Za dodatečné, projednáni pozůstalostí přísluší notáři odměna jestliže úhrnná hrubá hodnota jmění pozůstalostního činí více než 2000 Kč.

, Rozhodnutí zemského soudu civilního ze dne 11. října 1923 č. j. N. III. 747/23/15.
Notář projednal pozůstalost, v níž hrubá hodnota činila 1465 Kč. Za projednání to nežádal odměny.
Dodatečně vyskytlo se jmění 543 Kč. Týž notář projednal uvedenou pozůstalost dodatečně a účtoval za vše pouze 30 Kč, ač byl oprávněn účtovati 50 Kč. Prvý soudce nepřisoudil notáři za dodatečné projednání nic, odvolávaje se na § 3. a 10. vládního nař. ze dne 11. května 1923 č. 102 Sb. z. a n. Notář podal rozklad případně stížnost. Soudce rozkladu nevyhověl a předložil podání jako stížnost zemskému civilnímu soudu v Praze. Ten rozhodl, že stížnosti se vyhovuje, naříkané usnesení se mění a notáři se přisuzuje za dodatečné projednání pozůstalosti částka 30 Kč. — Z důvodů uvádíme: Po názoru rekursního soudu stěžovatel má nárok na odměnu. § 3. cit. nař. ustanovuje, že hodnota rozhodná pro odměnu počítá se při projednání pozůstalosti podle hrubé inventární hodnoty a při dodatečném projednání podle hodnoty jmění nově na jevo vyšlého. § 16. téhož nařízení pak ustanovuje, že nepřevyšuje-li hrubá, hodnota pozůstalosti 2000 Kč, nemá notář jako soudní komisař nároku na odměnu za projednání. Výslovného ustanovení pro případ, jaký jest případ tento, totiž, že pozůstalost byla projednaná na dvakrát, pozůstalostní jmění původně známé samo o sobě a pozůstalostní jmění později na jevo. vyšlé, a dodatečně projednané rovněž samo o sobě nepřevyšují 2000 Kč, ale dohromady obnos ten převyšují, v cit. nař., není soud rekursní však má za to, že hlavní vůdčí zásadou zákona bylo, aby při pozůstalostech a hrubou hodnotu inventární přes 2000 Kč notáři, jako soudnímu komisaři dostalo se stanovené odměny, přiznati tuto odměnu jen tehdy, když všecko pozůstalostní jmění bylo najednou známo, a projednáno, upírati ji však, kdy bylo seznáno a projednáno sukcesivně, předpokládajíc ovšem, že původně i dodatečně pozůstalost projednal týž notář, znamenalo by uplatnění vůdci násady ponechati v šanci náhodě, nebo i úmyslnému zatajováni všeho jmění pozůstalosti při prvotním projednávání se strany dědiců otevříti dveře dokořán, a posuzovati oba případy v podstatě stejné ve skutečnosti každý jinak. Výsledek takový zákonodárce zajistě nezamýšlel. Proto nutno zajisté i při opětném projednání pozůstalosti týmž soudním komisařem hrubou hodnotu jmění sečítati a ze součtu vyměřiti poplatek a omeziti ustanoveni § 3. cit. nař. o hodnotě dodatečně na jevo vyšlého jmění na případ, kde původní projednání neprováděl týž soudní komisař a nebo kde po připočtení dodatečného hrubého jmění ke hrubé hodnotě jmění z prvotního projednání nepřekročuje se mez pro určení poplatků za projednání rozhodná.
Notář podal stížnost z důvodů zásadních!

Citace:

Za dodatečné projednání pozůstalosti přísluší notáři odměna jestliže úhrnná hrubá hodnota jmění pozůstalostního činí více než 2000 Kč. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1923, svazek/ročník 5, číslo/sešit 6, s. 60-60.