Člen věřitelského výboru v konkursním řízení nemá práva stěžovati si do usnesení konkursního soudu, jímž byl zproštěn svého úřadu jako člen výboru.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 7. září 1927 RI 762/27.
Krajský soud v Chebu K 13/25.)
Na návrh správce podstaty a tří členů věřitelského výboru zbavil krajský jako konkursní soud JUDra T., advokáta, člena věřitelského výboru, tohoto jeho úřadu.
Ku stížnosti jeho zrušil vrchní zemský soud v Praze jako soud stolice druhé rozhodnutím z 18. července 1927 R IV 303/27 usnesení to, návrh zmíněný zamítl. Odůvodnění: Podle § 88 (3) konk. ř. mohou býti zvoleni do výboru věřitelského nejen konkursní věřitelé, nýbrž i osoby, které nejsou konkursními věřiteli a jest též v § 88 (4) k. ř. učiněno opatření, aby při schůzích věřitelského výboru nikdo ve své věci nehlasoval.
Podle § 88 (4) k. ř. může konkursní soud členy věřitelského výboru z důležitých důvodů, zejména když svých povinností zanedbávají, úřadů zbaviti. Již z tohoto znění patrno, že toliko z důležitých důvodů jest přípustno zbavení člena takového úřadu.
Volba JUDra T. za člena věřitelského výboru byla již usnesením krajského soudu potvrzena.
Napadeným usnesením nastalo zbavení JUDra T. úřadu jen proto, poněvadž jest konkursní soud náhledu, že jakožto člen věřitelského výboru by mohl nahlížeti do spisů správce podstaty ve prospěch svého mandanta X, jejž v odpůrčím procesu proti němu u krajského soudu konkursní podstatou vedeném zastupuje, a tedy k újmě konkursní podstaty.
Uváží-li, se však, že JUDr. T. zastával již od svého ustanovení bez závady svůj úřad, že teprve dne 24. prosince 1926, tedy po 1 1/2 roce správcem podstaty a třemi členy věřitelského výboru, jimiž bylo tvrzeno, že JUDr. T. by měl příležitost takřka ze spisů protistrany a zpráv ve prospěch svého klienta se informovati, ano i při poradách a hlasováních svůj vliv ve prospěch klienta svého uplatňovati, bylo učiněno podání na zbavení JUDra T. jeho úřadu, tu jest zřejmo, že důležitý zbavovací důvod dle § 88 (4) k. ř. zde není.
Jediná ta okolnost, že JUDr. T. jest právním zástupcem Xa, není překážkou pro jeho členství ve věřitelském výboru, neboť i konkursní věřitelé mohou býti členy a jen ve svých vlastních věcech, tedy také ve svých odpůrcích sporech nemohou hlasovati (§ 89 [4] k. ř.).
V napadeném usnesení nejsou také určité skutkové okolnosti, nýbrž jen domněnky o udánlivém nahlížení do spisů správce podstaty vysloveny, při čemž nebylo ani blíže vysvětleno, jakým způsobem nahlížení do spisů správce podstaty — tedy třetí osoby — k újmě konkursní podstaty a ve prospěch jeho mandanta se může státi, zvláště když ve sporu odpůrčím rozsudek byl již vynesen a odvolání podáno bylo.
Podle náhledu konkursního soudu netvoří v napadeném usnesení uplatňovaná skutečnost důležitý důvod podle § 88 (4) k. ř. a bylo proto rekursu vyhověno a návrh na zbavení JUDra T. úřadu člena věřitelského výboru zamítnut.
Nejvyšší soud dovolací rekurs člena věřitelského výboru, který také podal návrh na zbavení JUDra T. funkce člena věřitelského výboru odmítl, ale dovolacímu rekursu správce podstaty vyhověl a napadené usnesení rekursního soudu v ten rozum změnil, že se rekurs JUDra T. (jenž zbaven byl členství věřitelstélio výboru) odmítá. Návrh na útraty zamítnut. Odůvodnění: Jde především o otázku, zda členu výboru věřitelského v řízení konkursním přísluší právo rekursu do usnesení soudu, jímž byl zproštěn svého úřadu jako člen výboru. Rekursní soud se vůbec neubíral touto otázkou, vyřídiv rekurs JUDra T. věcně, maje patrně za to, že mu právo rekursu přísluší: leč neprávem.
Dle § 175 (2) konk. ř. lze si stěžovati rekursem do opatření a rozhodnutí konkursního komisaře pokud konkursní řád nestanoví nic jiného. Pořad instanční při rozhodnutích konkursního soudu není zvlášť upraven, platí tu obecný předpis § 4 j. n. Z toho plyne, že si lze zásadně stěžovati do každého opatření, usnesení a rozhodnutí vydaného v řízení konkursním a jelikož není omezen ani okruh osob oprávněných k podáni rekursu (pokud není jiného ustanovení), dlužno právo rekursu zásadně přiznati každému, kdo na konkursním řízení jest súčastněn anebo vystupuje v mezích svého úřadu jako správce atd. a cítí se dotyčným výrokem zkráceným ve svém právu. Tyto v zákoně sice neuvedené, avšak z věci samé plynoucí předpoklady nejsou však dány u člena výboru věřitelského, který byl soudním usnesením zproštěn svého úřadu. Nemáť ani nároku na svěřený mu úřad, takže se nemůže cítiti zkráceným ve svém právu proto, že byl úřadu toho zproštěn, ani nejedná v mezích svého úřadu, ježto obor působnosti vytčený v § 89 konk. ř. nenáleží členům výboru věřitelského jako jednotlivcům, nýbrž jen výboru jako celku, který jej vykonává, usnášeje se většinou hlasů. Nelze proto členu věřitelského výboru přiznati práva rekursu do usnesení naznačeného obsahu. (Viz Bartsch-Pollak str. 553 a literaturu tam uvedenou.)
Rekursní soud proto pochybil, vyřídiv věcně rekurs JUDra T. do usnesení soudu prvé stolice, jímž byl zproštěn úřadu jako člen věřitelského výboru, místo aby jej odmítl jako nepřípustný. Jelikož pak z uvedených důvodů dále plyne, že členu výboru věřitelského jako takovému nenáleží právo rekursu ani do soudního usnesení o návrhu na zproštění jiného člena, bylo dovolací rekurs člena věřitelského výboru rovněž odmítnouti jako nepřípustný, dovolacímu rekursu správce podstaty konkursní však vyhověti a napadené usnesení změniti v ten rozum, že se rekurs JUDra jako nepřípustný odmítá.
Dle § 173 odst. 1, konk. ř. neplatí, pokud nejde o právní rozepře, předpisy §§ 41 a 55 с ř s. o nákladech, proto musil býti zamítnut návrh správce podstaty, učiněný v dovolacím rekursu na přisouzení útrat jeho.
—r—

Citace:

Člen věřitelského výboru v konkursním řízení nemá právo stěžovati si .... České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1927, svazek/ročník 9, s. 106-107.