Konkretální chudinské fondy.

Napsal Dr. Karel Engliš.

a) Úvod.
Pokud přehlížím, nebyla dosud otázka konkretálních fondů chudinských nikde celkově zpracována; ani velmi rozsáhlá díla o právu správním se otázkou tou nezabývají. Zmínku nalézáme o nich u Mischlera v díle "Österreichisches Staatswörterbuch" 2. vyd., I. sv. pod záhlavím "Das Armenfinanzwesen". V místopisu Sommrově 1 uvádí se mnoho míst, kde se fondy podobné vyskytovaly.
Nepostrádá však zajímavosti seznámiti se blíže s vývojem a povahou těchto fondů a to nejen proto, že běží o důležitý příspěvek k dějinám chudinství v království Českém, nýbrž též z příčin ryze praktických; vždyť dosud se zachovaly některé konkretální fondy ve své původní celistvosti a jak orgány samosprávné tak i politické dosti často musí se zabývati spornými otázkami jich se týkajícími.
Při zpracování statistického materiálu o veřejném chudinství v obcích z r. 1902 v Zemské statistické kanceláři král. Čes.2 naskytly se v četných případech příspěvky z t. zv. konkretálních fondů; kancelář podnikla pak k objasnění jich zvláštní studium a šetření po dotyčných obcích a okresních výborech, kde se nalézají nějaké památky po těchto fondech. Způsobem tím podařilo se sebrati velmi zajímavý material, který snad otázky úplně nevyčerpává, nicméně přece dostačuje k obstojné orientaci. Podám zde podstatné výsledky tohoto šetření. b) Vznik konkretálních fondů chudinských a poměr jejich ku farním ústavům chudinským před r. 1850.
V době zrušení patrimoniálních úřadů, bylo velmi mnoho rozmanitých fondů, které se nalézaly kdysi v jich správě a nyní přešly do prozatímní neb definitivní správy úřadů státních. Z té doby nalézáme místodržitelský výnos ze dne 18. listopadu 1850 č. 190 z. z., který nařizoval, že chudinské fondy spravované bývalými dominiemi přejíti mají v uschování c. k. berních úřadů a do prozatímní správy úřadů politických, s tím podotčením, že mají býti svého času vydány obcím, jež byly nyní prohlášeny za základ státního zřízení. Fondy ty sluly odedávna konkretálními, což značí jednotný, společný, sloučený.3 Byly to totiž fondy, na nichž měly podíl všechny osady téhož dominia.
O původu řečených fondů patrimoniálních víme málo positivního. V dotyčných zprávách obcí a okresů se uvádí, že vznikly munificencí vrchností a úřednictva, kostelními příspěvky, poplatky za některé úkony duchovní, pokutami, zejména též z trestů poddaných pro porušení povinností robotních, honebního práva a p., procentem z dobrovolných dražeb a j. v. Tím ovšem, není ještě vlastně o vzniku konkretálních fondů mnoho řečeno; uvádějíť se ve zprávách jen příjmové jich zdroje, nejsou však údaje tyto bez významu. Zajímavo jest zejména, že mezi příjmy konkretálních fondů nalézáme některé zákonné důchody známých farních chudinských institutů. 4
Dominia byla správní jednotkou státní, jim náleželo též pečovati o poddané pomoci potřebné; a tu jest na snadě, že tvoření fondů konkretálních podněcováno bylo — nehledě k nadačním věnováním — přikazováním zákonných zdrojů příjmových chudinským fondům farním. Neboť tam, kde nebyly zřízeny farní chudinské fondy, nemohly podobné zákonné příjmy plynouti jinam než do pokladny dominia.
Mimo to bylo farním chudinským fondům dáno na vůli slučovati se ve svazy,5 takže činila farnost obvod chudinského fondu, děkanství tvořívalo obvod hlavní, v čele okresů hlavních i farností stála vrchnost.6 Slučování podporováno bylo obzvláště tím, že účetní funkci při farních chudinských ústavech obstarával často panský důchodní ad personam nebo důchodenský úřad,7 a tak se ve správě dominia někde nalézaly všechny farní chudinské fondy obvodu jeho, jenž býval též obvodem patronátním.8 Při panstvích menších, která se kryla s osadou farní, a kde obstarával účetní stránku farního ústavu důchodenský úřad vrchnostenský, byl prostě farní chudinský ústav spolu fondem konkretálním, anebo byl po zrušení patrimoniálních úřadů alespoň za takový považován a dle toho spravován.
Zprávy došlé o počátcích konkretálních fondů jsou zcela ojedinělé; nejstarší týká se fondu Malečského, jenž zřízen byl r. 1781.9 O správě konkretálních fondů u dominií nedošlo téměř žádných zpráv.10 Jmění bylo ukládáno ve státních dluhopisech (metalikách) nebo soukromých zápůjčkách, jak z pozdějších výkazů souditi lze.
c) Konkretální fondy ve správě c. k. berních a krajských úřadů v l. 1850—1865.
Jak řečeno, byla správa berních apolitických úřadů vztahující se na fondy konkretální jen prozatímní, ježto se měly fondy ty schovávati pro obce. Úřady řečené je schovávaly, avšak výnosu dle určení neužívaly, jak bezpečně souditi lze z místodržitelského výnosu ze dne 8. ledna 1854 č. 3 z. z., jímž bylo podkrajským úřadům nařízeno, aby výnosů fondů konkretálních nekapitalisovaly, nýbrž vyplácely je ku podpoře chudých. Podkrajským úřadům (pozdějším hejtmanstvím) náleželo rozhodovati, kterým chudým a jaká porce se má vypláceti, a to dle návrhu obecních představenstev s místní správou duchovní. Při nadacích mělo se především dbáti vůle zakladatelovy; dle uznání c. k. berního úřadu vyplácely se podpory chudým přímo nebo prostřednictvím obecních představených.11 Mezi podporovanými shledáváme se tu a tam s vdovami po učitelích, mezi příjmy uvádějí se zákonné zdroje příjmové farních fondů chudinských.
V tomto stavu zůstaly fondy konkretální do r. 1860. Místodržitelským výnosem ze dne 29. září 1860 č. 46 027 nařízeno bylo na základě výnosu ministerstva financí ze dne 16. srpna 1860 č. 13 404 všem politickým úřadům vyloučiti konkretální fondy chudinské ze správy přetížených úřadů berních a vydati je „vhodným orgánům“ co možná ihned. Při rozdělování fondů mělo se dbáti především soukromoprávních nároků a nadačních ustanovení; dělení mělo se dáti dle počtu duší (patrně dle předcházejícího sčítání lidu z r. 1857). Fondy měly býti vydány k další správě dotyčným obcím, nebo súčastněným12 farním chudinským fondům dle toho, co odpovídalo lépe místním poměrům, původu a účelu dělených fondů; chudinským účelům, mělo však býti jmění zachováno. Podobně zněl cirkulář c. k. zemského finančního ředitelství všem okresním úřadům ze dne 12. října 1860 č. 42 343. Cirkulářem tímto vyžádalo si zemské finanční ředitelství též zvláštní zprávu, nebyl-li by operát do konce ledna 1861 skoncován; není pochyby, že poznámka ta dělení uspíšila.13
Avšak už v květnu příštího roku byly rozdělovači tyto výnosy zastaveny; stalo se tak místodržitelským výnosem ze dne 25. května 1861 č. 26 847, poněvadž, jak se v něm pravilo, nedostávalo se ústavních orgánů, jimž by se fondy odevzdaly.
Nicméně byla do té doby největší část konkretálních fondů rozdělena.14 Případy ty vymýkají se dnes jakémukoli vyšetření; Výjimečně byla správa obcím opětně odňata. U obcí byly fondy připojeny k ostatnímu jmění chudinskému, namnoze byly ovšem více méně účelu svému odcizeny, často i úplně ztraceny.15 Byly ovšem též případy, že byl fond súčastněným obcím odevzdán nerozděleně.16 Pozoruhodno jest, že se měly konkretální fondy po případě odevzdávati farním chudinským institutům, které tedy tenkráte bezpečně existovaly; než o tom níže. O konkretálních fondech, jež se té doby dostaly do správy farních úřadů, máme zpráv velmi pořídku.17
Od té doby nastává ve správě konkretálních fondů veliká pestrost. Z větší části zůstaly rozděleny obcím, kde se staly součástkou jmění obecního a sdílely s ním další osudy. Ve správě úřadů berních zůstaly jen ony fondy, které do vydání zastavovacích výnosů nebyly ještě rozděleny; správa dála se dle všeho dle zásad dřívějších.
d) Osudy konkretálních fondů chudinských po r. 1865.
Mezi tím vešel v království Českém v platnost zákon o obecním zřízení ze dne 16. dubna 1864 č. 7. z. z. a o okresním zastupitelstvu ze dne 25. července 1864 č. 27. z. z. Následkem toho bylo poznovu nařízeno místodržitelským výnosem ze dne 10. února 1865 č. 4646 politickým úřadům vyloučiti konkretální fondy ze správy berních úřadů, ježto prý nyní dle § 95. obecního zřízení jest postaráno ústavně o orgány, jež by fondy podobné spravovati mohly. Paragraf tento zní: Jestliže jsou obce sloučeny pro společné ústavy k opatřování jednotlivých úkolů své působnosti, nebo jestli se v budoucnosti pro podobné společné ústavy spojí, ponechává se na vůli súčastněným obcím utvořiti orgány ku správě těchto ústavů a vymeziti jich působnost. Nemohou-li se obce o tom dohodnouti, rozhodne okresní výbor.
Odevzdání fondů bylo tenkráte skoncováno. O fondech, jež té doby odevzdány byly obcím a splynuty s ostatním jměním chudinským, máme přirozeně dnes též jen velmi málo zpráv.18
Zda se berní a politické úřady při odevzdávání těchto fondů přičinily především o dohodu súčastněných obcí, jak jim zmíněným výnosem bylo uloženo, a jen po nezdaru okresním výborům fondy odevzdávaly, či tak činily přímo, nelze na základě předložených zpráv s bezpečností říci, avšak krátké mezidobí mezi citovaným výnosem a dobou, kdy už nalézáme fondy ve správě okresní, nasvědčuje poslednímu.
Poměrně nejvíce patrnými zůstaly konkretální fondy, které se dostaly do správy okresních výborů.19 Okresní výbory spravovaly konkretální fondy zprvu dle dřívějších zvyklostí; výnos se rozděloval mezi chudé súčastněných obcí pouze dle prokázané potřeby, podle seznamu po starém způsobu zavedených.20 Dnes ovšem dělí většina okresních výborů spravujících konkretální fondy výnos těchto dle zásad rozhodných pro rozdělení fondů samých, tedy dle počtu duší a to bud dle počtu od desítiletí k desítiletí sčítáním lidu zjišťovaného, nebo dle počtu obyvatel z r. 1857. Výjimečně rozděluje se výnos mezi obce dle jich poplatnosti.21 Rozdělování děje se zpravidla ročně, málo kde v periodách delších. Po r. 1868, kdy byl vydán zemský chudinský zákon, odpadly zákonné příjmy, jež dříve do konkretálních fondů plynuly.
Tam, kde spravuje okresní výbor více konkretálních fondů, splývají tyto někde v jednotnou massu právní: „Jednotný chudinský ústav obcí okresu ...“ a dle toho pak bývá upravován název při vinkulacích cenných papírů a při dlužních úpisech, z nichž jmění fondů hlavně záleží. Obce městské bývají zpravidla z požitku konkretálních fondů vyloučeny22 a to jednak z té příčiny, že bývala města sama držiteli panství, jednak, že pro města bývala zřizována zvláštní chudinská pokladna.
Celkem můžeme jen litovati, že došlo k rozdělení konkretálnich fondů chudinských. Ve správě obcí, zejména v minulých dobách bylo málo záruky pro zachování jmění jejich, které bylo, jak řečeno, namnoze účelu svému odcizeno, nebo zcela ztraceno.
e) Právní povaha konkretálních fondů.
Rozhodnutím zemského výboru ze dne 24. října r. 1883 č. 33 002 prohlášeny byly fondy konkretální za jmění obecní a okresní výbor, který fond eventuálně spravuje, za orgán, který ve smyslu § 95 obecního zřízení z vůle súčastněných obcí povolán byl k této správě. Z toho pak se vyvozuje, že správa konkretáinich fondů díti se má dle pravidel platných pro správu jmění obecního. Zcizovací akty dlužno předložiti ke schválení okresnímu výboru, to ovšem odpadá, kde vede okresní výbor sám celou správu.
Ale z toho, co bylo výše řečeno o vzniku a vývoji fondů konkretálních, vysvítá, že je nelze absolutně a všeobecně prohlásiti za jmění obecní. Jměním obecním jsou dojista ony z konkretálních fondů a potud, které a pokud byly jednotnými a veřejnoprávními chudinskými fondy v dobách patrimoniálních, poněvadž můžeme dnešní obec politickou považovati za dědičku práv bývalé jednotky správní, dominia.
Pokud se konkretální fondy skládají z farních fondů chudinských, nelze těmto upříti nároku na podíl, respektive na osamostatnění právní existence; vždyť byly farní chudinské ústavy už dříve právnickými osobami a osobnosti té neztratily do dnes ani včlánkováním do konkretálních fondů, jak jsme viděli. To může míti význam aspoň při eventuálním dělení těchto fondů. Nejinak tomu může býti při soukromých nadacích konkretálním fondům přičleněným. Ovšem bude dnes zpravidla velmi nesnadno provenienci všech těchto prvků bezpečně seznati, a tu nelze jak z důvodů historických, tak s ohledem na dnešní poměry upříti předního práva obcím politickým.
Zbývá ještě dotknouti se otázky, jak si vésti při aktech zcizovacích, jsou-li súčastněny na fondu obce různých zastupitelských okresů. V tom ohledu správně podotýká zmíněné už rozhodnutí zemského výboru, že okresní výbor nevede správu konkretálních fondů ve vlastní své působnosti, nýbrž jakožto praesumptivní zástupce těch kterých obcí, a vyvozuje z toho důsledně, že by bylo vlastně potřeba ku schválení zcizovacích aktů a taktéž i k rozdělení usnesení všech dotyčných okresních zastupitelstev. Ale řečené rozhodnutí zamítá v dalším tento důsledek — po mém názoru nikoli právem — poněvadž prý nelze jeden okresní výbor (spravující fond) jinému podříditi. Mám však za to, že by nešlo v podobném případě o podřízení, nýbrž o konformní usnesení. Taková dohoda stala se ku př. při dělení konkretálních fondů spravovaných okresním, výborem v Táboře mezi zastupitelským okresem Táborským a Soběslavským.
Že není schválení zemského výboru potřebí, jest na bíledni.
f) Osudy farních chudinských ústavů v Čechách.
Otázka ta souvisí sice s výkladem o fondech konkretálních jen vzdáleně, nemohu však opomenouti této příležitosti, abych se jí nedotkl, poněvadž právě dějiny konkretálních fondů vynesly několik cenných dokumentů k osvětlení dalších osudů farních chudinských ústavů v Čechách, o němž se vůbec téměř nic neví.
Nebudu zde podrobně farních chudinských ústavů vyličovati, poněvadž jest to instituce všeobecně známá.
Původcem jich byl hrabě Bouquoy, jenž založil na svém panství spolek z lásky k bližnímu za účelem provádění racionelní péče chudinské; úkolem tohoto sdružení bylo pomáhati nuzným a zámožné podněcovati k dobrodiní. Chudinská péče se prováděla dle okrsků farních; správu jednotlivých chudinských obvodů (okresů) měl farář, otec chudých volený z farníků a účetní. Farář obstarával stránku attrakční, otec chudých stránku distributivní, účetní vedl přirozeně účty; vrchnost měla dohled. Vzor tento doporučil k napodobení císař Josef II. v létech 1782-1787 v jednotlivých zemích německo-slovanských, jak se tehdy pravilo, a nadal nově zřízené „farní chudinské instituty“ hojnými zákonnými příjmy.
Co se s těmito farními chudinskými ústavy stalo po pronikavých změnách celého státního zřízení v polovici minulého století, po vydání obecního zřízení a zemského chudinského zákona, o tom nebylo jednotného názoru. Mischler23 má za to, že byly zrušeny místodržitelským výnosem ze dne 8. ledna 1854 Č. 3 z. z., ale nařízení to týká se, jak jsme viděli, předběžné správy konkretálních fondů, které byly místodržitelským výnosem ze dne 18. listopadu 1850 č. 190 z. z. přeneseny ze zrušených patrimoniálnich úřadů na politické úřady okresní. Ani Spiegel ani Kleinwächter se otázkou tou dále nezabývají. Bráf tvrdí v Ottově naučném slovníku pod heslem „Chudinství“, že zrušeny nebyly. Názor tento jest správný; pokusím se na základě materiálu o konkretálních fondech chudinských a na základě zpráv došlých Zemské statistické kanceláři při šetření o dnešních farních fondech názor ten zdůvodniti a doplniti.
Ku pochopení dalších osudů farních ústavů chudinských třeba především zdůrazniti, že ústavy ty byly institucí soukromou; zavedení jich bylo sice důtklivě doporučeno, avšak nebylo prohlášeno za obligatorní. Přikázáním zákonných zdrojů příjmových nebyl jim ještě dán charakter veřejnoprávní; jimi sice farní chudinské ústavy velmi získaly a staly se faktickým střediskem chudinské péče, avšak tam, kde zavedeny nebyly, zůstalo důsledkem starších norem věcí obce, pokud se týče dominia o chudé pečovati. Už z toho vyplývá, že formálního zrušení ani nepotřebovaly.
Převratem správním v polovici minulého století a s ním spojeným přenesením správy různých fondů dříve dominiemi spravovaných na nově utvořené úřady politické zůstala právní existence farních chudinských ústavů, právnických to osob, nedotčena. Ovšem ve stejné míře, jako jsme viděli, že tvořily součástku fondů konkretálních nebo byly za fondy konkretální považovány, podléhaly témuž osudu jako tyto. Případy ty byly bezpochyby velmi hojné.
Avšak právní existence farních fondů chudinských se i po té době, jak už též bylo podotčeno, ve výnosech nejen ministerstva (tyto se ostatně týkaly i jiných zemí), ale i Českého místodržitelství a finančního ředitelství přímo předpokládá. Když se v letech 60tých a 65tých jednalo o vyloučení konkretálních fondů ze správy úřadů politických, bylo výslovně nařízeno, aby se vydávaly „dotyčným obcím nebo súčastněným farním chudinským fondům dle toho, co odpovídalo lépe místním poměrům, původu a účelu řečených fondů“. Ostatně i jako součástka fondů konkretálních zachovaly farní ústavy svou právní existenci.24
Zemský český chudinský zákon ze dne 3. prosince 1868 č. 59 z. z. se o farních chudinských ústavech nezmiňuje. Ustanovuje sice v § 17: Kde jest jmění nějaké k veřejnému opatřování chudých určené (statky nemovité, kapitály atd.) mějž obec péči o to, aby bylo zachováno a aby přinášelo co možná největší užitek; tím však nejsou míněny farní fondy. Vždyť se mluví o jmění veřejné povahy, a jisto jest, že stávaly té doby veřejné chudinské fondy obecní, zejména tam, kde farních fondů nebylo.25
Osudnější bylo však pro farní chudinské fondy, že § 20. a 21. chud. zák. nejdůležitější bývalé zákonné příjmy farních ústavů přikázal chudinským fondům obecním. Ustanovení toto jest oproti minulosti jen potud novum, že se stalo nyní tvoření chudinských fondů pro všechny obce obligatorním, kdežto dříve všude tam, kde obecních fondů nebylo, plynuly řečené zákonné příspěvky do fondů farních.26
Další rozvoj farních chudinských fondů byl takto podlomen; přestaly bytí střediskem chudinské péče. Kde dosud existovaly, zůstaly soukromými nadacemi.
Ostatně nebyl už v době vydání chudinského zákona význam jich dle všeho značný, jinak by je byl sotva zákon ten mlčením zcela pominul, když výslovně v § 31 popřál místnímu duchovnímu správci v poradách o zaopatřování chudých hlas i místo. Především nebyly ani všude zavedeny; dále roční příjmy jejich bývaly asi zpravidla vyčerpávány rozdávanými porcemi, takže se jmění nehromadilo, nenašel-li se štědrý dárce, jenž zřídil nějakou nadaci. Mnoho farních chudinských fondů splynulo s fondy konkretálními a sdílelo s nimi další osudy.
Že se chudinský zákon o nich nezmínil, působilo zajisté mnoho nejistoty tehdejším jich správám. Dá se mysliti, že mnohé obce při podobné nejistotě právní přímo žádaly za vydání farních fondů; v domnělém svém nároku byly utvrzovány přikazováním bývalých zákonných zdrojů fondů farních chudinským fondům obecním a nemálo též praxí finančních úřadů — nikoli nespornou — dle níž se žádalo ke kvitování pohledávek farních chudinských fondů vedle podpisu duchovního správce též podpisu představeného obce neb obecního otce chudých.
Jak řečeno, jsou dnešní farní chudinské fondy, které jsou celkem dosti řídkým zjevem,27 veskrze soukromé nadace různého původu, u nichž jen výjimečně lze dnes zjistiti souvislost s bývalými farními chudinskými instituty. Správu jejich vedou ponejvíce farní úřady samy, někde společně s úřady patronátními, výminečně úřady patronátní samy.

J. G. Sommer: "Das Königreich Böhmen" sv. I.-X., v Praze 1833-1842.
Výsledky této práce vyšly ve XIII. sv. Zpráv: "Chudinství v království Českém na počátku XX. století" (Dr. Engliš). V Praze 1908.
Jak se vykládá ku př. v přípisu okresního výboru v Mírovicích zemskému výboru král. Čes. ze dne 18./V. 1880.
Srovnej o těchto: Dr. Fr. Kleinwächter: "Armenwesen und Armengesetzgebung in Österreich" v díle Emminghausove:"Das Armenwesen und die Armengesetzgebung in den europäischen Staaten, v Berlíně 1870 str. 420 a n.; "Zuverlässige und ausführliche Nachricht von dem Armen institute, welches auf den gräflich Bouquoy’schen Herrschaften in Böhmen, im J. 1779 errichtet worden", ve Vídni 1781; Dr. E. Mischler: "Armenpflege" v díle: „Österreichisches Staatswörterbuch, 2. vyd. 1. sv. str. 320; E. Mayerhöfer’s Handbuch für den politischen Verwaltungsdienst, 5. vyd., V. sv.: "Das Armen- und Unterstützungswesen, str. 213 a n.; Dr. L. Spiegel.- "Die öffentliche Armenpflege in Böhmen" v díle: „Österreichs Wohlfahrtseinrichtungen 1848—1898. I. sv. ve Vídni 1889, I. díl, VIII.
Zákony Josefa II., svaz. I., str. 246 a n., sv. VI., str. 177 a n., sv. VIII., str. 329 a n., sv. X., str. 502 a n. a j. v.
Spiegel na n. m., str. 141.
Dle zpráv okresního výboru v Nepomuku.
V archivu okresního výboru v Mirovicích nalézáme písemné doklady, že konkretální fond chudinský bývalého panství Vorlíka zahrnoval vedle fondu společného všem obcím též ještě 9 farních fondů jednotlivých farních osad. Tyto zachovaly svou právní osobnost i po sloučení; poslední vůlí děkana Vrány v Mirovicích ze dne 5. února 1855 ustanoven byl universálním dědicem farní chudinský fond Mirovický, „který až potud část ústavu na Vorlíce pro chudé celého bývalého panství, zřízeného činí“, jak se v závěti praví.
Výpomocná pokladna panství Malečského založena byla testamentem Jana Adama knížete z Auerspergů ze dne 28. 11. 1784, v němž bylo stanoveno, aby z důchodenských pokladen na všech jeho panstvích zřízeny byly pokladny, z nichž by se udělovaly podpory obyvatelům obcí, které k tomu kterému statku přináležely, v pádu povodně, pohromy živelní, války nebo v jiných nehodách. R. 1797 obnášel fond ten 548 zl. 48 kr. Nyní udělují se z něho též podpory na výzbroj hasičských sborů. Správu vede velkostatek Malečský a předkládá ročně účty představeným súčastněných obcí. O tom, komu se má dostati podpory, rozhoduje majitel velkostatku Malče po návrhu představených řečených obcí. — Další zpráva týká se fondu Cerekvického, jenž povstal dle připíšu okresního výboru v Hořicích (ze dne 3. IV. 1908) z dědictví po Jiřím říšském hraběti, z Browne, jenž zemřel r. 1803. — Odevzdací liquidace sestavená za rok 1860 c. k. berním úřadem v Mirovicích o fondu Čimelickém, uvádí mezi aktivy půjčku kontrahovanou mezi fondem a dlužníkem r. 1810; fond jest tedy starší. — V archivu fary Svojšické nalézá se kopie přípisu farního úřadu konsistoři a krajskému úřadu ze dne 30. května 1827, v němž se praví: Povinně oznamuje podepsaný, že od 1. ledna 1827 na panství Svojšickém chudinský ústav již zaveden jest. K tomu cíli zjištěn byl od vrchnosti, úřednictva, duchovního a poddaných pro tento rok obnos 390 zl. 22 kr. víd. m. k rozdělení; z něho bude poděleno 29 chudých dle poměrů svých potřeb a rovněž z něho obdrží každý vandrovní řemeslnický tovaryš neb cizí žebrák, který by nárok činiti mohl na podporu, u obecního rychtáře 3 kr. víd. m. do ruky s výslovným zákazem, že nesmí ostatní vesské obyvatele žebrotou obtěžovati. — Dle liquidace fondu Varvažovského sestavené za r. 1864 c. k. berním úřadem v Mirovících shledáváme mezi aktivy půjčku kontrahovanou roku 1832 atd.
Dle odevzadcí liquidace hlavního fondu Vorlického z r. 1850 jest zjevno, že se udělovaly z něho téhož roku od dominia vdově po učitelovi a bývalému mušketýrovi (po 10 zl.).
V archivu zastup. okresu Mirovického nalézá se z té doby několik seznamů chudých sestavovaných společně obecním představenstvem a farním úřadem a rozdělovačích listin berního úřadu v Mirovicích. Chudí tu bývali seskupováni dle své potřebnosti ve 3 třídy a uvnitř jednotlivých tříd byli podíleni stejným dílem, jenž se měnil dle celkového počtu chudých a dle obnosu rozdělovaného. Dle repartice fondu Vorlického za r. 1856 připadalo na 1 chudého I. třídy 6,45 zl., II. tř. 5,30 zl., III. tř. 4,15 zl.
„einschlägigen“
Odevzdací liquidace v archivu Mirovickém znějí na konec února r. 1861.
Tak ku př. fondy Čimelický, Cerhenický, Budský, Hornovostrovecký, Boješický v okresu Mirovickém.
Jak dokazuje zpráva okresního výboru Mirovického sdělená okresnímu zastupitelstvu dne 12. října 1865 o fondech r. 1860, tedy před 5 lety obcím odevzdaných.
Tak byl ku př. dne 4. května 1861 odevzdán súčastněným obcím nerozděleně konkretální fond bývalého panství Svojšického.
Ve správě farního úřadu v Neurazech nalézá se ku př. konkretální fond bývalého panství Plánického; v dorozumění se starosty súčastněných (5) obcí rozděluje farní úřad jeho výnos mezi chudé ve farnosti stejným dílem. Ostatně není jisto, kdy přešel tento fond do správy farního úřadu, snad až při dělení v r. 1865. — Dle liquidačních listin v archivu okresu Nepomuckého z r. 1861 bylo té doby vydáno též jmění bývalého panství Zelenohorského, jak se podobá, úřadu patronátnímu; není to sice v odevzdací liquidaci výslovně řečeno, avšak r. 1865 přešla správa tohoto fondu na okresní výbor a odevzdací liquidace z té doby je vyhotovena úřadem patronátním.
Tak byl odevzdán té doby ku př. fond bývalého panství Cerhenického všem (7) súčastněným obcím do společné správy, jež vedena byla v Cerhenicích správním výborem, v němž zasedali po 1—2 zástupcích súčastněných obcí. Roku 1902 usnesly se obce na rozdělení tohoto fondu, což bylo okresním výborem v Kouřimi potvrzeno. — Podobně shledáváme konkretální fond bývalého panství Radinského (okres Kouřím) ve správě zvláštního výboru; r. 1906 svolilo okresní zastupitelstvo kouřimské k žádosti správního výboru, aby byl fond mezi súčastněných (7) obcí rozdělen dle poměru jich obyvatelstva z r. 1857 a ke kmenovému jmění chudinskému připojen. — Nejinak tomu bylo asi s fondem farnosti Klášterské, jenž se nalézal dle dokumentů archivu Novobystřického už v létech sedmdesátých ve správě zvláštního výboru, který tvořili starostové súčastněných obcí a farář Klášterský; tento byl zároveň účetním. R. 1876 odevzdán byl tento fond z neznámých příčin okresnímu výboru do správy, kde se nalézá dosud. — Konkretální fond bývalého panství Domažlickébvesnice měly v držení střídavě súčastněné obce do r. 1887 a střídavě též výnos jeho rozvrhovaly a vyplácely. Pro časté spory převzal správu okresní výbor. — Fond bývalého panství Cerekvického v okresu Hořickém spravován jest jedním ze starostů súčastněných obcí voleným od ostatních starostů na 3 léta.
Kanceláři došly zprávy o těchto: Okres Bechyně: Ústav pro chudé bývalého panství Bechyně, Opořany, Ústav pro pády neštěstí bývalého panství Opořany; okres Březnice: Konkretální fond bývalého panství Březnice, Drahenice, Hradec, Tochovice; chudinský ústav farní obce St. Rožmitál; okres Bystřice Nová: Konkretální fond bývalého panství N. Bystřice, Landštýn; okres Domažlice: Chudinský fond bývalého dominia Domažlické vesnice; okres Jičín: Chudinský ústav pro chudé kolatury Popovice; konkretální fond bývalého panství Kumburg, Míličevec, Velíš a Vokšice, Tuří a Zběř; okres Kdýně N.: Chudinský ústav pro chudé bývalého panství Bystřického; Nadace Michala Langa pro chudé bývalého panství Kout a Trhanov; okres Lomnice n. L.: Ústav chudých bývalého panství Třeboň; okres Mělník: Konkretální fond bývalého panství Mělník, Řepín. Liblice, Obříství, D. Beřkovice, statku Citov a D. Přívoz; okres Mirovice: Vorlický ústav chudých; pozůstalost Šimona Vrány; Cerhenický ústav chudých; Dolnoostrovecký ústav chudých; Varvažovský ústav; Kozárovický ústav; nadace Fr. Hirsche ze Strážovic; nadace Jiřího Bohdaneckého z Vorlíka; okres Soběslav: Konkretální fond bývalého panství Budislav, Dirná, Choustník, Lžín, Myškovice, Přehořov, Brandlín, Tučapy, Soběslav. Okresní výbor Táborský spravoval do r. 1888 též některé konkretální fondy, které byly té doby súčastněným obcím rozděleny.
Tak na př. okresní výbor v Mirovicích.
Ku př. Bechyně, Domažlice.
Tak Soběslav, Mirovice z nadace Vránovy, Bechyně a j.
„Armenpflege“ v "Österr. Staatsw." 2. vyd. 1 sv., str. 321.
To bylo výslovně uznáno vydáním pozůstalosti děkana Vrány, jenž v r. 1855, jak řečeno, ustanovil universálním svým dědicem farní chudinský fond Mirovický, který tvořil článek konkretálního fondu Vorlického. Právní tento názor, opírající se o znalost poměrů časově soudci blízkých jest i pro nás cenným dokladem.
Tak se nařizuje v cís. nařízení ze dne 11. 5. 1851 č. 131 z. z. v § 15., že peněžní pokuty placené na základě tohoto zákona plynouti mají do chudinského fondu oné obce, kde byl trestní čin spáchán. Ještě jasněji vyjádřuje se nař. min. vnitra, ze dne 20. 8. 1855 č. 145 ve příčině procenta z dobrovolných dražeb, že se má odváděti obecnímu chudinskému fondu a, nebylo-li by ho, farnímu nebo konkretálnímu fondu chudinskému.
Viz ku př. rozh. správ. s. d. ze dne 13. IV. 1893 č. 1321 B. 7195 ohledně odvádění hudebného na Moravě, kde ani nebyly farní chudinské fondy zrušeny, ani nebyl vydán chudinský zákon.
Při šetření o obecném chudinství v 1. 1901 a 1902 udalo jen 111 pol. obcí ve svých výkazech, že se ve farní obci nalézá farní chudinský fond.

Citace:

Konkretální chudinské fondy. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1909, svazek/ročník 9, s. 413-425.