Jest exekuce na zbytkový statek Státním pozemkovým úřadem dlužníku přidělený, jemu ale dosud v pozemkových knihách vlastnicky nepřipsaný, tedy jen v jeho držení se nalézající, možna?

(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 12. října 1926 R I 921/26.
Krajinský soud v Jičíně Čs 16/26.)
Vymáhající věřitel žádal k vydobytí své vykonatelné pohledávky proti povinnému o povolení exekuce vnucenou správou zbytkového statku V., který povinný jako přídělce drží a užívá, jak mu byl Stát. Poz. Úřadem přidělen, avšak dosud knihovně nepřipsán.
První soud vnucenou správu povolil.
Soud rekursu k stížnosti strany povinné změnil napadené usnesení v ten rozum, že se exekuční návrh, vymáhajícího věřitele zamítá.
Odůvodnění: Dle potvrzení St. Ροz. Úřadu z 25. května 1926 byl zbytkový statek V. odevzdán přídějci (povinnému) koncem r. 1925 do držby, správy ą užívaní, knihovní vlastnictví k tomuto zbytkovému statku nebylo však posud jmenovanému přídělci vtěleno a jest tudíž tento přídělce dosud jen držitelem a uživatelem statku toho. Nemůže se proto v daném případě jednati o exekuci vnucenou správou ani podle § 98 ex. ř. (nemovitosti v knize pozemkové zapsané), poněvadž povinný dosud v knize pozemkové zapsán není a proti posavadnímu knihovnímu vlastníku exekuce se nevede, ani podle § 102 ex. ř., poněvadž nejde o vnucenou správu nemovitosti v knize pozemkové nezapsané. Předmětem exekuce této mohou býti ,tudíž jen práva majetková (práva držební a užívání) povinnému ke zbytkovému statku příslušící a zabavení takových práv děje se dle § 331 ex. ř., takový návrh však učiněn nebyl.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele nevyhověl. Odůvodnění:
Přisvědčiti nelze ani vrchnímu soudu, že by tu byla na místě exekuce dle § 331 ex. ř. zabavením držebních a užívacích práv, která předpokládá předem zabavení povolené a provedené dle předpisu tam daného. Nejdříve však nutno zabývati se hledisky jeho se stanoviska vnucené správy nemovitosti samé. Povoliti exekuci dle obdoby § 102 ex. ř., jak stížnost si přeje, ovšem nelze, protože případ, kde nemovitost v knihách zapsána není, jest podstatně jiný, než když v knihách zapsána jest, pročež zákon obojí také zvláště upravuje. Zde by mohla býti žádána jen vnucená správa dle § 98 až 101 ex. ř., ale muselo by se předsejíti dle § 101 ex. ř., protože dokud strana povinná není za vlastnici nemovitosti, na niž se exekuce vede, knihovně zapsána, je vnucená správa na ni dle stavu veřejné knihy neproveditelná. V tom tedy s vrchním soudem souhlasiti nelze, že exekuci dle § 98 ex. ř. vůbec jíti nemůže, neboť § 101 ex. ř. nařizuje, aby dle povahy závady buď exekuce byla zastavena anebo, lhůta k odstranění závady byla vymáhající straně určena, i musilo by se tedy teprv uvažovati, co z toho bylo by vzhledem k povaze případu na místě.
A ovšem nelze popříti, že návrh exekuční zní prostě na povolení vnucené správy nemovitosti, než exekuce ta nemůže býti vůbec povolena z důvodů jiných, totiž z důvodu práva veřejného, protože jde, jak sám návrh praví, o nemovitost straně povinné St. Ροz. Úřadem v řízení přídělovém přidělenou a na otázku § 101 ex. ř. to vůbec nedojde, protože jde o zásadu, bránící již povolení exekuce, kterou tedy respektovali sluší již povolujícímu soudu.
Dlužno totiž přihlížeti k § 23 příď. zák., jenž ukládá St. Ροz. Úřadu povinnost při přídělu a tudíž v přidělovací listině určití omezení, jimž právo přídělce má býti podrobeno, a jichž je třeba, aby zabezpečeno bylo, že přidělená půda nebude odcizena účelům, jež příděl sleduje (t. j. agrárněreformním) a aby omezení ta, hodí-li se k tomu dal knihovně vyznačiti.
Poněvadž se neví, jaká to obmezení budou a nelze jim povolením exekuce prejudikovati, není možno exekuci na nemovitosti ty povoliti, leda se svolením St. Ροz. Úřadu, jemuž posouditi sluší, nebude-li exekuce odporovati obmýšleným obmezením, jež mohou záležeti také v tom, že bude nabývateli zakázáno do určité doby nemovitost nejen zcizili, ale i zatížiti, vyjma šlo-li by o dosažení dlouhodobého úvěru dle úvěrového zákona.
Z těch důvodů však také nelze dopustiti exekuci zabavením držebních a užívacích práv povinné strany dle § 311 ex. ř., neboť i to jsou právě práva nabytá přídělem a jde pořád o tutéž závadu a tutéž zásadu. Ostatně by tu účinky mohly býti ještě horší než při exekuci vnucenou správou, neboť při exekuci dle § 331 ex. ř. jest přípustno i zpeněžení prodejem (§ 332 ex. ř.) ne pouze vnucenou správou (§ 334 ex. ř.).
Bylo proto tak uznati, jak se stalo.

Citace:

Jest exekuce na zbytkový statek Státním pozemkovým úřadem dlužníku přidělený možna .... České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1927, svazek/ročník 9, s. 11-12.