Prof. Dr. Fritz Sander: Das Problem der Demokratie.

Brno 1934, R. M. Rohrer, 8°, str. 144. — Autor definuje především svým způsobem některé základní pojmy: monarchie, republika, oligarchie, demokracie (rozeznává monokracii a monarchii, demokracii a demarchii atd., při čemž prvé jsou druhy státní moci, druhé druhy států). V demokracii jest lid subjektem původní státní moci. Vládne-li většina, je to podle S. už t. zv. quasidemokracie. V širším smyslu je demokracie moc lidu vykonávati vliv na výkon státní moci. Parlamentarní republika je oligokracie osob od lidu periodicky volených. Je chyba, jestliže se na tuto státní formu vztahuje ideologie čisté demokracie. Chceme-li i na parlamentarní republiku aplikovati pojem demokracie, musíme jej ještě dále rozšířiti. V tom případě znamená demokracie politicky významnou moc lidu voliti periodicky držitele moci. Autor rozlišuje dále několik typů demokracie (označuje je římskými číslicemi I—VIII). U prvého (čistá demokracie!) stává se normou jen jednohlasné usnesení lidu, tvořícího suverénní korporaci, u druhého usnesení většinou všech členů korporace atd. Volba držitelů moci s imperativním mandátem, volným mandátem (parlamentární republika) a volba jedince k výkonu státní moci jsou rovněž mezi těmito typy demokracie.
V další kapitole rozlišuje autor demokratismus a liberalismus. Prvý je mu uskutečňování politické svobody politickou rovností, druhý uskutečňování určité svobody omezením státní moci.
Poslední kapitola obsahuje reformní návrhy autorovy: S. je zřejmý nepřítel státu stran. Je dále nepřítelem »dogmatu o jednotě národa«, které prý umožňuje absolutismus parlamentní většiny proti národu.
Nové možnosti vidí buď v diktátorské výchově k jednotě národa (nacionálni fašismus, diktatura proletariátu) nebo ve zřízení, které by respektovalo rozvrstvenost národa ne podle politické vůle občanů, která tu je jen ve velmi nepatrné míře, nýbrž podle potřeb lidu. V tomto směru navrhuje S. do podrobností zřízení 2 komor: komory stran a komory stavů, které mají obě o všech otázkách rozhodovati, dále novou organizaci správy (okresní krajský, zemský a říšský správní úřad) bez moci nařizovací a silnou vládu s presidentem republiky v čele, která má subsidiární kompetenci zákonodárnou.
Pokud jde o theoretickou část knihy, nezdá se, že by ono množství autorem zavedených nových pojmů (demokracie vedle demarchie atd.. 8 druhů demokracií), bylo nutné a že by problém zjednodušovalo a objasňovalo. Jeho praktické návrhy jsou diktovány zřejmě politickým přesvědčením autorovým. Pokud jde o jejich ideologický podklad a základní rysy, nejsou, jak patrno, nikterak nové; pokud jde o podrobnosti, nezdají se býti — i kdybychom uznali onen ideový podklad právě prakticky nejproveditelnější. Mají totiž se Sandrovou theorií jedno společné: jsou poněkud složité. Vývody Sandrovy jsou nejsilnější tam, kde kritisuje demokratickou ideologii a demokraticko-parlamentární praxi. V každém případě jest tato kniha, už proto, že pochází od profesora ústavního práva na pražské německé universitě, který myslí v prvé řadě na poměry československé a který — alespoň in theoria — neopouští ideu demokracie, zajímavá i pro československého právníka, zabývajícího se ústavními problémy. A zejména pro každého, komu záleží na osudu demokracie, ať už je s autorem přesvědčen o tom, »dass wir zu neuen Staatsformen vorwärtsschreiten müssen« či nikoliv.
—r.

Citace:

Prof. Dr. Fritz Sander: Das Problem der Demoktatie.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1935, svazek/ročník 16, číslo/sešit 4, s. 199-200.