O významu právnictví vyslovuje se ve spise vydaném ku poctě prof. Arnošta Zittelmanna (Festgabe des Archivs für Rechts u. Wirtschaftsphilosophie mit besonderer Berücksichtigung der Gesetzgebungsfragen für Ernst Zittelmann zu seinem goldenen Doktorsjubileum, 1. August 1923), Dr. Pontes de Miranda, Rio de Janeiro, ve článku »Subjektivismus und Voluntarismus im Recht«, takto: Lékař může, podporován vědami, které sprostředkujícím způsobem zasahují, léčiti a zlepšovati abnormální stavy přírody a životu nevhodné nebo škodlivé podmínky. Tak činí chirurg i therapeutik. Inženýr kostruuje, i když jen cesty opravuje, krajiny zavodňuje, zdi zřizuje, tunely vrtá nebo vrcholy snižuje. Právník činí zároveň to i ono: léčí i staví; spravuje, přizpůsobuje i buduje; zlu předchází, aneb je potírá, činí také nová opatření a způsobuje nový stav věci Jeho činnost není méně odpovědnou než činnost lékařova, aniž méně positivní než činnost inženýrova. Má lék i iniciativu, recept i program, prostředky profylaktické nebo therapeutické, plán změny i dalšího rozvoje. Právníkům připadá v dnešním životě odpovědnost největší; a ti z nich, kteří místo, aby snažili se jíti za positivními a bezpečnými kriteriemi, dávají se uchvacovati empirickými a rationalistickými zjevy (Processe), prohřešují se na svědomité vážnosti svého vysokého úkolu nejvíce — to jsou mastičkáři a inženýři beze vší vědy. Ale ti upadnou v zapomenutí, jako se stalo šarlatánům a konstruktérům zašlých dob. Život sám je donutí, aby učinili místo duchům, kteří mají mravní i vědecké vzdělání solidnější a svědomitější.