Knihovnictví.

1. Pojem. 2. Rozdělení knihoven. 3. Statistický přehled, a) Veřejně přístupné, b) Veřejně nepřístupné. 4. Nejdůležitější knihovny. 5. Právní základ. 6. Knihovnické právo. — Literatura.
1. Pojem. Knihovna jest sbírka knih uchovávaná za účelem výchovným a vzdělávacím a soustavně uspořádaná. Slovo knihovna zná již r. 1560 Tomáš Kešel z Jindřichova Hradce. Starší české názvy pro knihovnu byly: knihárna, kniehárna (z poč. XV. stol.), také kněhovna. Ku konci XV. stol. byl též obvyklý název librářie z latinského librarium. V Kralické bibli se vyskytuje též název bibliotéka z řeckého bibliothéké. Karel z Žerotína r. 1633 v reversu o knihovně Jednoty Bratrské nazývá knihovnu bibliotéka neb libraria.
2. Rozdělení knihoven. Knihovny dělíme podle několika hledisek. Nejprve podle toho, kdo je vydržuje. Knihovny mohou býti vydržovány bud z peněz veřejných nebo z peněz soukromých. Knihovnám vydržovaným z peněz veřejných říkáme veřejné, z peněz soukromých soukromé. Knihovnami v právním smyslu jsou zásadně knihovny veřejné. Veřejné knihovny dělíme ve dvě skupiny: jednak v knihovny, jejichž účel jest knižní materiál účelně a kriticky sbírati, konservovati a vědecky zpracovávati, jednak v knihovny, jejichž účel jest knihou podporovati vědecká studia, vzdělání a výchovu. Prvními knihovnami jsou t. zv. knihovny národní; tyto knihovny bývají vybaveny právem povinných výtisků za účelem, aby je konservovaly. Do druhé kategorie knihoven počítáme knihovny obecní, městské, knihovny škol národních, okresní knihovny učitelské, středoškolské knihovny profesorské a žákovské, knihovny vysokých škol, universit, technik, horních akademií, knihovny veřejných ústavů, museí, seminářů, pak knihovny administrativní, jejichž účelem jest shromažďovati a zpracovávati knižní materiál, nutný k účelům úředním jako na př. k účelům prací zákonodárných, ministerstev, nejvyšších soudů, obchodních komor, zemských úřadů atd. Veřejné knihovny bud jsou jen pomocné ústavy úřadů, vědeckých ústavů a učilišť nebo jsou to ústavy samostatné, vybavené vlastním správním aparátem. Knihovny národní jsou zpravidla knihovny t. zv. presenční, t. j. půjčují knihy jen k účelům badatelským v místnostech knihovny; knihovny druhé kategorie jsou knihovny výpůjční, t. j. půjčují knihy i mimo místnosti knihovny.
Knihovny mohou míti trvalé umístění nebo mohou se přenášeti s místa na místo. Těmto říkáme knihovny přenosné čili putovní. Knihovny soukromé jsou bud knihovny jednotlivců neb rodin, zvláště šlechtických nebo duchovních korporací jako kapitul, klášterů a pod. nebo knihovny spolkové.
Podle účelu lze děliti knihovny na všeobecné a speciální. Všeobecné mají knižní materiál ze všech vědních oblastí, z písemnictví všech druhů; speciální mají knižní materiál jen určitého výseku literární produkce.
Knihovny mohou býti přístupny každému nebo jen určitým osobám a jen za určitých podmínek. Mezi první patří především veřejné knihovny obecní, universitní a studijní.
3. Statistický přehled knihoven v Československu.
A. Veřejně přístupné: Dne 31. XII. 1926 bylo v Československu veřejných knihoven obecních: V historických zemích, Čechách, Moravě a Slezsku 11219. Z nich bylo českých 8254, německých 2965. Bez knihoven bylo 1493 obcí. České knihovny měly 3 481 289, německé 1 209 758 svazků, tedy úhrnem bylo ve veřejných knihovnách obecních 4 691 047 svazků. Počet českých čtenářů byl 510 337, kteří učinili 9 365 328 výpůjček, německých 205 892, kteří učinili 3 337 280 výpůjček. Příspěvky obcí na tyto knihovny činily úhrnem 11 866 099 Kč. Obce české na tomto obnosu participovaly 9 041 718 Kč, zbytkem 2 824 099 Kč obce německé. Celková vydání však činila 14 318 429 Kč a to při českých knihovnách 10 575 431, při německých 3 742 998. Schodek byl hrazen jinak nežli příspěvky obcí.
Na Slovensku byl počet knihoven: slovenských 2592, rusínských 4, německých 68, maďarských 550, tedy úhrnem 3214. Tento celkový počet knihoven měl 319 134 svazků knih, počet čtenářů 148 014, kteří učinili 742 634 výpůjček. Obce přispěly na veřejné knihovny obecní celkem na Slovensku 1 101 168 Kč.
Na Podkarpatské Rusi bylo r. 1926 za pomoci státní založeno 69 knihoven. Stát opatřil svým nákladem 4554 svazků nákladem 48 120 Kč, obce přispěly částkou 150 000 Kč. V r. 1926 na Podkarpatské Rusi bylo v knihovnách veřejných úhrnem asi 60 000 svazků.
V r. 1927 bylo v československé republice 6 veřejně přístupných knihoven universitních a studijních. Měly úhrnem 1 362 638 svazků.
B. Veřejně nepřístupné: V žákovských knihovnách bylo v celé československé republice ve školním roce 1925/26 úhrnem 3 742 793 svazků. Z těch připadlo na historické země české 3 189 335, na Slovensko 478 490, na Podkarpatskou Rus 74 968. Na střední školy připadlo 651 086, na zemědělské 107 969, na lidové hospodářské 40 129, na obchodní 115 817, na průmyslové a odborné 98 114, na živnostenské pokračovací 96 049, na měšťanské 475 191, na obecné 2 158 438 svazků. Roku 1927 bylo v Československu vysokoškolských knihoven (fakult. semin.) 252 s 799 696 svazky, 6 knihoven vyšších zvl. škol a ústavů s 22 672 svazky, 351 učitelských středoškolských knihoven s 1 108 249 svazky, 23 učitelských knihoven zemědělských škol středních s 119 301 svazky, 32 učitelských knihoven obchodních akademií s 98 734 svazky, 34 učitelských knihoven průmyslových (středních) škol s 116 479 svazky, 45 musejních knihoven s 739 108 svazky, 20 archivních s 191 305 svazky, 41 knihoven vědeckých s 331 447 svazky, 90 administrativních knihoven s 752 722 svazky, 87 spolkových knihoven s 717 962 svazky, 144 klášterních knihoven s 1 165 593 svazky, 60 jiných církevních knihoven s 531 888 svazky, 34 zámeckých a soukromých s 651 417 svazky, 16 905 různých učitelských knihoven se 2 788 869 svazky, 27 jiných knihoven se 176 333 svazky.
4. Nejdůležitější knihovny v Československu. V Československu jest 24 knihoven, které mají více nežli 50 000 svazků. Z toho připadá na Čechy 16, na Moravu 3, na Slezsko 1, na Slovensko 4 knihovny.
Největší a nejdůležitější knihovnou v naší republice jest veřejná a universitní knihovna v Praze, ústav utrakvistický, sloužící potřebám české a německé university v Praze a od r. 1769 veřejnosti přístupný. Počátky knihovny sahají k r. 1348, od r. 1782 jest knihovna vybavena právem povinných výtisků z Čech. Výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 7. III. 1925, č. 28850/IV, bylo zřízeno při této knihovně konservační oddělení s názvem Národní knihovna. 1. I. 1926 měla veřejná a universitní knihovna v Praze 591 245 svazků, 3930 rukopisů, 30 337 disertací, 9455 hudebnin, 30 250 listů grafik, 2767 zeměpisných map. Knihovna Národního musea v Praze, veřejně přístupná knihovna, založená roku 1818. Má 385 800 svazků, 7136 rukopisů, 100 081 literárních korespondencí, 20 086 hudebnin, 10 077 zeměpisných map.
Ústřední knihovna hlavního města Prahy, veřejně přístupná od svého založení r. 1891. Má 378 562 svazků. Ve Velké Praze má 41 odboček.
Knihovna Národního shromáždění československého v Praze, ústřední administrativní knihovna naší republiky, založená r. 1918, čítá 71 549 svazků, většinou z oblasti věd státních a právních, parlamentní dokumenty, oficielní zákoníky celého světa a pod. Jest přístupna i vědeckým badatelům, dá-li jim k tomu ředitelství svolení. Vydává dvě zvláště pro právníky a státníky důležité publikace: 1. "Z cizích parlamentů", kde se registrují zákony, přijaté v zahraničních parlamentech. 2. "Exposé sommaire des travaux législatifs de l'Assemblée Nationale de la République tchécoslovaque", kde ve francouzském výtahu se. reprodukují pro informaci ciziny zákony naším Národním shromážděním odhlasované.
Knihovna kanonie řádu Premonstrátů na Strahově v Praze, jejíž počátky jdou až do r. 1140. Správa knihovny dovoluje v ní badatelům studovati. Čítá na 100 000 svazků, přes 1200 prvotisků, na 2000 rukopisů.
Slovanská knihovna ministerstva zahraničních věcí v Praze, založená r. 1924, otevřená r. 1925. Badatelům přístupná. Čítá na 100 000 svazků ve všech slov. jazycích.
Bücherei der Deutschen v Liberci jest národní knihovna Němců v Československu. Založena byla r. 1923. Má na 80 000 svazků a 600 časopisů.
Zemská a universitní knihovna v Brně, založená r. 1818, postátněna r. 1923. Čítá na 400 000 svazků.
Studijní knihovna v Olomouci, založená r. 1774, od r. 1787 veřejná, od r. 1862 vybavená právem povinných výtisků pro Moravu. Čítá na 150 000 svazků.
Knižnica university Komenského v Bratislavě, založená r. 1919. Vybavená právem povinných výtisků pro Slovensko. Má na 150 000 svazků a 546 rukopisů.
Knižnica Matice slovenskej v Turč. Sv. Martině, založená r. 1863. Knihovna má na 60 000 svazků.
Štátná a Mestska Verejná Knihovňa v Košiciach, původně studijní knihovna university (1645—1777), pak právní akademie (1779—1922) v Košicích. Má na 46 000 svazků.
5. Právní základ jednotlivých druhů veřejných knihoven. Právní předpisy až do r. 1882, týkající se universitních, studijních, školských, středoškolských a okresních učitelských knihoven, pokud platí v Československu byvše recipovány, přetiskl Ferd. Grassauer: Handbuch für Universitäts- und Studienbibliotheken sowie für Volks-, Mittelschul- und Bezirkslehrer- bibliotheken Österreichs, Wien 1899 (Neue Ausgabe).
Právní předpisy, týkající se důležitých knihoven v Československu, zvláště veřejných knihoven obecních ve výběru snesl Franz Bloch: Die Bücherei- und Volks- bildungsgesetze (Stiepels Gesetzsammlung desTschechoslovakischen Staates, Folge 43), Reichenberg 1925.
Právo povinných výtisků bylo upraveno v Rakousku v § 18 tiskového zákona č. 6/1863 ř. z., podle něhož z každého k prodeji určeného tiskopisu, který se v tuzemsku nakládá nebo tiskne, jest třeba předložiti povinný exemplář mezi jiným i oné universitní nebo zemské knihovně, která bude zvláštní vyhláškou pro každý správní obvod k tomu určena. Podle § 8 instrukce k provedení tiskového zákona z 21. II.1863, č. 1061, jsou to v Čechách universitní knihovna v Praze, na Moravě studijní knihovna v Olomouci, ve Slezsku knihovna gymnasijního musea v Opavě. Výtisk dříve zasílaný dvorní knihovně ve Vídni mají v Československu podle výnosu presidia ministerstva vnitra z 15. III. 1919, č. 611-N, dočasně uschovávati zemské správy politické s výhradou dalšího určení.
V Uhrách bylo to upraveno v § 7 uh. tiskového zák. čl. XIV/1914; ale ustanovení ta byla nahrazena nař. min. s plnou mocí pro správu Slovenska z 10. XI. 1920 (3 exempláře povinných výtisků se zasílají universitní knihovně v Bratislavě, 1 exemplář státnímu statistickému úřadu v Praze).
Podle osnovy zákona o povinných výtiscích, jak ji přijala meziministerská komise dne 8. XI. 1929, bude v Československu nutno zaslati po povinném výtisku: 1. k účelům trvalé úschovy (konservace) veřejné a universitní knihovně v Praze: všechny tiskopisy; 2. k účelům studijním těm universitním knihovnám nebo knihovnám v zemi jejich úkol plnícím, které budou určeny vládním nařízením, nejvýše však jedné v každé zemi: všechny tiskopisy s výjimkou časopisů, z nichž jen ty, o něž správa knihovny zvláště požádá; 3. pro potřebu Národního shromáždění jeho knihovně: všechny tiskopisy, o něž požádá; 4. pro úřední potřebu předsednictva ministerské rady a ministerstva vnitra jejich knihovnám: všechny tiskopisy s výjimkou hudebnin bez textu nebo slovního doprovodu; 5. zemským úřadům: časopisy, vydávané v jejich obvodu. Vládním nařízením může býti přiznáno též dalším veřejným knihovnám, počtem nejvýše čtyř, právo na povinné výtisky všech nebo některých tiskopisů, o něž požádají, za polovinu krámské ceny.
a) O veřejných knihovnách obecních viz heslo „Knihovny obecní”.
b) Organisace knihoven obecních škol spočívá na výnosech ministerstva kultu a vyučování ve Vídni z 20. VIII. 1870, č. 105/1870 ř. z., § 71, z 15. XII. 1871, č. 2802, a z 12. VII. 1875, č. 315, a zejména na §§ 18, 138, 139, 140 ev. i 195 def. řádu školního a vyučovacího č. 159/1905 ř. z. Podle těchto předpisů má na každé obecné škole existovati knihovna, jejímž účelem jest poskytnouti školní mládeži prostředky, aby mohla se vhodnou četbou povznášeti rozumově a mravně.
Podle výnosu ministerstva školství a národní osvěty v Praze ze dne 25. IX. 1925, č. 108414-I, má míti každá pomocná škola (třída) vlastní knihovnu žákovskou. "Sebe bohatší knihovna pro děti školy obecné" — praví se ve výnosu — "nevyhovuje potřebě školy pomocné, která má míti zvláště s dostatek spisů obrázkových, jmenovitě leporel."
Z důležitých výnosů popřevratových uvádíme výnos ministerstva školství a národní osvěty ze 7. III. 1919, č. 10407, týkající se prohlídky žákovských knihoven na školách obecných a měšťanských v tom směru, aby v nich zůstala četba odpovídající samostatnému státu československému.
c) Organisace okresních učitelských knihoven byla dána § 44 říšského zákona školního č. 62/1869 ř. z., podle něhož v každém školním okresu se měla založiti učitelská knihovna, jejímž účelem jest obecně přispívati k dalšímu pedagogickému a vědeckému vzdělání učitelů. Dne 15. XII. 1871, č. 2802, ministerstvo kultu a vyučování ve Vídni vydalo pro tyto knihovny zvláštní organisační statut.
d) Právní základ knihoven učitelských ústavů byl dán ministerstvem kultu a vyučování ve Vídni dne 31. VII. 1886, č. 6031, kdy byl vydán nový organisační statut pro učitelské ústavy. Podle § 51 tohoto statutu má míti každý učitelský ústav k vyučování potřebné učebné pomůcky a tudíž i knihovnu.
e) Organisační statut pro gymnasia a reálky z 15. IX. 1849 (§ 55, 4) předepsal, aby každé gymnasium a reálka měly knihovnu, která by se skládala z knihovny učitelské a knihovny žákovské. Učitelské knihovny mají podporovati další vědecké a didakticko-pedagogické vzdělání učitelů; žákovské knihovny mají poskytovati žákům vhodnou četbu. Z gymnasiálních knihoven knihovna v Opavě byla podle § 18 zákona o tisku č. 6/1863 ř. z. a § 8 instrukce k tomuto zákonu vybavena právem povinných výtisků pro Slezsko. Tyto předpisy o učitelských ústavech, gymnasiích a reálkách platí patrně i na Slovensku a Podkarpatské Rusi podle zák. č. 293/1919 Sb.
f) Organisace universitních a studijních knihoven v Československu dodnes spočívá na Československem recipované instrukci pro c. k. universitní a studijní knihovny, provisorně vydané dekretem studijní dvorské komise ze dne 23. VII. 1825, č. 2930, již s pochopením pro úkol mu svěřený vypracoval Moravan Povondra, býv. bibliotekář olomoucký, a nepatrnou částí na ještě starší biblioteční instrukci z 30. IV. 1778, č. 628. Ministerstvo školství a národní osvěty v Praze připravuje instrukci novou, která by odpovídala potřebám doby nynější. Universitní a studijní knihovny mají v Československu trojí ráz: Jsou to nejprve knihovny universitní, které mají sloužiti v první řadě potřebám universit a vyšších státních učilišť. Podle § 128 biblioteční instrukce z r. 1825 jsou součástí universit, k nimž náležejí a pro něž jsou určeny. Jsou společnými sbírkami knih všech jiných veřejných vzdělávacích ústavů svého místa. Za druhé mají ráz zemských knihoven, jejichž úkol jest sbírati literaturu, která podává obraz o poměru říše k jednotlivým zemím a zvláštnostech těchto zemí a pro budoucnost mají literaturu tu uchovávati. Konečně jsou to ústavy veřejně přístupné. Právní předpisy, týkající se universitních a studijních knihoven, jakož i knihoven seminárních, pokud předpisy ty do r. 1905 byly platný v Rakousku a recipovány Československem, obsahuje: Leo Ritter Beck von Mannagetta-Carl v. Kelle: "Die österreichischen Universitätsgesetze", Wien 1906. Z předpisů, po uveřejnění této knihy vydaných, uvádíme:
Nařízení ministra kultu a vyučování ve Vídni z 13. IX. 1906 o zrušení bibliotečního příspěvku universitních studujících.
Nařízení téhož ministra z 15. IV. 1910, č. 21894 ex 1909, o zužitkování přespočetných výtisků universitních a studijních knihoven. Výnos ministra kultu a vyučování ve Vídni z 23. X. 1911, č. 44063, o změně služebního označení bibliotečních úředníků.
Výnos téhož ministra z 18. XII. 1912, č. 54886 ex 1911, o používání universitních a studijních knihoven studujícími, případně kandidáty učitelského ústavu na vysokých školách obchodních.
Výnos ministerstva školství a národní osvěty v Praze č. 4010 z 10. III. 1919 o přijímání žen do knihovní služby státních knihoven.
Výnos téhož ministerstva č. 59014 z 12. I. 1920 o výměně duplikátů státních vědeckých knihoven.
Výnos téhož ministerstva z 22. IX. 1921, č. 61067/1920, o čítárenském a výpůjčním řádu veřejné a universitní knihovny v Praze.
Výnos téhož ministerstva z 23. VI. 1923, č. 13489-IV, o pravidlech pro půjčování knih a rukopisů ze státních veřejných knihoven vědeckých Československé republiky knihovnám cizozemským.
g) Organisace knihovny obou technických vysokých škol v Praze spočívá na výnosu ministerstva vyučování a kultu z 21. XI. 1905, č. 34589, knihovny německé vysoké školy technické v Brně na výnosu z 14. II. 1901, č. 3324, české vysoké školy technické tamtéž na výnosu z 14. XI. 1903, č. 17068. Předpisy, týkající še knihoven vysokých škol technických v Československu, pokud byly recipovány, podává W. Jähnl: ,"Vorschriften für die Technischen Hochschulen Österreichs“, Wien 1916.
Zřízení a právní postavení knihovny Národního shromáždění v Praze jest podloženo § 10 (4) zákona ze dne 15. IV. 1920, č. 325 Sb., o jednacím řádu Národního shromáždění v Praze.
Rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty v Praze z 26. IX. 1927, čj. 78857-IV, byly zřízeny dvouleté knihovnické kursy při filosofické fakultě Karlovy university v Praze pro vzdělání v knihovnictví vědeckém a administrativním. Zkušební řád těchto kursů z téhož data byl v § 5 doplněn výnosem téhož ministerstva z 26. I. 1929, č. 153544/28-IV.
6. Knihovnické právo. V nejnovější době v Německu jest knihovna předmětem i knihovnického práva. Právo to jest součástí knihovnických věd a jest to zásadně právo veřejné. V Německu obírá se otázkou veřejné knihovny jako veřejného ústavu Friedrich List v knize: "Grundriß eines Bibliotheksrechts", Gießen 1928. Podle něho knihovnické právo jest právo, které slouží péči a ochraně právních poměrů, souvisejících se sběratelskou a vzdělávací činností veřejné knihovny. U nás knihovnické právo dosud není pěstováno.
Literatura o knihovnictví.
O knihovnách po stránce knihovnicko-technické, zvláště v Československu, poučuje: "Československé knihovnictví". Red. Zdeněk V. Tobolka. V Praze 1925. Seznam prací, podávajících statistická data o knihovnách v Československu, jsou uvedena v cit. knize na str. 420—421. Sluší je doplniti statistickými daty, týkajícími se veřejných knihoven obecních v historických zemích v roce 1924, v české Osvětě XXII, str. 61 násl.
Zdeněk V. Tobolka.

Citace:

Knihovnictví. Slovník veřejného práva Československého, svazek II. I až O. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 197-201.