Vnucená správa a rekurs.

Vnucená správa jest dalekosáhlé omezení dlužníkovo. Může býti povolena buď na základě exekučního titulu již vykonatelného, nebo dosud nevykonatelného (k zajištění), může však též býti povolena jako prozatímní opatření. Podle toho bude míti dlužník různé možnosti dovolávati se rozhodnutí vyšších stolic, pokládá-li povolení vnucené správy za nesprávné:
a) Byla-li vnucená správa povolena k vydobytí nebo k zajištění nároku, opírajícího se o cizozemský exekuční titul (§ 83, odst. 3 ex. ř.), jest v každém případě přípustný rekurs dovolací, i když druhá stolice rozhodnutí první stolice potvrdila.
b) Byla-li exekuce k vydobytí, nebo k zajištění nároku, opírajícího se o tuzemský exekuční titul, povolena vnucenou správou v I. stolici a bylo-li toto povolení exekuce potvrzeno soudem II. stolice, nemá povinná strana již dalšího opravného prostředku (§§ 78 ex ř., 528 c. ř. s.). Jen proti změňovacímu rozhodnutí II. stolice jest přípustný rekurs na nejvyšší soud.
c) Byla-li vnucená správa povolena jako prozatímní opatření, tu však jest jakýkoli rekurs na nejvyšší soud úplně vyloučen, i když jde o změňovací rozhodnutí II. stolice (§ 42 odst. 2 ex. ř., ve znění čl. II., odst. 2 zák. č. 251/34). Tento názor potvrdil nejvyšší soud v rozh. z 5. října 1936, R I 785/36, Vážný 15466.
Jest to zajímavý důsledek snahy, ve věcech menší důležitosti zamezili cestu k nejvyššímu soudu.
V daném případě jest mnohem obtížnější právě rozhodnutí, opírající se o pouhé osvědčení nároku, nežli rozhodnutí, opírající se o důkazy provedené v řízení předcházejícím rozsudku — a přece omezení dlužníkovo jest v obou případech tak dalekosáhlé, že zejména když bude povolena vnucená správa jako prozatímní opatření na nějaký podnik na dobu do skončení sporu v I. stolici, může to vésti ke zničení domnělého dlužníka dříve, než spor bude skončen, a po skončení sporu se může snadno ukázali, že vnucená správa nebyla vůbec odůvodněna. Zákon však jiného řešení nepřipouští.

Citace:

Vnucená správa a rekurs. Právní prakse, měsíčník československých právníků . Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1936-37, svazek/ročník 1, s. 239-239.