Domáhá-li se žalobce na žalovaném žalobou zajištění své pohledávky zřízením zástavního práva na nemovitosti, žalovanému patřící, rozhodna je pro věcnou příslušnost výše pohledávky a není rozhodno oceněni předmětu žalobního v žalobě.
Žalobce domáhá se žalobou u okresního soudu ve Vršovicích podanou, výroku, že žalovaný je povinen pro nedoplatek kupní ceny 50000 Kč dáti do zástavy svůj dům ve Vršovicích a důsledkem toho podepsati listinu vkladnou, podle které lze vložiti pro nedoplatek právo zástavní na dům ten. — Předmět sporu v žalobě oceněn na 5000 Kč.
První soud vznesené námitce věcné nepříslušnosti nevyhověl. Rekursní soud změnil usnesení prvního soudu a námitce vyhověl. Odůvodnění: První soud neprávem námitku věcné nepříslušnosti zamítnul, ježto se, jak žalovaný správně ve stížnosti uvádí, v případě daném jedná pouze o zástavní právo a nikoliv o projev vůle, takže po rozhodnutí o ocenění sporného předmětu je směrodatné ustanovení §u 57 j. n. a nikoliv §u 59. j. n., podle něhož první soud nesprávně rozhodnul, že žalobci samému dáno je na vůli, aby výši předmětu sporu určil. Poněvadž předmět zástavy, v tomto případě dům ve Vršovicích, má nesporně větší cenu, než je výše pohledávky 50000 Kč, bylo jedině na tuto částku tedy 50000 Kč předmět sporu oceniti. Nejvyšší soud potvrdil usnesení soudu rekursního. Odůvodnění: Podle obsahu žaloby a žalobního návrhu domáhá se žalobce knihovního zajištění své pohledávky zřízením zástavního práva na domě žalovaného, ku kterému se tento smlouvou zavázal, jež však nyní spiniti nechce. Předmětem žaloby není tedy především zjištění povinnosti žalovaného, nýbrž samo plnění povinnosti té, totiž smluvené zajištění pohledávky žalobce hypotékou žalovanému patřící. Jde tudíž o spor, jejž na prvním místě uvádí § 57. j. n. a je proto pro věcnou příslušnost rozhodna výše pohledávky, jež má se zajistiti, totiž 50000 Kč. — Skutečné právo zástavní před- mětem žaloby není, nýbrž jen osobní nárok na jeho zřízení (§ 451. obč. z.).
Rozhodnutí ze dne 14. listopadu 1922 č. j. R. I. 940-22—1. Schin.