K pojmu »zemědělství« (§ 12., odst. 2. zák. z 15./5. 1919, č. 268 Sb. z. a n. ve znění zák. z 22./12. 1920, č. 589 Sb. z. a n.)
Ve sporu okresní nemocenské pokladny v K. s okresní nemocenskou pokladnou zemědělskou v Κ. Ό pojistné příslušnosti, rozhodlo ministerstvo sociální péče pořadem stolic, že pro pojištění osob, zaměstnaných v arcibiskupské květné zahradě v K. a parku v Z. jest příslušnou zemědělská okresní nemocenská pokladna, ježto jde o osoby, zaměstnané v podnicích čistě zemědělských.
Stížnost okresní nemocenské pokladny popírající zemědělskou povahu obou zahradí neuznal nejvyšší správní soud důvodnou. Neboť podle zásad národního hospodářství spadá v pojem zemědělství — pokud, se nejedná o podniky, jež by bylo snad posuzovati dle ustanovení živnostenského řádu, což stížnost netvrdí — veškeré vzdělávání, t. j. využitkcvání půdy k výrobě rostlinných surovin.
Se zřetelem k tomuto účelu zemědělství jest pro posouzení povahy konkrétního objektu účelu tomu sloužícího bez jakéhokoliv významu, zda-li rostliny na objektech těch pěstované a tvořící tedy jejich výtěžek, slouží bezprostřednímu hmotnému zájmu vyrabitele, čili prostřednictvím obchodu hmotným potřebám třetích osob, anebo zda-li se pěstují rostliny, jež takového užitku neposkytují, nýbrž slouží osvěžení, okrase, povznesení zdraví, tudíž účelům estetickým a hygienickým, a nezáleží pak na tom, zda-li pěstování rostlin se děje pomocí zahradnických sil, ve školách odborných zvlášť zdokonalených a po živnostensku vyučených.
Za těchto okolností jest pak lhostejno, jakého rozsahu jest plocha, jež slouží jednak za park okrašlovací, jednak k pěstování rostlin, hmotný užitek poskytujících.
(Nález nejvyššího správního soudu z 16./6. 1922, č. 8656/22.)