Uplatňování nároku proti nedospělé osobě ve smyslu § 1310 všeob. občan. zákoníka předpokládá provedení předchozího sporu proti osobě dozorčí.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 23./3. 1920, č. j. R II 54/20.)
Důvody: Ze srovnání obsahu § 1309 a 1310 obč. z. vyplývá, že škody vzniklé činem nedospělých osob jsou především povinni nahraditi ti, jimž škoda může se přičítati, poněvadž nedohlížely na osoby jim k opatrování svěřené, dále že případné zavinění jejich není v žádné souvislosti ze zaviněním nedospělé osoby, nýbrž, že je samostatným a nezávislým na případné subsidiární povinnosti nedospělé osoby a že dle § 1310 obč. z. nárok vůči nedospělé osobě nabývá působnosti teprve tehdy, když jest zjištěno, že nelze dojíti náhrady u osoby dozorčí. Uplatňování nároků proti nedospělé osobě samé předpokládá tedy, že bylo prokázáno, že dozorčí osoba není k náhradě povinna nebo nemůže náhrady poskytnouti. Tato otázka může býti řešena toliko zvláštním sporem, nikoliv jinakým posouzením okolností a nelze opomenutí předchozího sporu omlouvati tím, že prý také ve sporu proti nedospělé osobě lze zjistiti, jak dalece vyhověla dozorčí osoba povinností § 1309 obč. z. jí uložené.
Chytil.

Citace:

Uplatňování nároku proti nedospělé osobě ve smyslu § 1310. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1923, svazek/ročník 5, číslo/sešit 10, s. 91-91.