Jest vymáhající věřitel povinen k náhradě nákladů vzešlých výkonem exekuce proti dlužníku nepravému?

Na návrh jistého vymáhajícího věřitele, aby mu byla povolena na základě právoplatného rozsudku mobilární exekuce proti J. N., »úředníku« v L., jakožto dlužníkovi, vydal processní soud usnesení exekuci povolující a dožádal okresní soud v L. za její výkon. Soud tento výkon nařídil. Poněvadž mu však podal výkonný orgán zprávu, že se dlužník přestěhoval podle odhlašovacího lístku do M., odstoupil záležitost okresnímu soudu v M. Soudem tímto byla pak exekuce povolená vskutku vykonána, avšak na osobě nepravé, jež měla s dlužníkem jen stejné jméno a příjmění a byla poštovním expedientem. Osoba tato podala jak proti usnesení exekuci povolujícímu, tak i proti výkonu exekuce rekurs, vzala jej však zpět, když vymáhající věřitel, zjistiv, že tu jde skutečně o omyl v osobě, sám za zrušení její zažádal. Útraty, jež nepravému dlužníkovi kroky těmi povstaly, účtoval týž proti vymáhajícímu věřiteli a první soudce mu je proti němu vskutku přisoudil.
Soud rekursní však stížnosti vymáhajícího věřitele vyhověl a návrh na přisouzení uvedených útrat proti vymáhajícímu věřiteli zamítl. V
důvodech
praví:
Žádost poštovního expedienta J. N., aby mu byly přisouzeny proti vymáhajícímu věřiteli útraty, které mu vznikly tím, že exekuce povolená vykonána proti němu pouze omylem, jest neopodstatněna. Především byly náklady ty k ochraně práv žadatelových nadobro a veskrz zbytečnými. Jednoduchá cesta k soudu by byla vystačila k odpomoci od neospravedlněného zájmu po rozumu § 68. ex. ř. Prostředek rekursu proti povolení a výkonu exekuce, kterého užil J. N. k ochraně svých práv, účeli svému nevyhovoval a byl při nejmenším zbytečným. Útraty vymáhané vznikly ale vesměs tímto rekursem a jeho vzetím zpět. — Povinnost vymáhajícího věřitele ku náhradě útrat, které vznikly třetím osobám z příčiny exekuce vedené, předpokládá ale vedle toho nutně také zavinění vymáhajícího věřitele a nemůže býti založena náhodami nevypočitatelnými. Ve případě našem nezavdal vymáhající věřitel pražádné příčiny k omylu, který se přihodil exekučnímu soudu pokud se týče výkonnému orgánu a navrhl ihned, jakmile se o něm dozvěděl, zrušení — 281 —
exekuce. Usnesení soudu prvého bylo tudíž v tomto smyslu změniti.
Nejvyšší dvůr soudní rozhodnutí toto potvrdil a praví ve svých
důvodech:
Soudu rekursnímu nelze přisvědčiti v tom, že by tu byla vystačila dohlédací stížnost podle § 68. ex. ř. Stížnost taková má totiž místo pouze tehdy, cítí-li se někdo býti stiženým nějakým krokem exekučního výkonu, zvláště pak řízením neb opatřením, jehož dbal výkonný orgán při nějakém úředním výkonu; tomu tak však ve případě našem není. Rekurs byl tudíž ovšem správným prostředkem. Z toho neplyne však ještě, že je vymáhající věřitel povinen náklady na něj nahraditi. Ve směru tomto bylo uváženo toto: V žalobě se označuje žalovaný jako J. N., úředník v K. V rozsudku se uvádí však L. jakožto jeho bydliště. Vymáhající věřitel učinil svůj exekuční návrh tudíž zcela správně proti J. N. v L. a okresní soud v L. byl dožádán za výkon. Poněvadž však podána soudu tomuto zpráva, že se »dlužník« přestěhoval podle odhlašovacího lístku do M., odstoupena záležitost okresnímu soudu tamže bez přičinění vymáhajícího věřitele a tak se stalo, že byla exekuce vykonána proti stěžovateli. Toto vše, jakož i náklad, který povstal provedením exekuce jest náhodou, jež stíhá podle § 1311. vš. z. o. toho, v jehož majetku se udála, tudíž stěžovatele. Vymáhající věřitel by ručil podle zmíněného místa zákonu za škodu povstalou jen tehdy, kdyby byl vyvolal náhodu tu nějakým zaviněním. To se však nestalo, jak bylo nahoře již ukázáno.
(Rozh. ze dne 9. října 1907 č. 12537.)
K. Kolací.

Citace:

Jest vymáhající věřitel povinen k náhradě nákladů vzešlých výkonem exekuce proti dlužníku nepravému?. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1908, svazek/ročník 17, číslo/sešit 6, s. 294-295.