Služební poměr.
Ku vzniku poměru služebního ve smyslu § 1. pens. zákona není potřebí uzavření zvláštní smlouvy služební mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, v níž by přesně byly stanoveny závazky obou stran a zejména lhůta výpovědní. Stačí třeba mlčky projevená souhlasná vůle, že zaměstnanec bude pravidelně vykonávati práce pro zaměstnavatele. Z jakého důvodu zaměstnanec do služebního poměru k stěžovateli vstoupil a pro něho konal práce, je lhostejno. Podstatnou vadu řízení zakládá jen nevyšetrení skutečnosti pro rozhodnutí relevantních. — Nejv. spr. s. nezkoumal odůvodněnost námitky proti odůvodnění naříkaného rozhodnutí, že práce zaměstnance ve stavitelské kanceláři stěžovatelově konané nebyly převážně duševní, poněvadž — i kdyby stížnost v tom směru měla pravdu — zůstal stížnost netknutý výrok žalovaného úřadu, že činnost ta, jako činnost obchodního pomocníka, zakládá pojistnou povinnost, což samo o sobě stačí k odůvodnění výroku naříkaného rozhodnutí.
(Nález Nejv. spr. soudu ze dne 10. února 1927, č. 2416/27.)