Poroty.

Nedávný případ, kdy byl pražskou porotou osvobozen vrah Nikolov, vzrušil veškeru naši — i cizí veřejnost a ukázal zvlášť křiklavě, jak jest nutno pomýšleti na reformu této instituce. Právníkům nejsou takovéto »verdikty« porot, jež jsou vlastně výsměchem právním řádu a nejvhodnějším prostředkem pro to, aby v občanstvu byl veškerý právní cit ubíjen, nijakou vzácnosti. Jenom že ovšem ne každý takový případ vzruší do té míry širokou veřejnost jako tento. Ale nebezpečným je takový výrok vždy. Smutné zjevy podobného druhu jsou důkazem o tom, jak naše občanstvo je daleko od toho, co nutno od soudců-laiků nezbytně vyžadovati, má-li býti bez ohrožení právního řádu spolupůsobení při soudnictví laikům vůbec svěřováno. Jaké požadavky dlužno klásti na soudce z lidu. o tom se vyslovuji Hora ve svém díle »Civilní právo procesní, I. díl (str. 65) slovy, že spolupůsobení soudců z lidu při výboru soudnictví předpokládá jen takové soudce z lidu, »kteří by byli proniknuti poctivou snahou, dopomáhati k vítězství jen pravdě, právu a spravedlnosti, naprostou nestranností a úzkostlivou svědomitosti, kteří by nespatřovali ve svém úřadě, ani nepohodlné břemeno ani vhodný plášť pro uplatňování svého stranictví (ať v jakémkoli směru), nýbrž jen a jen nejvyšší, ale i nejodpovědnější poctu občanskou«. Případy, jako je výrok poroty ve věci Nikolově a jemu podobné, zkušenosti, kterých jsme získali s lidovými soudy lichevními a které tak temně liči důvodová zpráva k osnově zákona o těchto soudech právě podaného, svědčí, že naše občanstvo je na hony vzdáleno od vysoké mety, kterou nutno i soudcům z lidu klásti. A proto nezbývá, než vyvoditi z toho důsledky pro reformu zákonnou.

Citace:

Poroty. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Právnická jednota v Praze, 1923, svazek/ročník 62, číslo/sešit 12, s. 511-511.