JUDr. Ľudevít Knappek: Obsadzovanie uhorských biskupstiev od X. do konca XIV. storočia so zvláštnym zretelom na papežské zásahy a na postavenie uhorských králov.

— Knihovna právnickej fakulty univezity Komenského v Bratislave. Sv. 42 Bratislava 1934, str. 265, 50 Kč. — Autor vydává na základě dlouholetých studií monografii o otázce, kterou maďarská historiografie právní i církevní značně zkreslovala. Základním problémem knihy jest otázka pravomoci sv. Štěpána ve věcech církevních. V tomto směru byly hájeny v maďarské odborné literatuře these dvě: jedna (sledující politický cíl dosažení široké autonomie katolické církve v bývalých Uhrách), zastávaná katolickými historiky, tvrdila, že sv. Štěpán obdržel pro svoji osobu od kurie hodnost legáta a latere, jež mu dovolila de iure (se. canonico) platně vykonali velké dílo založení organisace církevní v Uhrách. Druhá these, hájená liberálními právními historiky (hlavně Timonem), hlásala, že sv. Štěpán obdržel uvedenou hodnost jako král uherský i pro své nástupce a vyvozovala z této pravomoci legata vrchní patronátní právo uherských králů. Při svém zásadním předpokladu setrvaly oba směry (najmě však druhý) i po nezvratném důkazu podvrženosti »bully Silvestra II.«. Knappek postavil se k oběma míněním na kritické stanovisko novějších českých historiků, zejména Chaloupeckého. Po věcném rozboru zpráv pramenů jeví se autoru zakladatelská činnost sv. Štěpána jako výslednice Štěpánovy (veřejnoprávní) moci vládní a skutečného (soukromoprávního) vlastnictví nad kostely, které byl sám založil. Zde arci bylo by terminologii Knappkově vytknouti určitý modernisující ráz: V Uhrách svatoštěpánských, v zemi nepříliš dlouho dobyté (necelých sto let), vládlo tehdy pravděpodobně rudimentární pojetí vlastnické (soukromoprávní) moci panovníkovy (což autor sám implicite praví na str. 78—80), kdežto pojetí veřejnoprávní moci královy mohlo se ujasniti jen několika málo soudobým vzdělaným klerikům. Pojetí postavení sv. Štěpána umožňuje pak Knappkovi střízlivé vylíčení doby faktické převahy královského vlivu na obsazování biskupství (do konce XII. stol.). Autor se zde rozchází se směrem katolických historiků a dokazuje, že ještě ve stol. XII., které pro kusost zpráv působilo historikům mnoho obtíží, princip obsazování biskupství uherských volbou kapitul nezvítězil, ale že si razil těžce cestu, jakkoliv se někteří panovníci vzdali aspoň, svévolných zásahů do obsazování biskupství.
V druhé části své knihy, líčící pronikání svobodné volby kapitulou a vzrůst papežských zásahů ve stol. XIII. a XIV., dochází Knappek k závěrům značně odlišným od názorů právní historie maďarské. Autor ukazuje na jednání Bely IV. s kurií o udělení legátské hodnosti pro krále uherského na území Bulharska, že celé chování uherských králů málo svědčí o tom, že si byli vědomi svého práva k hodnosti laického »legala a latere«. Naopak pokleslá moc králů uherských musí uznali ve XII. stol, princip volby kapitulou, k níž dává pouze souhlas. Panovníci žádají sice kurii, aby potvrzovala, respektive jmenovala královy kandidáty na biskupství, avšak nikde není zmínky o právu krále na designování osoby. Knappek dokazuje, že králové uherští jsou spokojeni, mohou-li své požadavky prosaditi v tomto směru ve formě prosby, jíž kurie vyhovuje zejména ve stol. XIV., kdy de facto jest zásada volby biskupa kapitulou vytlačena papežskými reservacemi. Ostatně i reakce, která vznikla za Zikmunda proti papežskému obsazování biskupství, není ještě vedena ve jménu přesně formulované doktríny o královském vrchním patronátu, jejíž vznik spadá do doby pozdější.
K svému tvrzení, že Uhersko nemělo v obsazování biskupství nějakých privilegií, uvádí ještě autor okolnost, že biskupové uherští nebyli, jak bývalo dříve tvrzeno, osvobozeni od povinnosti platiti servitia papežské stolici za udělení úřadu.
Práce Knappkova nebyla nikterak lehká, uvážíme-li rozsáhlost pramenů i literatury. Přesto autor zvládl svůj úkol a dovedl, jak z výše uvedeného je zřejmo, projíti úskalím sugesce názorů maďarské historické literatury. Knappek však mimo to zasadil řešení svého problému do rámce celocírkevního: srovnání s vývojem této otázky v ostatních státech katolických posílilo autorův kritický postoj k názorům dosavadním a přesto jej nesvedlo k nesprávnému generalisování. Před těmito rozhodnými přednostmi knihy mizí některá menší přehlédnutí (Otto Welf, nikoliv Wittelsbach, str. 77. dále uvedení v úřad arcibiskupa kaločského str. 87, pak str. 182, 1.38), avšak právem možno říci, že vše zabezpečuje této výborné a pečlivé práci trvalou cenu.
Doc. Dr. R. Wierer.

Citace:

JUDr. Ľudevít Knappek: Obsaďzovanie uhorských biskupstiev od X. do konca XIV. storočia so zvláštnym zretelom na papežské zásahy a na postavenie uhorských králov.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1935, svazek/ročník 16, číslo/sešit 4, s. 198-199.