Osnova civ. řádu soudního

bude nyní stále v popředí zájmu, poněvadž správně se odhaduje, že její projednání v parlamentě bude snadnější a rychlejší, než uzákonění nového obč. zákona. Proto upozorňujeme na článek doc. Dra Grňy »Osnova civilního řádu soudního«, Hosp. politika, roč. 21, 1937, str. 453 a n. — těmito výňatky:
»Osnova zákonů o civilním soudním řízení není žádné revoluční dílo. Z největší části jest pouhým překladem jurisdikční normy a civilního řádu soudního, platných v zemích historických, a jen nepatrně jest na několika místech doplněna nebo opravena. Téměř všechny případy, kde se nynější právo slovenské odlišuje od práva platného v zemích historických, jsou tedy v osnově upraveny podle zákonů dříve rakouských . . .
Ve vlastním civilním soudním řádu nejdůležitější soubor změn týká se postupu při zjišťování skutkového děje. Zde osnova přejímá mnohá ustanovení slovenského práva v zájmu spolehlivějšího vyšetření skutečností, které tvoří podklad sporu. Soudu má jimi býti zaručena větší pravomoc a nezávislost na návrzích a vyjádřeních stran, jakož i zmenšena jeho odvislost od dobré vůle třetích osob při zjišťování skutkového děje. Sem patří především ustanovení nového § 277, podle něhož má soud možnost z úřední moci, tedy bez ohledu na návrhy stran, provésti všechny důkazy, které pokládá za potřebné, třebas by strany jejich provedení nežádaly, nebo se přímo vyslovily proti nim. Sem patří také ustanovení, ukládající třetím osobám povinnost předložiti listiny, sporu se týkající a dáti k disposici předměty ohledání, což bylo dosud známo v právu slovenském, nikoliv ale v právu platícím v Čechách a na Moravě.
S největším souhlasem se patrně setkají nová ustanovení o rozsudcích pro zmeškání. Dosavadní předpisy byly nesporně příliš tvrdé, třebas soudní prakse se snažila jejich ostří zmírniti co nejliberálnějším výkladem ustanovení o odčinění následků zmeškání (o navrácení v předešlý stav). Podle osnovy má býti na příště připuštěn — podle slovenského vzoru — odpor proti kontumačnímu rozsudku. Podáním odporu pozbude rozsudek pro zmeškání úplně platnost a ve sporu bude pokračováno, jako kdyby kontumační rozsudek vůbec nebyl vynesen. Zmeškání roku postihuje obmeškalou stranu svými následky jen potud, že jest povinna nésti útraty, spojené s podáním odporu, bez nároku na jejich náhradu proti podlehnuvšímu odpůrci. Také toto ustanovení může sice býti někdy tíživé, ale v podstatě jest zcela správné, takže navržená úprava představuje proti nynějšímu stavu nesporně velký pokrok.
Osnova připouští nově odsouzení k zaplacení i takových nároků, které dospějí teprve v budoucnu. Dosud to bylo možné jen při nárocích na výživné, kdežto osnova toto oprávnění rozšiřuje na všechny jiné opakující se dávky, pokud nejsou odvislé od vzájemného plnění. Podle toho by tedy bylo možné žalovati na příklad na zaplacení budoucích annuit ze zápůjčky, na rozdíl od platného právního stavu, podle něhož lze podati žalobu teprve tehdy, když lhůta splatnosti každé jednotlivé annuity již prošla. I toto ustanovení může býti oceňováno kladně, ač ovšem je tu obava z jeho zneužití, poněvadž chybí ustanovení podmínek, jaké zná na příklad právo říšskoněmecké, a které vyslovují, kdy lze k takové žalobě přikročiti (pravidelně jen při ohrožení budoucího plnění) . . .
Celkem lze říci, že pokud jsou navrhovány určité změny, jsou vesměs účelné a lze je proto schváliti . . .
Osnova jest dílo velmi záslužné, jenže se musí neodbytně objeviti otázka, zda jsme na takový unifikační zákon musili čekati 18 a půl roku a zda nemohl býti hotov za stejný počet měsíců od převratu. . . . Již v r. 1930 ostatně vydalo ministerstvo unifikací tiskem návrh zákonů o civilním procesním řízení, a od tohoto návrhu se nynější osnova téměř neodchyluje. Za to, že se nyní po sedmileté přestávce dostává konečně přece jen k parlamentnímu projednání, můžeme děkovati patrně jen energii ministerského předsedy Dra Hodži, bez níž by se s problémem unifikace ještě asi nebylo vážněji pohnulo.«

Citace:

Osnova civ. řádu soudního. Právní prakse, měsíčník československých právníků . Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1936-37, svazek/ročník 1, s. 324-325.