Ročenka společnosti pro dějiny Židů v Československé republice.

Vydal prof. Dr. Samuel Steinherz. Šestý ročník. Praha 1934. v kom. Taussig a Taussig. Str. 447 in-8. — Především je nutno projeviti opravdové uznání činnosti Společnosti pro dějiny židů v ČSR., její vytrvalosti i píli, s níž postupně každoročně věnuje řadu příspěvků studiu židovských otázek. Nejsou to ovšem jen otázky ryze historické, nýbrž dotýkají se i otázek právních a hospodářských, poněvadž jednak úprava židovských poměrů byla ustavičným problémem právních řádů a jednak židé byly vždy důležitým činitelem hospodářským. Příspěvky Ročenky jsou stále vydavatelem univ. prof. Steinhcrzem pečlivě redigovány a vybrány a tak v nich — stejně letos jako léta minulá — nalezneme řadu zajímavých studií. V 6. svazku ročenky úvodní článek má opět' hallský universitní profesor, pražský rodák, Guido Kisch, o poměru pražské university k židům, ale jeho obšírná (str. 144) studie kromě universitních statut, předpisů a p. se týká poměrů židů k lékařskému studiu. Jeho zmínce o t. zv. židovské universitě sluší dáti místa až dále při Roubíkově článku. Článek rabína Dr. Michaela Rachmutha o plánu přemístiti pražské židovské ghetto do Libně po moru r. 1680 je dokladem, jak zeměpanské úřady zcela absolutně si počínaly vůči židům. Ovšem k přemístění nedošlo. K právním problémům židovským velmi mnoho materiálu přináší článek prof. Dr. Ludwiga Singra, který pojednal zejména o nových plánech na úpravu židovské otázky za Josefa II. a Leopolda II. Dr. František Roubík v příspěvcích k dějinám židů v Čechách v 1. pol. XIX. stol. zpracoval zajímavou otázku, která už byla nadhozena Kischem: Židé při jednání o učitelích t. zv. bocherim učinili neprozřetelnou zmínku o »židovské universitě«, což se stalo záminkou úřadům, aby vyšetřovaly existenci i právní základ této školy. A tu vyšla najevo téměř světová sláva této »university neboli Academie Judaeorum« s celým sborem učitelským. Úřady se samozřejmě ostře postavily proti této universitě, jejíž studium prý trvalo 10 i více let, ale mezi důvody jistě správnými jako že není zakládacího privilegia university židovské a pod. používaly i některých zcela malicherných na př. že by v Praze byly tím dvě (!) university. Na konec zakázaly úřady tuto »universitu« a stanovily i přísné pokuty pro užívání jména university pro hlavní školu. Z ostatních článků, mezi nimiž je i pokračování Jirčákovy studie o židech v Jičíně (leckteré příspěvky k soukromému právu), sluší uvésti soustavný životopis (str. 315. až 422.) zakladatele českožidovského hnutí Sieg. Kappra od. Oskara Donatha. Všechny články jsou provázeny bohatým materiálem poznámkovým i mnoha vydáními dokumentů. Ča.

Citace:

Ročenka společnosti pro dějiny Židů v Československé republice. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1935, svazek/ročník 16, číslo/sešit 8-9, s. 392-392.