K výkladu pojmu „předmět nezbytné potřeby“ ve smyslu §u 7. cís. nařízení ze dne 1. srpna 1914, č. 194. ř. z.; i zboží jinak přepychové stává se za nynějších mimořádných poměrů případně nezbytnou výživou.

Kasační soud vyhověl zmateční stížnosti na ochranu zákona a rozhodl takto: — 368 —
Rozsudkem okresního soudu pro přestupky v Praize ze dne 12. prosince 1914, č. j. U VI 955/14 / 4, a nálezem pražského zemského jako trestního soudu ze dne 4. ledna 1915, č. j. Bl V 984/14 / 4, potvrzujícím zmíněný rozsudek, pokud těmito rozsudky bylo vysloveno, že husy nenáležejí k předmětům nezbytné potřeby ve smyslu §u 7. cís. nař. ze dne 1. srpna 1914, č. 194. ř. z., byl porušen zákon.
Důvody:
... Shora uvedeným rozsudkem okresního soudu byla A. S. dle §u 259. č. 3. tr. ř. obžaloby sproštěna, v podstatě proto, ježto soud vycházel ze stanoviska, že husy nemohou býti pokládány za předměty nezbytné potřeby ve smyslu §u 7. zmíněného císařského nařízení; soud nabyl nad to na základě svědeckých výpovědí přesvědčení, že se v daném případě jednalo o vykrmenou husu, a že obžalovanou požadovanou cenu vzhledem ke svědecké výpovědi městského revidenta nelze nikterak pokládati za nepřiměřenu.
Zamítnuv odvolání, podané funkcionářem státního zastupitelství, potvrdil c. k. zemský jako trestní soud ve věcech odvolacích v Praze rozsudkem ze dne 4. ledna 1915, č. j. Bl V 984/14 / 4, osvobozující rozsudek prvé stolice, při čemž výslovně vytkl, že dle stavu nynějších dostatečných zásob masa husy nemohou býti pokládány za »předměty nezbytné potřeby«, nýbrž spíše za »předměty luxusní«.
S názorem právním, vysloveným soudem odvolacím, že husy nenáležejí k předmětům nezbytné potřeby ve smyslu císařského nařízení ze dne 1. srpna 1914, č. 194. ř. z., nelze souhlasiti. Při zkoumání této otázky dlužno vžiti v úvahu veškery poměry, jak byly vyvolány stavem válečným, a jmenovitě účel zmíněného císařského nařízení.
Jdouc dále než § 482. tr. z., staví toto cís. nař. pod svou ochranu netoliko »nutné potřeby denní výživy«, nýbrž veškery »nutné životní potřeby lidí«, samozřejmě lidí naší doby a naší kultury, jakož i »potřeby výživy domácích zvířat«, a prohlašuje veškero zboží, jež slouží k ukojení těchto potřeb, a veškery věci, ze kterých se takové zboží vyrábí, za předměty nezbytné potřeby.
Mezi četnými potřebami, jichž ukojení jest člověku nutným, stojí přirozeně na prvém místě základní lidské potřeby potravy, teplo a světlo; na statky, jež slouží k ukojení těchto potřeb, na potraviny v pevné i tekuté podobě, oděv, prádlo, topiv o a svítivo dlužno tudíž především použiti ustanovení císařského nařízení. Co se zejména týče potravin, dlužno označiti za úplně lhostejno, obsahuje-li jednotlivý předmět veškery nezbytné výživné látky, jako na př. mléko, aneb zda jest jen fysiologicky jednostrannou potravinou, jako na př. máslo, je-li jeho výživná hodnota větší — 369 —
či menší, či přiiněšuje-li se jen, aby výživu učinil stravitelnější, na př. mnohá koření, může-li, jako na př. jeden druh obilí, býti nahražen jiným, je-li užíván každý rok, jako na př. maso, tuk, mouka, či jen dočasně se objevuje na trhu, slouží-li za hlavní výživu, či používá-li se ho za přísadu k ní, jako na př. mnohé druhy ovoce a zeleniny.
Jest nepochybno, že oproti pojmu »luxusní předmět« stojí pojem »předmět nezbytné výživy«; než hranice mezi těmito oběma pojmy není nezměnitelná, nýbrž svrchovaně měnivá; aby byla určena, bude nutno vžiti zřetel na dané poměry, jak všeobecného hospodářského stavu, tak i na poměry kupců, kteří přicházejí v úvahu ; tak bude na příklad zbraně a ostatní předměty výzbroje pro osobu vojenskou o z načití za předměty nezbytné potřeby a jich prodej bude spadati pod ustanovení §u 7. cit. cís. nař.; stejně mohou předměty, které za normálních časů jsou pokládány za zboží luxusní, uváznutím obchodu a dopravy při válečných zápletkách a tím vyvolaném nedostatku spotřebních předmětů téhož druhu, které v ddbách míru plní trh, státi se »předměty nezbytné potřeby«; takovými abnormálními poměry může se — aby se dospělo k případu, o který jde — státi, že za nedostatku nabídky obyčejných druhů masa a tím podmíněného stoupnutí ceny jejich, maso zvířat, které obyčejně pro svou relativně vysokou cenu má obmezenou poptávku a pokládá se za zboží luxusní, nezbytně musí býti přibráno ku všeobecné spotřebě, jak tomu zejména jest při drůbeži a zvěřině, u kterýchž předmětů nenastalo ani přibližně stejné zvýšení ceny, jako u hovězího a vepřového masa.
K tomu přistupuje ještě, že při husách vůbec — při vykrmených husách dokonce hlavně — dlužno vžiti v úvahu jejich tuk, předmět to spotřeby, který jak pro veškero obyvatelstvo, tak i vzhledem k rituálním názorům jmenovitě pro jednu část obyvatelstva za všech okolností dlužno pokládati za předmět nezbytné potřeby.
Dle toho, co bylo řečeno, musí také husy býti počítány ku předmětům nezbytné potřeby ve smyslu §u 7. cit. cís. nař., a byl tudíž shora citovaným rozsudkem prvé stolice, jakož i potvrzujícím rozsudkem soudu odvolacího porušen zákon v tomto směru.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudního a zrušovacího dvoru ze dne 2. března 1915, č. j. Kr II 61/15 / 4.)
F. B.

Citace:

K výkladu pojmu "předmět nezbytné potřeby" ve smyslu §u 7 cís. nařízení ze dne 1. srpna 1914, č. 194 ř. z.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 8, s. 385-387.