K § 31 zákona č. 142/1920 Sb. z. a n. — Důchodce je povinen zemský úřad pro péči o válečné poškozence zpraviti o případném zvýšení svého ročního příjmu, jehož výše je podle hlavy I. zákona č. 142/1920 rozhodna jak pro nárok na důchod, tak i pro výši důchodu, jest tedy právě takovou podmínkou, jakou má předpis § 31 cit. zákona na mysli; pouhé udání povolání důchodce nemůže údaj o výši ročního příjmu nahraditi, a to již proto ne, poněvadž z tohoto údaje na skutečnou výši ročního příjmu bezpečně vůbec souditi nelze. Jestliže stěžovatel povinnosti jemu v § 31 cit. zákona uložené nevyhověl, byl úřad oprávněn naříditi vrácení přeplatků už vzhledem k tomu, že důchodce ručí za škodu vzniklou opomenutím zmíněné oznamovací povinnosti.
(Nález Nejv. správ. soudu z 3. ledna 1927, č. 26791/26 a č. 26938/26. — Srovnej též nález N. s. s. z 8. září 1926, č. 18283/26 v Soc. Revui, roč. 1926, str. 519.)