Zákon z 20./2. 1920, č. 142 Sb. z. a n. v odst. 2., § 1. vylučuje z požitků důchodu nejen všechny válečné poškozence s menší než 50% nezpůsobilostí k výdělku, kteří slouží ať již jako definitivní, ať jako prozatímní veřejnoprávní zaměstnanci státu, zemi, kraji, obci nebo veřejnému fondu, nýbrž též i ony válečné poškozence, kteří byli přijati do služeb »nějakého podniku« zmíněných veřejnoprávních útvarů. Neklade tudíž zákon váhu na právní povahu služebního poměru válečného poškozence, nýbrž pouze na to, kdo jest zaměstnancem — službodárcem válečného poškozence. Je-li jím »nějaký«, tudíž i výdělečný nebo Jakýkoli jiný podnik, jehož vlastníkem jest stát, země ........, pak přísluší válečnému poškozenci, byl-li přijat do služby podniku za týchž pracovních podmínek, za jakých jsou přijímáni jiní zřízenci této kategorie služební po dobu, po kterou má požitky z tohoto služebního poměru, nárok na důchod, a to v polovičním obnose, jenom tehdy, je-li aspoň z 50% neschopen k výdělku.
(Nález nejv. správního soudu z 26./4. 1922, č. 5677/22.)