Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně, 17 (1908). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 306 s.
Authors:

Proti domněnce v § 163. obč. zák. je protidůkaz, přípustný.
Uznal-li soud, že jest třeba přivzetí jediného znalce, nelze v tom shledati vadu řízení v § 503. ad 2 c. ř. s. naznačenou.


První soudce zjistil na základe výpovědi svědecké nemanželské matky Anny Z.: a) že s ní žalovaný Jan S. dne 24. června 1906 tělesně obcoval, b) že tato následkem tohoto obcování porodila 30. ledna 1907 — tedy po uplynutí sedmi měsíců a šesti dnů — nemanželské dítě Jana Z. a uznal k žalobě poručníka tohoto nemanželského dítěte žalovaného Jana S. otcem jeho.
Nabídnutý důkaz znalecký o tom, že dítě přišlo tak vynešené na svět, že ani z oplození udánlivě dne 24. června 1906 se stavšího
2 — žalovaný totiž tvrdil, že s nemanželskou matkou obcoval teprve dne 9. září 1906 — pocházeti nemohlo, soudce první stolice jakožto proti domněnce v §. 163. obč. zák. přednesený, tudíž nepřípustný zamítnul.
C. k. krajský jako odvolací soud v Plzni však důkaz znaleckým svědkem MUDrem. St., odborným lékařem porodnictví, připustil a na základě jeho dobrozdání odvolání žalovaného vyhověl, rozsudek první stolice změnil a žalobu zamítl.
Důvody:
Soud odvolací má dobré zdání slyšeného znaleckého svědka vzhledem k jeho odborné kvalifikaci a k tomu, že dítě krátký čas po narození znalecky ohledal, za úplně způsobilé, aby dle něho za dokázáno vzíti mohl, že dítě to bylo zplozeno v souloži nejpozději v polovici května 1906 vykonané a že v souloži žalovaného s matkou dne 24. června 1906 vykonané zplozeno nebylo; neboť znalec ten podal na základě zevrubného ohledání a popisu dítěte posudek, který náležitě odůvodnil, že dítě ohledané je úplně donesené, totiž že přišlo, čítaje od zplození na svět až po devíti měsících po třiceti dnech čítaných, při čemž toliko vzhledem k tomu, že matka nebyla prvorodičkou lze připustiti, že mohlo se o týden až čtrnáct dní před uplynutím devíti měsíců po koitu naroditi.
Poněvadž takto provedeným protidůkazem právní domněnka v § 163. obč. zák. stanovená je úplně vyvrácena, nelze žalovaného za otce nezl. žalobce uznati a tudíž k placení výživného odsouditi.
C. k. nejvyšší soudní dvůr dovolání žalobce nevyhověl a rozhodnutím ze dne 18. prosince 1907, čís. 15374 rozsudek soudu odvolacího potvrdil.
Důvody:
Dovolání přivádí k platnosti dovolací důvody čís. 2. a 4. § 503. c. s. ř.
Leč oba postrádají všelikého oprávnění.
Prvým dovolacím důvodem vytýká se rozsudku soudu odvolacího, že se týž spokojil s výpovědí co svědka a znalce slyšeného odborného lékaře v porodnictví a nevyhověl návrhu žalobcově, by připuštěn byl důkaz dvěma odbornými znaleckými lékaři, že jest možno, že dítě zplozeno bylo v souloži dne 24. června 1906 vykonané.
Dovolacího důvodu toho tu však není.
Neboť MDor. St. byl dle jednacího protokolu u soudu odvolacího co znalec a svědek vzat do přísahy a odpovídal v obou těchto vlastnostech.
Jest otázka, zda-li to mohlo tvořiti dostatečný základ pro právní přesvědčení soudu odvolacího. Pro zodpovídání této otázky, jsou rozhodnými ustanovení § 351. c. ř. s. a motivy zákona.
Dle tohoto zůstaveno soudu, by přihlížeje ku eventuelním návrhům stran znalce vyvolil a rozhodnul, zda-li třeba jest jednoho neb více znalců.
Když tudíž soud odvolací v tomto případě dle uvážení svého uznal, že jest třeba přivzetí toliko jediného znalce, nelze v tom shledati vadu řízení odvolacího v § 503., čís. 2. c. ř. s. naznačenou.
Také dovolacího důvodu čís. 4. § 503. c. ř. s. tu není.
Neboť v tom, že soud odvolací připustil protidůkaz proti domněnce v § 163. obč. zák. vyslovené ze zralosti děcka a že na základě přesvědčení svého nalezl, že doba zplození spadá do dřívějšího měsíce, než jak matka dítěte udává, nelze shledati nesprávné užití zákona.
V § 163. obč. zák. vyslovená právní domněnka není praesumptio juris et de jure, nýbrž prostá praesumptio juris, proti níž je dle § 270. c. ř. s. protidůkaz přípustným; k tomu způsobilými jsou veškeré procesuální prostředky průvodní, jež jsou s to, přivoditi přesvědčení soudu, že jest zákonem předpokládaná závěrka ze skutečnosti prokázané ohledně skutečnosti, jež prokázána býti má, vyloučena. — Z toho plyne, že nemohlo žalovanému bráněno býti v tom, by uvedl důkaz ze zralosti dítěte, že nemůže pocházeti ze soulože dne 24. června 1906 vykonané, kterýžto důkaz se mu zdařil tak, že byla žaloba právem zamítnuta. 1Hamberger.
2*
  1. Viz opačné rozhodnutí ze dne 12. března 1907, č. 3331 v loňských »Zprávách« str. 182. Doufáme s p. zasílatelem, že se nejv. soud od tohoto nejnovéjšího názoru více neuchýlí. Red.
Citace:
Proti domněnce v § 163. obč. zák.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1908, svazek/ročník 17, číslo/sešit 1, s. 31-33.