Jednatel obchodní společnosti s ruč. obm. nemusí býti tuzemským státním občanem, ale musí míti v tuzemsku bуdliště. (Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 1923 R I 288/23. Vrchní soud zemský v Praze R IV. 13/23. Krajský soud v Litoměřicích. Firm. 2567/22.) Krajský soud jako soud obchodního rejstříku nařídil společnosti s obm. ruč. (tuzemské), aby do 8 neděl opověděla k zápisu jednatele zvoleného na valné hromadě v tuzemsku odbývané, majícího tuzemské státní občanství a v tuzemsku bydlícího.K rekursu společnosti vyloučil rekursní soud z příkazu tolik, že jednatel zvolen býti má na valné hromadě v tuzemsku odbývané a že má míti tuzemské státní občanství. Ostatek příkazu (že musí jednatel v tuzemsku bydleti) potvrdil: Důvody: V čl. XV. smlouvy se stanoví, že společníci mohou odbývati valnou hromadu kdykoli a kdekoli. Jelikož jest jedinou společnicí akc. společnost X v S (v Prusku) a z předpisu § 36. zák. z 6. března 1906 č. 58 ř. z. nikterak neplyne, že by se valná hromada musila v tuzemsku odbývati a také z § 15 cit. 2. nedá se dovoditi, že by jednatel musil míti tuzemské občanství, byly tyto dva příkazy vyloučeny. Třetí příkaz, že jednatel musí bydleti v tuzemsku plyne z ustanovení § 15 cit. 2. ve spojení a ustanovením §§ 9, č. 3, 12, č. 9, 108, č. 3, 110 č. 7, 122 a 123 cit. z. neboť zákon i u jednatelů jakožto zástupců společnosti pro veškeré obchodování předpokládá bydliště v tuzemsku a to tím spíše, že vyslovuje trestní sankci ohledně prohlášení jednatelů v zákoně blíže uvedených, kterážto sankce by se stala illusorní, když by jednatel bydlil v cizozemsku.Dovolací rekurs zůstal bez výsledku. K požadavku bydliště jednatelova v tuzemsku dodal nejvyšší soud: Stanoví-li zákon tento požadavek pro členy tuzemské representace cizozemské společnosti, dlužno míti za to, že tuto zásadní podmínku požaduje také u jednatelů tuzemských společností s r. ob. jakožto zástupců těchto společností, jak nejvyšším soudem již opětně bylo rozhodnuto. Kasper.