Dvě otázky z pojištění životního.

I.

Rozh. nejv. soudu z 2 X 1912, R I 577/12.
Pojištěnec, který při životním pojištění pro případ úmrtí třetí osobu obmyslil, může opatření to bez ohledu na pojišťovnu a obmyšleného odvolat i. Obmyšlená osoba samotnou smlouvou o pojištění ještě pevných a neodvolatelných práv nenabývá.1
A. pojistil se u společností Janus a New-York pro případ úmrtí na obnosy po 10000 K s tím, že tyto pojištěné obnosy pro případ jeho smrti mají připadnouti dceři B.
Po té upadnul pojištěnec do značných dluhů a v poslední své vůli ustanovil, že pojistek má býti upotřebeno k zapravení dluhů.
Pozůstalostní soud rozhodnul, že pojištěné obnosy do pozůstalosti A-ovy nepřísluší a nařídil poručníku nezl. B., by obnosy od pojišťoven vyzvednul a pro poručenku uložil. — 213 —
Toto usnesení vzali věřitelé A-ovi v odpor, v druhé stolici však bezvýsledně, poněvadž vrchní zemský soud vídeňský stížnosti nevyhověl. Důvody:
Stěžovatelé domáhají se toho, by obě pojistky pojaty byly do pozůstalostního jmění A-ova.
V odporu se zněním pojistek ustanovil A. ve své závěti, že pojistek má býti upotřebeno ku krytí pozůstalých dluhů a na toto poslední pořízení odvolávají se stěžovatelé. Než neprávem. Dle podmínek pojišťovací smlouvy má býti pojistka pro případ úmrtí pojištěnce tomu vyplacena, kdo dle jejího obsahu jest oprávněným; touto osobou oprávněnou jest však pouze dcera zůstavitelova. Dle obsahu pojistky neměl zůstavitel nikdy pojištěný obnos vyzvednouti, táž netvořila nikdy součást jeho jmění, nemohl proto také nikdy o ní platně poříditi.
Nelze proto přihlížeti k poslednímu pořízení, dle něhož pojistka patří do jmění pozůstalostního.
Třetí stolice mimořádnému rekursu těchže věřitelů vyhověla a uznala, že obě pojistky tvoří součást jmění pozůstalostního. Důvody:
Při pojistce pro případ úmrtí sluší — ač-li není jinak a opačné stanoveno — za to míti, že obmyšlená osoba třetí má nabýti samostatných a neodvolatelných práv teprve úmrtím pojištěnce.
Do té doby má pojistník právo dle vůle s ní naložiti. Může neplacením prémií učiniti pojištění bezúčinným; může smlouvu, dohodnuv se s pojistitelem, stornovati (zrušiti); může, a to zpravidla bez souhlasu pojistitelova, osobu obmyšlenou i pozměniti. Veškeré tyto změny musí sobě třetí osoba, která na právním jednání podílu — 214 —
nebéře, v polizzi však jako osoba výsadní označena jest, dáti líbiti, poněvadž jí v té době vlastní právo z pojistky dosud nevzešlo (srovnej Ehrenberg, Versicherungsrecht, na str. 177, a rakouskou osnovu zákona pojišťovacího z r. 1911 v § 129., neméně i říšský německý zák. obč. v §§ 330. až 332).
Jedná se tedy ještě o luštění otázek, je-li změna osoby obmyšlené (výsadní) zůstavitelem i pak účinnou, když pojišťovacímu ústavu nebyla oznámena a pro náš případ jmenovitě, je-li platnou a účinnou, stala-li se v posledním pořízení.
Revisní soud je názoru, že k oběma otázkám možno beze všeho přisvědčiti.
Pojišťující nemá zpravidla na tom zájmu vlastního, má-li pojištěný obnos, když případ v pojišťovací smlouvě vyhrazený nastal, vyplatiti osobě té či oné, není také důvodu, proč by pojištěný nesměl v závěti o svém jmění, a k tomu sluší řaditi též pojistky, poříditi.
Revisní soud pokládá tudíž obě pojistky za jmění do pozůstalosti náležející, poněvadž A., byv k tomu oprávněn, tak ustanovil a ieho dítko jako osoba obmyšlená za živobytí svého otce k nim pevného a neodvolatelného práva ještě nenabyla.
Slušelo tudíž s použitím předpisu § 16. cís. pat. ze dne 8. srpna 1854, č. 208 ř. z., mimořádnému rekursu vyhověti a nalézti, jak shora zřejmo jest.2

II.

Rozh. nejv. soudu z 9 VII 1913, R I 662/13.
Jaký význam a právní účinky má ustanovení smlouvy o životním pojištění, že pojištěnec (pojistník) není oprávněn bez svolení pojišťovny (pojistitele) změniti osobu obmyšlenou (die Person des Begünstigten).3
Konkursní podstata A. žalovala pojišťovnu B. na zaplacení pojištěného obnosu, úmrtím kridatáře splatného. — 215 —
Tato namítala, že vyplatila pojištěný obnos C-ovi, kterému práva svá kridatář byl postoupil.
Konkursní podstata replikovala, že postup ten dlužno pokládali za neplatný a bezúčinný, poněvadž nebyl dle znění smlouvy pojišťovací pojišťovně ihned oznámen a od ní postoupení tehdy na vědomí vzato. Výplata C-ovi stala se tedy proti znění smluvních podmínek a neprávem. Nelze ji proto vůči konkursní podstatě prohlásiti za účinnou.
Zemský a vrchní zemský soud vídeňský žalobu zamítly. Z důvodů vyjímáme: §§ 1392. a násl. ob. z. obč. neobsahují zvláštních předpisů o tom, jak se postupují nároky z pojišťovacích smluv; platí tudíž všeobecný předpis § 883. cit. zák.
Článek 12. všeobecných podmínek pojišťovacích jest ustanovením ve prospěch pojišťovny samé, kteréž tudíž posuzovati jest dle §§ 1395. a 1396. cit. zák.
Společnost uznává postoupení práv pro sebe za závazné jen pak, když bylo postupováno dle čl. 12. stanov. Nestalo-li se tak, neuznává své povinnosti, aby platila cesionáři a ohražuje se proti nárokům z toho vyplývajícím, že vyplatila pojištěný obnos postupiteli.
Tato výhrada není však na újmu účinnosti smlouvy postupní mezi postupitelem a přejimatelem (§ 1395.). Postup stal se řádným způsobem, pojišťovací společnost neměla příčiny nevžiti jej dodatně na vědomí a byla proto oprávněna pojištěný obnos cesionáři vyplatiti.
Revise společnosti neměla úspěchu, což podstatně založeno na těchto důvodech:
Sporné ustanovení pojato jest do podmínek pouze ve prospěch pojišťovací společnosti. Tím má jí býti poskytnuta možnost, by vyplatila pojištěný obnos oprávněnému, polizzí legitimovanému beze všeho dalšího zkoumání, ovšem v předpokladu, že jí postoupení bylo oznámeno a od ní bylo stvrzeno.
Že by však takové postoupení práv ze smlouvy pojišťovací bylo bez onoho oznámení a stvrzení bezúčinným, z onoho ustanovení nevyplývá. Jen společnost není vázána, aby je respektovala. V poměru mezi postupitelem a přejímatelem takových práv nejeví takové nedopatření žádného účinku. Poměr ten řídí se jedině dotyčnými zákonnými předpisy (§§ 1392. a násl. ob. z. obč.). Není tedy omylného právního posouzení věci, když odvolací soud přenechává společnosti na vůli, zdali takové postoupení, kteréž předpokladům podmínek všeobecných nevyhovuje, míní uznati za platné či ne. Sluší zdůrazniti, že onou podmínkou stanoví se pouze omezení pojištěného (des Versicherungsnehmers) v poměru ku společnosti, že ale tím neurčuje se žádný závazek této. — 216 —
Společnost nemusí bráti zřetele k postoupení, které jí nebylo oznámeno a které nebylo vzato na vědomí, pojištěnec (der Versicherungsnehmer) nemůže však v případě tom, že postup stal se bez uvědomění společnosti a že společnost postoupení uznala, odvozovati bezúčinnost postupu z té okolnosti, že společnost svého práva nepoužila. Flieder.

Pozn. zasíl. 1) Kdo by se o tuto látku chtěl blíže zajímati, nalezne všestranné poučení v pojednání Dra. Rob. Neumanna-Ettenreicha v jeho spise: Civilrechtliche Fragen. Manz, Wien 1896, pod názvem: Bildet die Forderung auf Zahlung des versicherten Betrages, welche laut der Versicherungspolizze erst mit dem Ableben des Versicherungsnehmers zahlbar wurde, ein Activum des Nachlasses des letzteren?Zásada v rozhodnutí nejv. soudu, projevená v literatuře, se nesdílí napořád. Tak Unger, Die Vertrage zu Gunsten Dritter, 8. 84: »Erfolgt die Lebeusversicherung zu Gunsten eines bestimmten Dritten, so erwirbt dieser sofort ein festes, selbständiges, aber nach Absicht der Parteien in der Regel wohl nicht vererbliches Recht auf Auszahlung einer bestimmten Summe nach dem Tode des Versichernden.« Hasenöhrl, Obligationenrecht, 2. Aufl. I. 8. 476: » . . . da der Dritte dadurch ein unmittelbares Recht auf den Empfang der versicherten Summe erwirbt« . . . Naproti tomu ale Neumann-Ettenreich 1. c. na str. 720: »Die Begünstigungsclausel ist nichts anderes, ais die Äußerung des Versicherten uber seine dermalige, zeitweise, stets widerrufliche Absicht. ... die Vorschrift des § 1019 A.B.-G.-V., in welchem Sinne immer sie aufzufassen ist, kann nicht herangezogen werden, um dem Begünstigten ein sofort existent gewordenes Recht zuzusprechen. Sobald laut der Bestimmungen des Versicherungsvertrages dem Versicherungsnehmer bis zu seinem Ableben die Disposition liber die Bestimmung des Begünstigten Vorbehalten ist, wird diese lex contractus durch einseitige Mitteilung des Versicherungsnehmers nicht alterirt . . .« Zpráva komise panské sněmovny o změně jednotlivých ustanovení ob. zákona obč. zní v tomto směru (na str. 158) takto: »Die Frage, in welchem Zeitpunkte dem Dritten der selbständige Anspruch gegen den Promittenten erworben ist — und damit wird zugleich entschieden, ob und wie lange Rückgängigmachung oder Änderung des Vertrages zwischen Promittenten und Promittat noch wirksam gegen den Dritten geschehen kann — läßt sich noch weniger allgemein gültig beantworten. Insbesondere die Bestimmung des § 1019 A.-B.-G.-V. könnte ais allgemeine Regel nur irreführen. Gewiß ist z. B. bei einer Lebensversicherung dem begünstigten Dritten, auch wenn ihm der Abschluß des Versicherungsvertrages vom Versicherungsnehmer mitgeteilt wurde, bei Lebzeiten des letzteren noch kein festes Recht erworben. Auch in dieser Beziehung muß nur die Vereinbarung und der Vetragszweck entscheiden.« Komise — její návrhy byly panskou sněmovnou také přijaty — navrhla úplné zrušení § 1019., dala však § 881. ob. z. obč. toto znění: »Hat sich jemand eine Leistung an einen Dritten versprechen lassen, so kann er fordem, daß an den Dritten geleistet werde. Ob und in welchem Zeitpunkte auch der Dritte unmittelbar das Recht erwirbt, vom Versprechenden Erfüllung zu fordem, ist aus der Vereinbarung und der Natur und dem Zwecke des Vertrages zu beurteilen. Im Zweifel erwirbt der Dritte dieses Recht, wenn die Leistung hauptsachlich ihm zum Vorteit gereichen soll.«
Jinaký právní stav by po názoru zasílatelově však nastal, kdyby pojištěnec nejen osobu obmyšlenou o tom, co pojistkou se jí vyhrazuje, zpravil, nýbrž s ní uzavřel smlouvu darovací, kterou jí za živa pojistky daruje, polizze jí na znamení daru odevzdá (viz § 427. ob. z. obč.) a případně se i odvolání darování vzdá. Pak nepochybně patří pojistky nikoliv do pozůstalosti, nýbrž přímo obdarovaným. Jaký význam má při tom opomenutí, ie pojišťovna nebyla zpravena, následující rozhodnutí nejvyššího soudu vysvětluje. V stejném směru znějí rozhodnutí nej v. soudu Rv II 1078/14 a Rv II 1079/14, která dosud nikde uveřejněna nebyla.
Pozn. zasíl. Podobné ustanovení nalézáme bezmála ve všeobecných podmínkách všech pojišťoven a stává se nezřídka, že spolukontrahent, pojištěnec, při postoupení svých práv zapomíná, že má pojišťovací společnost o tom zpraviti a případně si její schválení vyžádati.

Citace:

Dvě otázky z pojištění životního.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 5, s. 230-234.