § 1 naznačených, jest zodpověděn za to, aby se dbalo zákazu vysloveného v § 1, i když hostů sám neobsluhuje, nýbrž dává je obsluhovat! osobami jinými. Trestní jsou i zaměstnanci nedbající poučení, svého zaměstnavatele,
Rodiče a pěstouni dětí a mladistvých jsou rovněž zodpovědní, jestliže tito s jich vědomím požívají alkoholních nápojů.
§ 3. — Osoby, které v místnostech a místech uvedených v 1. odstavci § 1 žádají k požívání pivo nebo víno, nechť vykáží se úředním potvrzením, že dokonaly 16, rok věku; osoby, které žádají jiných alkoholních nápojů (§ 1, odst. 1.), nechť vykáží se úředním potvrzením, že dokonaly 18. rok věku.
Každý, kdo nápoj podává (§ 1), je povinen odepříti podávání alkoholních nápojů, může-li vzejíti pochybnost o věku osoby (§ 3), jíž se má nápoj podati.
Při zábavách tanečních přísně se zakazuje podávati komukoliv jiné alkoholní nápoje kromě piva a vína.
§ 4. Přestupky tohoto zákona trestají politické úřady (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi policejní vrchnosti administrativní), a to pokud jde o živnostníky, pokutou od 20 do 10.000 Kč, v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) od 24 hodin do 3 měsíců, jinak pokutou od 20 do 1000 korun, v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) od 24 hodin do 14 dnů. Před prvním potrestáním budiž dána úřední výstraha.
Dopustí-li se živnostník opětovně přestupku podle tohoto zákona, může býti vysloveno odnětí živnostenského oprávnění po rozumu živnostenského řádu (zábora).
Pokuty připadají státu.
§ 5, — Zákon tento nabývá účinnosti 6 neděl po svém vyhlášení. Provedením jeho pověřuje se ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy se zúčastněnými ministry.
(Vyhlášen v 26. částce Sb. z. a n. dne 18. března 1922.)
150